Vyvolená

18. Staří známí

Přijeli jsme ve velkém SUV k domu mých rodičů. V autě jsem měla dva Xavierovo muže a bylo mi oznámeno, že dům rodičů hlídají další muži, mně neznámo kolik, jako skrytá ochranka. Samosebou to byla tak skrytá ochranka, že ani já, která věděla, že tu mají být jsem je nikde nezahlédla.

Ulice na které žili moji rodiče, kde jsem velkou část mého života žila i já byla, i po letech, stejná. Předměstí s bílými laťkami v plotě, zelenými trávníky a vysázenými květinami. Moje mamka měla například nejkrásnější petúnie v ulici a dokonce s nimi vyhrávala i ty předměstské soutěže. Celý můj život se o tyto květiny starala, celkově moji rodiče milují práci na zahradě.

Nechala jsem si od Jerryho, jednoho muže z mojí security, otevřít dveře a v mých nových lodičkách od Louboutin jsem vyšla na ulici. Bylo už trochu později, takže na ulici nebylo tolik lidí, ale i přesto tam lidé byli, jak na svých zahradách tak na chodnících a naprosto všichni se na nás otočili. Ano, černé SUV se zatmavenými skly a Jerry převlečený do oblečení security s jeho dvěmi metry docela vzbuzovali na předměstí pozornost. Já v lodičkách s rudou podrážkou za 2000 dolarů, jsem taky nebyla úplně nenápadná.

Milovala jsem celý život módu a díky Xavierovo kartě jsem si mohla koupit moje vysněné černé Louboutin boty a Hermes Birkinku, vypadala jsem jako panička z Beverly Hills, což bylo i nutné, aby Xavierovo zástěrka s miliardovou firmou pro kyber ochranu opravdu fungovala a byla důvěryhodná.

"Náš hlavní cíl, nenápadnost jako plán asi padá, co?"Zašeptala Char, když vystoupila a přešla ke mně a Jerrymu.

Odtrhla jsem oči od sousedů, kteří nás naprosto neskrytě a drze sledovali a řešili nás mezi sebou. "Myslíš Char?" Řekla jsem ironicky a rozešla jsem se ke dveřím domu mých rodičů.

Security zůstali u auta a začali vykládat moje věci a Char věci z auta. Protože u našich budeme pobývat jen já s Char a naše ochranka bude žít na místě mně zase neznámém s tím, že se budou střídat na služby před domem a při ochraně, když půjdeme ven.

Přišly jsme s Char ke dveřím a dřív než jsem stihla zaklepat, tak už na mě vyskočila celá rozzářená mamka a hned za ní táta. Až jsem se trošku vylekala. Ale jakmile mě mamka s taťkou objali, věděla jsem, že jsem doma. Ta vůně... nic nevonělo stejně jako můj domov.

"Zlatíčko, jsem tak ráda, že jsi přijela!" Radostně zvolala mamka a pak se zadívala za mně."A vzala si sebou i Char! Přijdeš mi nějaká bledá, bez barvy a nějak jsi nám zhubla." Máma si mě začala celou prohlížet a zkoumat.

No mami, kdybys jenom věděla...

Taťka mamku vytrhl z toho skenování skoro i mojí duše a pozval nás dovnitř, ale přitom se zastavil očima nad autem kterým jsme s Char přijely. "Kdo to je? Ti přijeli s Vámi?" Řekl táta tišeji aby ho neslyšeli venku ale dost nahlas, abychom ho slyšely my tři.

Mávla jsem rukou a protáhla se v mých jehlách dovnitř. Těšila jsem se na to, až je sundám i přesto jak krásné byly. "Neboj se, oni jsou slušní. Ale je to celé na dlouhé vyprávění. Raději pojďme dovnitř. Jen nezamykej, přinesou nám s Char věci."

*****

Celý včerejší večer, kdy jsme dorazily, jsme strávily vyprávěním a zaobalováním informací o mém novém životě a o muži se kterém teď žiju. Pro rodiče z vyprávění je tedy Xavier milý odměřený člověk, který je workoholic a má z jeho firmy na kyber ochranu spousty peněz a také, že je na mě velice opatrný a nechce nic riskovat. Rozhodně není boss mafie a rozhodně nikdy nezabil člověka a rozhodně nemá záznam v rejstříku.