Vyvolená

11. Já chci jenom tebe

Přítomnost:
Teď jsem přišla z ranního běhu s Char a "mojí ochrankou." Xavier mi udělil ochranku asi před 2 týdny. Protože jsem se rozhodla, že se musím a chci hýbat.  Začala jsem běhat, abych se dostala ven, do terénu. Protože běhat dokola za plotem, jako křeček v kolečku nebylo nic pro mě ani mé běžecké partnery.

Xavier je teď už třetí den v Torontu. Řeší byznys mafie, ale podle Char by se měl co nejdřív vrátit. Chtěla jsem jet s ním, nechtěl. Takže proběhla hádka o tom, že jsem tu zavřená bez jakéhokoliv důvodu a svolení. No a skončilo to tak, že se spolu nebavíme už 5 dní a já se už 5 dní nemůžu pořádně vyspat. A tak chodím běhat nebo do fitka v domě, někdy i 3x denně. Malý bonus je, že moje postava takhle pevná a vyrýsovaná nebyla snad nikdy.

*****

Dnes jsem celý den strávila na zahradě s Char a Amber, což je jedna ze dvou žen z gangu, která je ochotna se mnou prohodit víc než pár slov. Je to zdravotnice, která už podle mě zachránila nespočet zabijáku, včetně mého přítele ale přesto má srdce ze zlata. Má rodinu, dokonce i děti a přitom je jen o pár let starší než já. Za tu dobu, kterou jsem tu, jsem si s ní opravdu moc sedla.

"Amber!" Zavolal jeden z mé ochranky naléhavě.

Amber se udiveně podívala směrem k němu a začala vstávat. "Potřebujeme tě," nařídil. A to Amber donutilo do domu běžet. Sice jsme byly jen na zahradě asi 30 metrů daleko, ale vypadalo to opravdu naléhavě. Kdy se tu neděje něco podivného, hm? Nikdy.

*****

Už se začalo stmívat a tak jsme se s Char rozhodly jít dovnitř. Začala jsem balit deku, když k nám přiběhl jeden z Xavierovo mužů, myslím, že se jmenoval Will. Kývl na mě na pozdrav a něco zašeptal Char do ucha. "Co se děje?" Vyzvídala jsem, ale nadále uklízela věci do košíku.

"Oni se už vrátili?" Zeptala se hlasitě Char. Nejprve jsem nevěděla, jestli schválně abych to slyšela nebo si to neuvědomila. Ale když se pak plácla přes pusu, pochopila jsem o koho se jedná, ale nevěděla jsem, proč se to nesmím dozvědět. To mě vyděsilo, takže jsem se od těch dvou rozeběhla rovnou na ošetřovnu.

Kde překvapivě Xavier nebyl, takže následoval obývák, kde byla většina gangu a něco tiše rozebírali. Když mě uviděla Amber, ukázala prstem na horní patro. Věděla, koho hledám a teď bych neměla, poznala jsem podle toho, že se tvářila ustaraně. Jenomže já stále nevěděla, proč nesmím vědět, že je doma.

Až do doby, kdy jsem otevřela jeho kancelář a uviděla mého přítele, na kterém seděla nějaká prsatá bruneta a strkala mu jazyk do krku. Pak mi došlo, proč jsem se to neměla dozvědět. Viděla jsem, jak ji Xavier odstrčil a s nechutí mlaskl, jenomže to už jsem zalapala po dechu. Celou tu chvíli jsem ho zadržovala a ani jsem si to neuvědomila. Oba dva se na mě otočili a já se probrala z transu a vycouvala ven z jeho kanceláře.

Rozeběhla jsem se do teď už naší ložnice a schoulila se do postele. Xavier mi byl hned v patách, jako stín.

*****

Přešel k posteli a sedl si na roh, zatímco já jsem se choulila na své půlce a brečela. "Tohle si neměla vidět." Zašeptal a natáhl se po mé noze. Já ji hned odtáhla a jedovatě se zasmála. Pak už jsem jen vřela vzteky.

Rudá vzteky jsem vstala z postele, utřela si slzy a stoupula jsem si přímo před něj. "To už snad nemyslíš vážně, Xaviere? Ty mě tu zavřeš na několik týdnů jako osobní studnu přání a sexu s tím, že jsem v nebezpečí a pak nějaký couře strkáš jazyk do krku? A jediný co řekneš je 'tohle si neměla vidět.' No tak to opravdu díky, budiž je ti odpuštěno!"

Xavier se ladným pohybem v klidu zvedl a jakoby nic se usmál. To mě popudilo ještě víc a vrazila jsem mu facku. Jeho hlava zůstala chvíli natočená, ale pak se na mě zpátky podíval už s údivem v očích. "Kotě, já ji nepolíbil. Ona mě. Přišla si přesně ve chvíli, kdy se ke mně natiskla. Hned jsem ji odstrčil, jak si viděla." Řekl a pořád se mu na obličeji držel ten přidrzlý úsměv.

"Nevěřím ti," zavrčela jsem a poodešla dál, protože vím, že kdyby se mě teď dotkl, zmírnil by mé naštvání.

Xavier zakroutil nad mojí odpovědí hlavou a pokračoval. "Jmenuje se Sabrina, občas jsem s ní spával. Jenomže pak jsem poznal tebe a ji s ostatníma jsem vyškrtl."

Já stále vřela vzteky. "Ono jich bylo víc takových jo? Super, hned ti důvěřuji víc, Xaviere, děkuji moc za vysvětlení, můžeš mi i vyjmenovat s kým si přesně šukal týden přede mnou, ať mám jasno?"

Přišel ke mně a chytl mě za obě dvě tváře, já ho nechala. Už my chyběl jeho dotek, hrozně moc ale furt jsem byla ohromně vytočená.

Zase se mi na chvíli otevřel a na chvíli odhodil masku drsňáka. "Reo, nic to neznamenalo. Kdybych chtěl být s jinou, jsem. Ale já nechci. Já chci jenom tebe. Slyšíš? Jenom tebe, lásko. Nikdy jsem tě nepodvedl a nemám to v plánu. V mém srdci jsi jen a pouze ty." Opřel se o mé čelo a já vdechla jedinou vůni na světě, která mě dokáže uklidnit. Jeho vůni.

Chytila jsem ho okolo krku, pevně objala a zastrčila svou hlavu do jeho krční jamky. "Tohle mi už nedělej, jinak jsme skončili." Xavier přikývl a políbil mě jemně na čelo.

"Hrozně moc si mi chyběl. Bála jsem se, že se ti zase něco stalo." Zašeptala jsem mu do krku a on mě chytl pod koleny a nadzvedl, že jsem na něm byla přichycená jako opička.

Zase na chvíli bylo všechno v pořádku.