Jisung a Felix se konečně nachází v maturitním ročníku. Každý ale toto období prožívá jinak. Felix tráví čas se svým přítelem, který je u nich doma tak často, jak jen mu vysoká škola dovolí. Za to Jisung se nějakým způsobem snaží školu přežít. Děsí...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V obývacím pokoji hrála televize, zatímco Jisung v kuchyni ohříval porci nudlí. Jeho mamka seděla na pohovce a poslouchala muže na obrazovce, který mluvil o klimatické změně. Jisung nikdy nepochopil, jak tohle jeho rodiče mohou brát jako zábavu a odpočinek. Sem tam jeho mamka natáhla krk a nahlédla do kuchyně, aby se ujistila, že její syn nic nezpůsobil.
„Koření je napravo."
„Já vím, mami, nejsem tu poprvé," protočil očima Jisung. Náhodou to v kuchyni umí. Jeho mamka ale v něj postrádala důvěru. Nerada by viděla kuchyň v plamenech, anebo jela na pohotovost kvůli uříznutému prstu. Nic z toho se ale nestalo a její syn si úspěšně ohřál a dochutil oběd, ač bylo okolo třetí hodiny odpoledne. Posadil se ke stolu, vytáhl hůlky a pustil se do jídla.
„Nehltej tolik, to jídlo ti neuteče."
„Mamiiii!" okřikl ji Jisung a posadil se tak, aby na něho z obýváku nebylo vidět. Měl už opravdu hlad. Celé dopoledne strávil vypracováváním otázek na japonštinu. Spokojeně jedl své jídlo, když vtom mu zavibroval telefon.
Lee_Min.know Máš dneska v pět čas? Rád bych tě viděl 😇
Jisung vykulil překvapeně oči. Uvnitř jeho těla se ale rozlehl příjemný hřejivý pocit. Neváhal a rychle odepsal, že nic v plánu nemá, ač se před hodinou vymlouval matce, že má spoustu práce s učením. Najednou škola nebyla tak důležitá, obzvlášť když už byl připuštěn k maturitě. Nebe se nad ním smilovalo. Zkontroloval čas a dojedl jídlo. Hned se přesunul do pokoje, kde se ale zarazil. Opravdu by to potřebovalo uklidit. A jelikož mu blížící se setkání s Minhem zvedlo náladu, zhluboka se nadechl a začal třídit a přerovnávat rozházené papíry. Po půl hodině jeho pokoj vypadal konečně reprezentativně. Teď byl čas připravit sebe.
Jisung strávil dost dlouhou chvíli před zrcadlem. Vždy si dával záležet na tom, jak vypadá a co si o něm ostatní myslí, ač to nedával na sobě moc znát. Dokázal předstírat, že je sebevědomý a vše zvládne, ale uvnitř byl přesný opak. Chtěl vypadat alespoň z části tak hezky jako Minho, ale stále nebyl spokojený. Ani nevěděl, jak se má obléknout. Budou venku či uvnitř? Budou sedět nebo se pohybovat? Menší chlapec to nevydržel, popadl telefon a otevřel chat s Minhem. Dostalo se mu odpovědi, že starší objevil kousek od své koleje novou kavárnu a rád by ji s někým navštívil. Jisung podle toho přizpůsobil svůj oděv. Ač stále nebyl stoprocentně spokojený, s povzdechem odvrátil pohled od zrcadla. Zbývající čas strávil na své herní židli projížděním Instagramu. Vystřelil na nohy, když si uvědomil, že každou chvíli má být venku. Starší ho má vyzvednout. Nastrkal telefon, klíče, sluchátka a peněženku do kapes a začal si obouvat boty.
„Jdeš za Felixem?" otázal se pan Han, který se vynořil z koupelny. Jeho manželka natáhla hlavu, aby z obývacího pokoje viděla do chodby.
„Ne. Jdu do kavárny s... ehm... kamarádem," zakoktal Jisung, zatímco oba jeho rodiče pozvedli obočí.
„Do kavárny? S kamarádem?" ujišťoval se zaraženě jeho táta. Jisung rychle přikývl hlavou a raději rychle opustil byt. Když sbíhal schody, vypustil z úst pár sprostých slov. Nemohl prostě říct, že jde za Felixem? Teď si jeho rodiče musí myslet Bůh ví, co. Sám si ale nebyl jistý, jak má Minha nazvat. Jsou kamarádi, ale od přespávačky u Felixe, která byla před třemi dny, je všem více než jasné, že se nejedná pouze o kamarádství. Chodí spolu? Musí proběhnout konverzace na toto téma, nebo to prostě tak je? Jisung se opravdu nechtěl pouštět do další debaty o nepochopených citech. Jeho myšlenky se upozadily, jakmile vyšel z paneláku a na silnici stálo dobře známé auto. Opětoval úsměv staršímu za volantem a obešel auto, aby si mohl sednout na místo spolujezdce.
