Bílý pokoj

Kapitola 11

    TEREZA

Tereza procitla opět v posteli, kterou rozhodně nebrala jako vlastní. Uvědomila si že dnes je den, kdy ji konečně propustí domů jako volnou. Přišlo ji to jako podezřelé, jelikož vlastně nikdo nezjistil, jak se na místě činu objevila a nevěděla to ani ona, ale třeba je to tak jak říkal policista. Někdo ji unesl aby na ni shodil celý čin. Nevěřila tomu moc, ale jelikož to je jediné možné vysvětlení tak nemá moc na výběr a uvěřit tomu musí. Včera po výslechu ji Michael odvedl do pokoje, kde ji ponechal a opět odešel se slovy že zítra ji konečně pustí domů. Tereza se nemohla dočkat. Konečně bude tohle mít za sebou. Je domluvená že tohle místo ještě spoustukrát navštíví aby v budoucnu neměla traumata ze zážitku, který zažila, ale věřila že bude v pořádku. Už to nějak překousla a doufala, že až bude venku a ve škole tak na to třeba zapomene. Těšila se tak moc, že si začala balit věci. Moc toho vlastně neměla, víceméně pouze ta fotografie, jelikož oblečení nebylo její, avšak si ho stejně ještě prohlédla, protože se jí moc líbilo a rozhodla se ho zkusit odsud dostat domů. Z kapuce mikiny opět vypadl onen papírek a Tereza opět chvíli přemýšlela kdo může být to S které se tam podepsalo. ,, Asi nějaký psychiatr opět" pomyslela si a hodila lísteček do kapsy. Ustala si postel a naposledy zašla na svojí toaletu. Poté si sedla na postel a vzpomněla si, že pod postelí jsou vlastně knihy a tak se na ně podívala. Po rychlém zhodnocení usoudila, že knihy nestojí za řeč, že to jsou snad ty nejhorší knihy, které znala. Povzdechla si a posadila se na ustlanou postel. Najednou se ozvalo zaklepání. ,, Dále" řekla Tereza a uviděla usměvavou tvář Jiřího a stále stejný obličej Michaela za ním. Jiří vstoupil do místnosti a posadil se na postel vedle Terezy. ,,Připravená jet domů?" usmál se na ni a Tereza nemohla udělat nic jiného, než se také usmát a přikývnout na potvrzení. Oba dva tedy vstali ale a šli za Michaelem, když ji psychiatr zastavil a podíval se na to co držela v rukou. Tereza se na něj provinile podívala a položila zpátky oblečení, které si chtěla vzít sebou zpátky do šuplíku, potom šli společně s Michaelem k hlavním dveřím. Na chodníku se všichni zastavili a Psychiatr se omluvil, že dnes není schopen objednat ji nějaký odvoz domů a že tedy bude muset jít pěšky. To Tereze zcela upřímně naprosto vyhovovalo a tak se tedy rozloučila a počkala slušně než se hlavní dveře zavřou. Poté se pomalu vydala směrem domů a konečně si mohla pořádně oddechnout, že to má za sebou. Bylo dopoledne a lidi byly už buď v práci nebo ve škole, takže na ulici moc lidí nebylo. Tereza si mohla užívat dopoledního sluníčka a po cestě si nahlas šťastně zpívala. Uvědomila si, že si opravdu dlouho nezpívala a že vlastně takhle šťastná dlouho nebyla. Poslední minimálně měsíc byla spíše smutná a v depresích nejen kvůli šikaně a ta vražda tomu hodně přispěla. Když konečně vstoupila do jejího domku, tak až teprve tady ji kompletně spadl kámen ze srdce a zakřičela na babičku.: ,, Jsem doma babi!" Uslyšela pomalé šoupavé kroky, které stoprocentně patřily babičce a rozběhla se za tímto zvukem. Opatrně skočila babičce okolo krku a pořádně ji objala a políbila na čelo. Babička se zasmála ,, Dyť to furt říkám, že bys neublížila ani mouše"  pronesla a opětovala dlouhé obětí. ,, Co děláš mimo postel babi." zeptala se Tereza a zamračila se na ni. ,, Asi bych umřela, kdybych nemohla ani chodit. A zas ta špatně na tom nejsem. " dostala jako odpověď. Tereza se na ni podívala a pochvalně přikývla. Opravdu vypadá lépe, než když ji viděla naposledy. Vrásky se trochu vyrovnaly a hlavně celkový postoj babičky byl jiný. Už nevypadala tak utrápeně a právě naopak se usmívala mnohem více, než když ji spatřila v době kdy ji pustili na návštěvu. ,,Promiň že ti přidělávám takové starosti." usmála se nejistě Tereza, když tu ji náhle vyrušil zvuk otevření dveří. Otočila se a spatřila překvapený výraz jejich sousedky, která nesla nějaké velké evidentně těžké tašky, jež nyní položila na zem. ,, Tak už si doma " Pronesla radostně a předala Terezy jednu z tašek, které opět zvedla. Tereza do ní nahlédla a spatřila spoustu jídla. Také si vzpomněla, že to jsou stejné tašky, které spatřila v rohu kuchyně z nichž uvařila to rizoto a všechno ji docvaklo. Přece se o babičku starala jejich sousedka to jí bylo řečeno. ,,Takže jsem se mýlila naposledy, když jsem řekla, že jsi dlouho nic pořádného nejedla. " Zakřičela na babičku Tereza z kuchyně, kam odnesla všechny tašky. Odpověděla ji babička ale samotná sousedka. ,, Ano neboj se zlatíčko, postarala jsem se o ni dobře." Pronesla svým vlídným hlasem. ,,Jak vám to vrátím? peněz moc nemám." Zeptala se Tereza ze slušnosti, ale Sousedka jen zavrtěla hlavou a odpověděla, ať to neřeší, že jí to vrátí až to bude potřebovat taky uvařit, vprát prádlo či jinou domácí práci. Rozloučila se jak s babičkou tak s Terezou a odcházela pryč. ,, Opatrně, slyšela jsem, že se tu objevila další vražda, tentokrát dokonce dva mrtví, tak kdyby něco buďte připravení volat policii. " Dodala ve dveřích a upozornila že v novinách toho bude jisté víc než ona sama ví. Pak odešla k sobě domů. To vyvolalo v Tereze zvědavost, ale babička ji řekla ať to neřeší, a tak šla tedy do kuchyně, aby mohla opět něco uvařit. Dneska v taškách našla lososa a brambory a tak zbytečně nepřemýšlela a pustila se do vaření. Babička se mezitím posadila ke stolu a povídali si spolu. Po jídle pomohla Tereza babičce do postele, aby si mohla odpočinout a jakmile bábi usnula rozhodla se, že si půjde koupit noviny s tou vraždou co se prý udála. stánek s novinami nebyl daleko a tak tam došla velice brzy. Našla si tam dnešní noviny, zaplatila za ně u docela nepříjemného prodavače, kterého nikdy neměla zrovna dvakrát v lásce a vydala se opět směrem domů. Bylo ale tak krásně slunečno, a tak se po pár krocích zastavila u lavičky pod velkým dubem a začetla se do novin. hasičská stanice vyhořela! to jistě zajímavé bylo, ale momentálně ji to nezajímalo. Listovala dál a bručela si něco ve smyslu, že ji letní kino uprostřed jara vůbec nezajímá a kde je ta zatracená vražda. Pár nalezen mrtev v jejích vlastním pokoji. ,, Tohle je ono" zaradovala se Tereza a začetla se pořádně do textu. Motiv činu: neznámý Pachatel: hledá se podezřelý, avšak není potvrzen. To bylo víceméně vše co se Tereza dozvěděla. Doufala třeba, že pachatele již nalezli a je to tentýž zločinec jako vrah starého psychiatra Melichara. Pak by měla snad jistotu, že ji už opravdu nikdo nebude otravovat a zalekla se, že by ji mohli opět podezřívat. Podívala se na čas vraždy: vražda se stala včera odpoledne. Přesný čas zatím pitva neprokázala. Tereza si oddechla. Včera ráno po výslechu ji doprovodili do jejího pokoje, takže má alibi. Zavzpomínala na to jak moc se nudila v tom bílém pokoji, avšak nedokázala si vzpomenout co dělala včera večer odpoledne. Poslední co si pamatovala bylo to že jí odvedli do pokoje a nějakou dobu se nudila, pak šla spát a probudila se dnes ráno. ,, To jsem se tam nudila takovou dobu? Čas asi opravdu plyne trochu zvláštně." pokrčila rameny Tereza a vydala se pomalým krokem směrem domů. Po cestě  si ještě pročítala další články v novinách, ale až na to, že nějaký hasič nechal na stanici zapálený krb, když odešel tak shořela celá stanice, nic zajímavého tam vlastně nebylo. Když se vrátila byla babička vzhůru a trochu naštvaně podotknula, aby ji příště řekla, až půjde pryč z domu. Tereza se provinila podívala na zem a podala babičce noviny. ,, Promiň babi, ale kdyby ses nudila tak tady máš" Babička si povzdechla a vzala si noviny, poděkovala a opět vyhnala vnučku pryč z pokoje se slovy: ,, Šup teď se musíš jít učit, zítra jdeš do školy" Tereza se vylekala a uvědomila, že má vlastně pravdu. Dlouho tam nebyla a bude mít určitě spoustu věcí co dohánět. Moc kamarádek tam neměla a tak zjišťování si materiálů bude dosti složité. Odešla do svého pokoje, posadila se na svojí postel, a usmála se u slova svojí, Dala si do uší sluchátka, otevřela učebnici českého jazyka a s odhodláním se pustila do hlubokého studování. Musí toho hodně dohnat, nebo bude mít ve škole problém.

3.6.  1:24:58