Omega a Alfa: Christianův příběh

Devatenáctá kapitola

„Daniel chce podstoupit ten obřad."

Ležel jsem na posteli ve svém pokoji na koleji a volal tu novinku Adrianovi. 

Alex seděl u svého notebooku a předstíral, že se učí. Ale já dobře věděl, že poslouchá každé moje slovo. 

„Vážně to chce?" podivil se Adrian. „A přesně tak, jak je to popsané?"

„Úplně se vším," povzdechl jsem si. 

Pořád jsem doufal, že mu některé věci rozmluvím. Protože čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím více mi to připadalo nejen ujetý, ale hlavně nebezpečný. 

„Aha," ozvalo se po chvíli z telefonu a poté jsem zaslechl, jak Adrian opakuje moji novinku Konstantinovi. 

„Potřebujete někoho, kdo vám bude asistovat a dohlédne na to, že se nic nestane," promluvil tentokrát Kosťa. 

Jako by mi četl myšlenky. 

Popravdě jsem doufal, že se nabídnou. Spoléhal jsem na to. Když u toho praštěného obřadu budou asistovat moji přátelé, tak se snad nemůže nic stát. Oni by přece nedopustili, aby se to celé nějak děsivě zvrhlo.

„Myslel jsem na vás dva," nadhodil jsem.

„No jasně, že ti pomůžeme," zaslechl jsem Konstantinův nadšený hlas. 

Věděl jsem, že bude zvědavý a bude se chtít zapojit. Bylo to jako studovat historii v přímém přenosu. Navíc on nic neriskoval, on nebude muset podstoupit všechny ty šílenosti.  

„Potřebujete najít nějaké vhodné místo, kde bude klid," přerušil moje myšlenky Adrianův hlas z mobilu.

„Takže u mě na koleji asi ne," ušklíbl jsem se ironicky. Nicméně o tomhle jsem již přemýšlel a nabízelo se jedno řešení. „Otec před rokem koupil chatu. Je to asi hodinu cesty autem odtud a tam bychom klid určitě měli."

„To zní dobře," souhlasil Adrian. 

Navštívil jsem to místo jen párkrát, ta chata se nacházela v jednom zapadákově úplně na samotě. A to se hodilo. Také to však znamenalo, že budeme daleko od jakékoli pomoci, kdyby se něco vážně zvrtlo. Ale na to jsem raději nemyslel.

„A kdy to uspořádáme?" zeptal se Konstantin.

„Daniel chce tenhle víkend v sobotu."

„Tak brzy?" překvapilo Adriana. 

Než jsem stihl vysvětlil Danielův důvod pro tento konkrétní den, Kosťa mě předběhl: „V sobotu je totiž úplněk."  

Ano. Tuhle sobotu bude úplněk. A podle všeho to byla ta nejvhodnější doba pro magické rituály. Alespoň to mi tvrdil Daniel. 

Už teď mi z toho všeho šla hlava kolem. 

Do čeho jsem se to jenom nechal navést? 

„Takže v sobotu," odsouhlasil mi Kosťa a dodal. „O nic se nemusíš starat. Všechno potřebné zajistíme. Vy dva se hlavně připravte psychicky. Bude to náročné."

To mi ani nemusel říkat. 

Ještě chvíli jsme si povídali, ale po pár minutách jsem se s nimi rozloučil a zavěsil.

„A nechceš jednoho asistenta navíc?" zeptal se Alex, hned jak jsem do telefonu řekl Kosťovi s Adrianem ahoj. 

Věděl jsem, že Alex náš rozhovor poslouchal a protože jsem mu neřekl všechny detaily, byl samozřejmě zvědavý.