Bílý pokoj

Kapitola 1

     TEREZA

Tereza se probudila a otevřela pomalu oči. Chvíli absolutně netušila co se děje a mžourala očima do okolí. Najednou je vytřeštila. Spatřila ležet na zemi blízko sebe mrtvého muže. Tereza nechtěla věřit tomu co vidí, ale nebylo pochyb. Začala ječet jako siréna a s očima plnýma slz se dívala na tělo asi sedmdesátiletého muže na zemi. Jeho oči se na ni mrtvolně dívali. Tereza měla pocit, jakoby se díval skrz ni přímo do její duše. Slzy ji tekly proudem a ona stále křičela. Dostala se do absolutního šoku. ,,K-k-kde to jsem?" vykoktala na hlas a konečně se jí podařilo odlepit oči od mrtvoly, na kterou zírala už dobrých deset minut minimálně. Rozhlédla se okolo sebe a skenovala místnost. Uvědomila si, že stále brečí a křičí. Slzy se jí zastavit nepodařily, ale křičet přestala. Už ji pálilo v hrdle od neustálého ječení. Nacházela se v naprosto cizím domě. Nikdy takovýhle dům neviděla. Byl vlastně celý bílý a sem tam visel na stěně nějaký obraz, většinou také v bílých kombinacích barev. Seděla v kuchyni. Viděla vysokou kuchyňskou linku s barovými židlemi a jídelní stůl. I když nechtěla pohled se ji opět vrátil k mrtvole na zemi. Muž byl strašlivě blízko. Chtěla se odsunout alespoň dál, ale nedokázala se pohnout jinak než hlavou. Civěla na mrtvolu a aniž by to tušila, tak začala opět křičet. Tereza byla mladá a v životě neviděla mrtvolu. Když ale spatřila tělo muže, který ležel v kaluži krve tak se začala neskutečně třást. Kaluž krve se ještě stále zvětšovala a pomalu se přibližovala k nebohé Tereze. Tereza si to uvědomila, ale neudělala nic, proto aby se odtamtud dostala pryč. Nemohla totiž. Stále se nedokázala pohnout a hypnotizovala krev a bledou tvář starce. Stařec měl na sobě flanelovou modrou košili. Modrá se však změnila na hnusnou hnědo rudou barvu. Hrudník byl zdroj vyvěrající krve. Když se Tereza řádně zadívala do těch míst, tak si uvědomila, že v něm má několik bodných ran. Jenom takhle co šlo přes roztrhanou košili vidět, tak napočítala pět ran. Muž byl opravdu neskutečně brutálně zavražděn. Tereza se konečně vzpamatovávala z šoku, který stále zažívá a dokázala se trochu odkulit na stranu. Posunula se mírně dozadu, ale ucítila prudkou bolest v noze. Podívala se co tu bolest způsobilo a všimla si, že klekla přímo do zakrváceného velkého a řádně ostrého nože. Tereza opět vyjekla a posunula se ještě dál. Rána to nebyla velká, ale určitě bolestivá a docela krvácela. To bylo ale to poslední co ji momentálně zajímalo. Nejvíc ji v hlavě hořely otázky, kdo je ten muž, co se stalo, co tu dělá a jak se sem vlastně sakra dostala. Vždyť poslední co si pamatuje, je jak ulehala ke spánku u babičky doma a najednou se objeví tady. Pokusila se opět vstát, ale marně. Tělo ji vůbec neposlouchalo. Podívala se na dál postupující krev a všimla si malé kaluže vedle. Nevypadala, ale jako normální kaluž. Krev byla jakoby zahnutá a připomínala nějaký blesk. ,, nebo možná písmeno?" Pomyslela si Tereza. Když na to pomyslela tak si uvědomila, že krev opravdu vypadá jako písmeno S. ,,To je nesmysl." pomyslela si Tereza a vypustila to z hlavy. ,,Prostě nějaká náhoda." Velká i malá kaluž se spojili v jedno a Tereza na to kompletně zapomněla. Poněkolikáté se její pohled přesunul na mrtvolu a řádně si ji prohlížela. Šedé vousy byly nasáklé krví, stejně tak kalhoty. Roztrhaná košile po bodných ranách vypadala strašidelně. Cáry ležely ještě mimo tělo a skoro to vypadalo, jakoby se muž popral s medvědem. Nůž však vypovídal o svém. Tereza nebyla hloupá a rozhodně nevěřila tomu, že by ho zabil medvěd, nebo jiné zvíře. Sice neví kde se momentálně nachází, ale silně pochybuje, že se zde vyskytuje takhle agresivní tvor. Navíc nůž mluví o svém. Při vzpomínce na nůž si chytila nohu. Na bolest si už zvykla a ani ji nevnímala, ale stále krvácela. Pomalu se pod ní taky tvořila malá kaluž a když se podívala na své ruce tak je měla úplně rudé. Otřela si je do své noční košile, která do sebe krev hned začala vsakovat. Tereze se konečně dařilo trochu víc hýbat a dokázala se dokonce postavit. Přecházela po místnosti a hledala nějaká vodítka a odpovědi na její otázky. především však musela najít telefon, aby zavolala policii a záchranku. ,,Jak jsem se sem sakra dostala?" přemýšlela zatímco šmejdila domem. Nenapadlo ji žádné logické vysvětlení. Proč je u všech bohů zrovna u mrtvoly v cizím domě. Jak se sem dostala. Pak ji napadla hrozná myšlenka. ,,Co když-" zastavila se a zavrtěla hlavou. ,,Ne to určitě ne, vždyť ani nevím kde jsem a kdo to je." Napadlo ji, že by ho mohla zabít ona sama. Třeba byla náměsíčná a nějak se vloupala k tomuto muži do domu. Ona by však nikomu neublížila tím si byla jistá. Tereza byla chytré a hodné děvče. Trpělo jistě různými depresemi, ale nikomu by za žádnou cenu nijak neublížila, natož zabila. Snažila se tu myšlenku o tom, že ona sama je vrah vypudit, ale stále ji té nešlo. Pořád v sobě měla malého červíka, který ji říkal a co kdyby. Tereza zatřepala hlavou, jakoby ho tím mohla setřást a napřímila se. ,,Nikomu jsem určitě neublížila. Tohle není její dílo." A aby potvrdila svá slova, tak přešla k oknu a podívala se ven. Jak si myslela okolí nepoznává a tak se sem nemohla dostat ani ve spánku. Stále se jí však ta myšlenka vracela nemohla se jí zbavit. ,,Jak jinak bych se sem dostala, než náměsíčná?" našeptával ji hlas v hlavě. Byla docela zvyklá povídat si sama se sebou a tak se sama usadila. ,,Mlč prostě to určitě má nějaké logické vysvětlení, ale já jsem to určitě nebyla." Ozvala se však opět její noha a tak se vrátila k hledání. Utrhla si kus rukávu a hbitě si ránu mírně obvázala. Určitě to není adekvátní ošetření, ale bude muset prozatím stačit. Vrátila se opět do kuchyně a zase spatřila mrtvé tělo. Mrtvola zbledla ještě víc a kaluž se za tu krátkou dobu znásobila. Tereze bylo zle. Chtělo se jí zvracet, ale polkla a rozhodla se, že bude silná. ,, Nejdřív se musím postarat o toto a pak se můžu zhroutit." pomyslela si a opatrně překročila ležícího nebožtíka. Omylem o něj zavadila nohou a trochu ho přetočila. Mužovi ruce se posunuli a Tereza vykřikla. Skoro to vypadalo, jakoby oživnul. Samozřejmě že to tak nebylo. Pokračovala v cestě a konečně spatřila na malém stolku hnědý velký telefon. přiskočila k němu a vytočila číslo policie. Už to nevydržela. Jakmile ji telefon zvedli tak začala chrlit všechno co viděla v tomto domě. Brzy ji na druhé straně zastavili a vybídly, aby začala znovu. Tereza se nadechla a pomaleji zopakovala vše co bylo nutné. Z telefonu se ozvalo, že za chvíli dorazí. Také se zmínila o svém zranění a tak jí slíbili i ošetřovací tým. Konečně si mohla alespoň trochu vydechnout, teď když je policie na cestě tak všechno bude v pořádku. Vrátila se jí však myšlenka, toho že by vraha mohla být ona sama. Kdyby to byla pravda, tak najdou otisky prstů na noži a její osud bude zpečetěn. ,,Jestli jsem vrah, tak jsem právě na sebe zavolala policii." Zhrozila se, ale vzápětí si dala velkou facku. ,, Proč přemýšlíš jakože jsi to pravdu udělala ty krávo, vždyť ty to nejsi tak nevyšiluj." Navíc jak si uvědomila jestli je vrah, který zabíjí ve spánku, tak by možná bylo jedině dobře, že by ji zatkli a dali do vězení. V každém případě, ale udělala dobře. Rozhodla se, že než přijede pomoc, tak se porozhlédne po domě. Dům byl zajímavý. Většina věcí byla bílá. Na věšáku na chodbě stál pověšený bílý buď laboratorní, nebo doktorský plášť. Nemohla však přijít a to co je správná odpověď. Snažila se tedy alespoň zjistit, kdo tedy leží mrtev ve stejném domě jako se ona právě teď nachází. Procházela šuplíky a snažila se najít cokoliv, co by ji dalo aspoň částečnou odpověď. Pak narazila na jedny velké pevné černé dveře. Vzala za kliku a všimla si, že jsou zamčené. Vzpomněla si však, že na chodbě hned vedle pláště ležel štos klíčů. Rozběhla se tedy pro ně a zanedlouho se vrátila zpět. Dlouhou dobu hledala správný klíč, než ho konečně našla. Odemknula a vstoupila dveře. Netušila co vlastně očekává, ale tak nějak ji to zklamalo. Stál tam pouze pracovní stůl s jakýmasi baňkami s modrou světélkující tekutinou. Přešla k nim a nahnula je k sobě. Přičichla ale nic necítila. Nebyla natolik bláznivá, aby ochutnala. Tak moc zase nepotřebovala vědět co to je. Přemístila se k šuplíkům ve stole a po jednom je otevírala. Nic zajímavého v nich nebylo. Jen nějaké divné spisy v béžových složkách. Snažila se přečíst slovo, které bylo na nich napsané, ale nepovedlo se jí to. ,,Schi-" pokoušela se přečíst to těžké slovo, ale začala se jí vážně motat hlava ze ztráty krve. Vykašlala se na šuplík a posadila se do bílého křesla. ,,Já tu vykrvácím kde sakra jsou." řekla nahlas a v ten moment uslyšela jak do domu vběhnulo několik nohou. Pokusila se vstát, aby jim šla naproti, ale ztráta krve byla příliš velká. Zatočila se jí hlava a hned padla zpátky do křesla. Viděla jak někdo vešel do místnosti a v ten moment omdlela.

27.6. 1:13:56