Rea nic nehledala ani nepotřebovala, stačili jí její kamarádi a poklidný obyčejný život a práce v kavárně v Malibu. Ale někdy jednoduše stačí jeden trošku jiný den, než dny před ním a celá Vaše rutina je pryč - Vás čeká úplně nový život.
Xavier přiš...
Seděla jsem zrovna u sebe na posteli a koukala na různé blbosti na notebooku, když se rozezněl můj telefon. Cizí číslo. A napadl mě jediný člověk, který mi měl volat a neměla jsem jeho číslo uložené. Xavier.
"U telefonu Andrea Ginovan." Ozvala jsem se jako první.
"Ahoj, tady Stephen, teda Xavier." Zasmála jsem se jeho zmatení a on pokračoval. "Chtěl bych tě dneska večer vzít ven, doufám, že máš čas."
"Ach, jen se podívám do diáře." Odpověděla jsem nejvíc klasickou a levnou odpovědí, co jsem mohla, on se přesto zasmál a ještě k tomu tak, že mi to vykouzlilo ten největší úsměv na tváři.
"Jo, koukám, že pár minut dneska okolo sedmé až osmé mám. Hodí se ti to?" Zeptala jsem se, stále s přišpendleným úsměvem ve tváři.
"Přesně tuhle dobu jsem měl na mysli. Takže očekávej mě v sedm před tvým domem, zazvoním." Slyšela jsem, jak na něj někdo z dálky volá, asi mužský hlas a tak se jenom rozloučil a zavěsil.
Dobře, teď odbila druhá hodina, což znamená, že mám ještě pět hodin čas na to se připravit. Neřekl mi ani kam půjdeme, jestli do restaurace, na piknik, do karaoke baru, no to pochybuji ale možná na nějakou party? No jistí to černé koktejlky a černá linka s rudou rtěnkou. Prostě klasika, která nikdy nezklame.
*****
Když jsem se rozhodla vstát z postele a jít se konečně najíst, protože jsem měla v devět jenom avokádový toust s kávou, když ke mně do pokoje jako na koni přiběhla Char s tajnůstkářským úsměvem, který tak dobře znám. "Tak to vysyp!" Zakřičím, protože už je přes míru ticho a jenom se usmívá.
"Vyspala jsem se s Cliffem!" Zvolá a dopadne zasněně na moji postel.
"Počkej, jakože právě teď?" Zeptám se jí udiveně. Takže Xavier měl pravdu.
"Jo! Teď jsem od něj přišla, uráží mě, že sis nevšimla, že jsem dneska ještě nebyla doma! Ale co už? Byl to ten nejlepší sex v mým zatraceným životě. Kdybys jenom viděla jak nádherný má -"
V nejlepším jsem ji přerušila, protože je to můj kamarád a asi bych se mu pak nikdy už nemohla podívat do očí bez červenání. "Stop! Fuj, ne! Tohle si nech pro sebe! Jsem za vás oba moc ráda ale tohle je fuj, o jeho penisu a vašem sexu nechci vědět nic! Ale musím se zeptat. Budete kamarádi s výhodami? Pár? Nebo se už v životě neuvidíte, protože se stěhuje na Aljašku?" Zeptala jsem se a plácla sebou o postel hned vedle Char.
"Reo, co to meleš o Aljašce? Jo a k tomuhle jsme se nedostali, když jsem se ráno vzbudila už byl pryč a nechal mi tam jenom snídani spolu se vzkazem, že si to užil a ozve se mi." Stále zasněná Char.
"A ty by si s ním chtěla být?" Zeptala jsem se opatrně, protože se ještě nedávno chtěla vyspat s mužem, se kterým jdu dnes večer na rande já ale přesto nechci kvůli klukovi riskovat celé naše přátelství.
"Já nevím, znám ho už přes osm let a jsme, oprava, byli jsme nejlepší kamarádi. Teď jsme m-i-l-e-n-c-i." Dala si pěkný pozor na to, aby to vyhláskovala pěkně písmeno po písmeni.
"Tak to by sis o tom s ním měla promluvit, co nejdřív. Byli byste krásný pár, jeden kamarád mi nedávno řekl jednu z nejvíc klasických vět, která se na vás naprosto hodí." Usmála jsem se pro sebe, protože jsem nemohla zapomenout na ten pohled, který mi potom věnoval.
"Tak co je to za větu, nemám na tohle čas Reo!" Vykřikla a škubala mě za ruku.
"Rozdíly se přitahují. A vy jste toho naprostým důkazem - moc vám to přeju. A protože nejsi jediná, co je tak trošku mimo z kluka, tak ti to taky povím, ale nesmíš se naštvat nebo cokoliv a jestli ti to bude vadit, tak s ním ihned přestanu komunikovat." Koukla jsem na Char a její nedočkavý pohled plný napětí, že jsem to ani já nemohla už dál udržet.
"JdunarandesXavierem," řekla jsem rychlostí světla.
"Tak a teď pomaleji, abych tomu rozuměla." Opřela se o lokty, aby na mě líp viděla.
"Jdu na rande s Xavierem." Čekala jsem jakoukoli emoci a pohled na Char tváři, ale úsměv a radostné zapištění opravdu nebylo ani jedno z toho.
"Ááá! Zlato, tak to chci všechno slyšet!" Vyskočila z postele a znovu zapištěla.
Já se zasmála a dívala se do jejích rozzářených očí. Takovou reakci jsem opravdu nečekala. "Ty se nezlobíš?"
Ona mávla rukou a uchechtla si. "Hah, proč bych měla?"
"No protože si ještě před pár dny říkala, jak moc se ti líbí a že se s ním chceš vyspat. A teď ten samý kluk volal kvůli našemu rande. Takže logicky?" Zaťukala jsem si na spánek a usmála se.
Ona se znovu posadila vedle mě a chytla svými dlaněmi moje ruce. "Reo, moc ti to přeju. To, že jsem řekla, že se s ním chci vyspat, neznamená, že to nepřeju tobě." Mrkla na mě lišácky.
"Já jsem ho stejně moc nepochopila a přišlo mi, že o mě ani nestál - podle jeho chování. Je hrozně tichý a pořád měl u ucha telefon, i když byl na párty kdy se měl uvolnit. Vlastně ani nevím, jestli pil většinu času stál dál od našeho boxu a řešil něco po telefonu. Spíš než žárlivost cítím obavu, aby ti neublížil nebo nezlomil srdce. Toho už sis zažila až až." Pustila mé ruce a svoje natáhla, aby mě pevně objala a já ji napodobila. Jsem tak vděčná za to, jakou kamarádku mám.
*****
O 5 hodin později.
Přijel přesně na čas. Nečekaně. On je vždycky ve správný čas na správném místě. Když odbila sedmá hodina, rozezněl se bytem zvonek. Já ale byla oblečená a nalíčená už před půl hodinou a teď jenom seděla nervózně na gauči vedle Char, která byla zabraná do seriálu. Páni, naše role se najednou vyměnily.
"Už běžím!" Zavolala jsem do interkomu. Rozloučila jsem se s Char rychlostí blesku a vystřelila z bytu ven před dům, kde už na mě čekal Xavier opřený o jeho krásné a drahé Porsche.
Došla jsem před něj a on mě chytl za moji ruku, kterou políbil. Páni, tohle jsem tedy nečekala a jako gentleman mi otevřel dveře spolujezdce, na podpatku jsem se zakymácela, ale on mě druhou rukou podepřel na bedrech a já tak mohla nasát jeho kořeněnou vůni, protože si mě tím přitáhl i k sobě. V životě jsem nepotkala muže, co by voněl a vypadal tak mužně a jako řecký bůh do doby než jsem potkala Xaviera.
Nasedla jsem do auta a mezitím, co ho Xavier oběhl, aby si sedl v jeho skvěle padnoucím smokingu vedle mě, tak jsem se usmála sama pro sebe, protože bych si mohla spolu s Char vytvořit fan-club na tohoto muže.
Otočila jsem se na něj, on nastartoval a vyměnili jsme si následně pohledy. "Můžeme, princezno?" Uchechtla jsem se nad jeho oslovením, protože víc než jako princezna jsem se cítila jako blázen. Cizí kluk, hezký cizí kluk a já v jeho drahém autě. Normálně tohle nedělám. Změna je život.
"Můžeme." Odpověděla jsem s jemným úsměvem, který mi oplatil a otočila jsem se ke svému okénku a noční Californii.
Rei outfit
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
