Vyvolená

1. Setkání s nebezpečím

Když sem nic nenapíšu ohledně písničky, tak to znamená, že si ji máte pustit hned.

Rána, když jdu do práce, jsou u mě pokaždé stejná.

Vstanu z postele, v kuchyni zapnu kávovar a když jdu do koupelny, abych vykonala hlavní ranní hygienu. Pak zabuším na dveře od pokoje, který patří mojí kamarádce Char, což je zkratka pro Charlotte - jinak než Char ji ale nikdo kdo ji zná neosloví.
Stejně jako já jsem Andrea, ale tohle oslovení nesnáším, takže mi všichni říkají Rea, protože Andy je snad ještě horší než Andrea.

"Vstávej Char!" Zařvu na ni přes dveře.

Já pracuji v kavárně jako baristka a servírka. Char vlastní obchod s oblečením a šperky, který je hned naproti mé práci. Seznámily jsme se jednoduše. Char si každé ráno chodila k nám pro kafe a povídaly jsme si, řešily všechno možné a nakonec jsem začala i já chodit k ní do obchodu nakupovat.

Jednou jsem tam přišla spolu se všemi mými věcmi, protože jsem neměla kde bydlet, díky mému ex-příteli, ale o tom jindy, a Char mi řekla, že má obrovský byt a s ním i 3 ložnice a bydlí tam jen ona, takže jsem nemarnila příležitosti a hned se nastěhovala. Nájem platíme každá z půlky.

Trošku jako v nějakém romantickém filmu co? Ale známe se tak dobře, že je mezi námi jen sesterské pouto, ne milenecké.

*****

Když jsem přišla do práce, všichni tam pobíhali jako pomatení, jako každý den v naší kavárně, protože kde jsou turisté, tam je výdělek.

Zatím tu máme jenom nového šéfa, který je tu už něco přes měsíc, ale není tak přátelský a komunikativní jako ten předešlý. Chybí mi Frank. Což byl předešlý majitel téhle kavárny. Byl to stařík už když to tu otevíral a nedávno kavárna slavila dvacáté výročí od otevření, bohužel se už Frank nedožil oslavy.

Zbývalo jen pár dní - bohužel měl slabé srdce, ale na to kolik mu bylo tak byl pořád energický a ohromně milý na jeho zaměstnance, což o tom novém "šéfíkovi" úplně říct nemůžu.

A abych odpověděla na vaši budoucí otázku - ano, jsme kavárna a prodáváme tu jen malá jídla na zakousnutí, ale i tak chodíme ke stolům, když si zákazník nepřijde objednat k pokladně. Což se stává často. Hlavně u turistů.

*****

Četla jsem si znovu objednávku jestli je tam všechno a přitom jsem šla směrem k pultu, ale tam jsem nedošla, protože jsem nabourala celým tělem do někoho, kdo naprosto božsky voněl a cítila jsem ho i přes extrémně těžkou vůni kávy, která je v naší kavárně už zvykem.

Koukla jsem se nahoru a nahoru jako opravdu nahoru. Ten muž měl snad víc než dva metry a já se svým 168 centimetry jsem pro něj musela být jako myška.

Když jsem se mu koukla do obličeje nemohla jsem se odtrhnout, byl tak oslnivý, tak vyřezaný a drsný, čímž ho dělají jeho tetování ale i lícní kosti. Ale hlavně tak zatraceně moc krásný. Můžu se s vámi vsadit o co chcete, že tenhle muž je nejhezčí jakého jste v životě viděli a vím, že vyhraji.

Najednou se ohnul a přerušil náš oční kontakt a já couvla, abych viděla pro co se ohýbá. Narovnal se a podal mi můj zápisník na objednávky. "Och, děkuji Vám! A omlouvám se, že jsem do Vás narazila - to víte, zabraná do práce." Nervozně jsem se zasmála a rychle cupitala pryč, abych se ještě víc neztrapnila.