Bílý pokoj

Kapitola 32

        TEREZA

Tereza čekala u hlavních dveří a hluboce oddechovala. Adrenalin ji zrychloval srdeční tep a to je ještě stále v domě. Vykoukla z malého okýnka nad dveřmi a spatřila dva policisty, a to jen z tohohle špatného úhlu. ,,Doufám, že babička ví co dělá." Strachovala se víc o svojí babičku než o jí samotnou. Měla by být ale v pořádku, jen hodí všechno co má na cestu vzadu a rychle si půjde lehnout do pokoje." Pohladila stříbřitou hlavici zbraně a polka. Rozhodně nechtěla nikomu ublížit a moc si přála, aby to nemusela použít. Najednou uslyšela křik policistů a zvuk rozbitého skla, jak se Molotovův koktejl rozbil. Vzápětí uslyšela syčení kouře valícího se kouřového granátu. Podívala se, jestli měla babička pravdu a všichni policisté se vydají na výpomoc. Měla skoro pravdu. Zůstal tam, však ale jeden policista. Nejsou totiž hloupí a ví, že by to mohlo bát pouze odvedení pozornosti. Věřila si, že jednomu dokáže utéct a kdyby bylo nejhůř tak má stále babiččinu pistoli. Najednou však uslyšela ještě něco. Slyšela křičet babičku. Když se křik pomalu vzdaloval, tak si uvědomila, že babička musela vběhnout ven do kouře a křičet, aby odlákala co nejvíc pozornosti. Když však uslyšela výstřel, tak se nehorázně lekla. ,,To byl důvod proč brečela tak jako. kdyby mě už nikdy neměla vidět." Pomyslela si plná strachu. Křik ustal a Tereza si uvědomila co se muselo stát. ,,Spletli si babičku s ní a tak začali do kouře střílet  a museli ji tak-" nechtěla ani pomyslet na to co se jí mohlo stát.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mezitím co Tereza čekala u hlavních dveří, tak se babička připravovala na čin, který hodlala udělat. Bylo ji jasné, že policisté nejsou úplně hloupí a dokud nebudou mít jistotu, že Tereza utíká tudy, tak policisty nevyláká. Věděla, že to bude riskantní a hodně nebezpečné, ale jestli Tereza mluvila pravdu a není úplně z tohoto světa, tak nějak musí upláchnout, protože kdo ví co by s ní dělali, kdyby ji chytili. A navíc ať je z tohoto světa, nebo ne tak pořád ji bere jako svojí vlastní vnučku a rozhodně jim ji nenechá i kdyby ji to mělo stát vlastní život. Měla u sebe připravené oba granáty. Jak Molotov, tak i kouřovou bombu. Doufala, že bomba bude stále fungovat dostatečně a spolehlivě, jelikož je dost stará. Stála tam u zadních dveří a snažila se odhodlat k trestnému činu. Stála tam a přemýšlela, jak by to šlo udělat jinak, jelikož i přes to jak Terezu sama přesvědčovala, tak si uvědomila, že to tak jednoduché vlastně nebude. Rychle ji došlo, že nemá možná tolik času a že se každou chvíli může ukázat ten duch a vtrhnout jim do domu. Pak by byl konec určitě. Ne nemůže přemýšlet dál. Musí být obě silné a zvládnout to. Roztřesenýma rukama škrtla zápalkou a přiblížila ji k v alkoholu nasáklému hadru. Otevřela okno a hadr zapálila. Rychle vzplanul a babička na nic nečekala a vyhodila ho oknem ven co nejdál to dokázala. Nemohla se koukat, jak moc velkou škodu napáchala, protože už měla v rukou připravenou kouřovou bombu. Jakmile Molotovův koktejl dopadl na zem tak se okamžitě roztříštil a hořící alkohol se rozstříknul dokola. Účinek nebyl takový jako mohla doufat, ale musel být postačující. Doufala, že nikomu neublížila a ani neublíží a rychle do ohně, který se rychle zmenšoval hodila kouřící malou trubičku. Jakmile granát dopadl, tak se z něho začal šířit hnusný šedý kouř. I po spoustě let stále fungoval perfektně a kouř se plazil, až ke dveřím za kterýma babička stála. Policisté křičeli jeden na druhého a moc nevěděli co dělat. Slyšeli, že mají hlídat, aby neutekla nějaká holka a rozhodně nečekali, že po nich začne házet zápalné a kouřící granáty. O babičce nevěděli a tak si domysleli, že útočník bude ona holka. Kouř se však blížil, až k nim a oni viděli čím dál tím méně. Najednou uslyšeli křik vycházející z kouře a uvědomili si, že Tereza musí utíkat. Skoro všichni zaráz vytáhli pistole. Měli zakázáno vystřelit, ale doufali, že ohlušující výstřel ji znervózní natolik, že minimálně zpomalí nebo se dokonce vrátí do domu. Kýžený účinek se dostavil hned vzápětí, kdy řev vně kouře ustal. To si babička uvědomila, že jsou ochotni Terezu na místě zastřelit a tak se zastavila. Nevěděla, že stříleli do země a ne naslepo do kouře, a proto dostala strach. Byla ochotna za Terezu klidně i zemřít, ale bála se, jakmile Tereza bude utíkat na druhé straně tak ji zastřelí. Stála na místě a dusila se kouřem. Žádnou masku neměla a kouř ji brzy začal pronikat do plic. Začala kašlat a dusit se. Chtěla se vrátit, aby šla varovat Terezu, aby nikam nechodila, že ji zastřelí když se o něco pokusí, když najednou uslyšela hlas nějakého policisty křičet na poplach že Tereza je na druhé straně. Babička se lekla, když si uvědomila v jakém nebezpečí je, ale nemohla ji teď řešit. Byla stará a díky kouři, kterým se dusila se nemohla pohnout. Spadla na zem a rozbrečela se. Plíce ji pálili, jako kdyby ji někdo zapálil orgány v těle. Naštěstí jednomu policistovi došlo, že jestli je Tereza na druhé straně tak někdo v kouři stále je a možná potřebuje pomoct. Vběhl do kouře a zanedlouho spatřil stařenku dusící se v kouři. Rychle ji vzal za ramena a pomohl ji ven z kouře.  Policista nevěděl co s ní, ale usoudil, že ona byla útočník a tak jakmile se ujistil, že je v pořádku, tak ji nasadil pouta a rozběhl se ostatním na pomoc. Stařenu nechal sedět na zemi u stromu. Babička zdrceně seděla o strom strachy bez sebe o Terezu.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 Tereza tam stála zmražená před dveřmi a představovala si jak tam na zemi leží v kaluži krve stará žena s prázdným pohledem. ,,Ne na tohle teď nemůžu myslet, určitě je v pořádku a hlavně mi nachystala skvělou příležitost jak utéct, jestli toho nevyužije, tak babička bude velice smutná a naštvaná. Podívala se z okna a všimla si, že už i ten jeden policista odešel ze svého místa. Jakmile totiž uslyšel střelbu, tak si myslel, že opravdu našli Terezu stoprocentně. Tereza využila příležitosti a hned jak otevřela dveře, tak vyběhla co nejrychleji to jen šlo. Policista, který šel zkontrolovat, jestli ji opravdu chytili ještě, ale kompletně nezašel za roh a tak si vybíhající dívky všimnul. Začal křičet na poplach a sám se okamžitě rozběhl za ní. Tereza však byla mnohem mladší, než tenhle policista a měla na sobě lehké oblečení, na rozdíl od těžké uniformy s velkou pistolí a černým obuškem. Běžela směrem do města a doufala, že se ztratí v ulicích stejně jako naposledy jejímu pronásledovateli Michaelovi. Probíhala zrovna okolo auta, které stálo zastavené uprostřed silnice a zatím ho nestihli odtáhnout, jelikož se nejdřív vyšetřovala ta vražda. Tereza však spatřila na zemi krev a vyděšená vystřelila jako šíp, ještě větší rychlostí. Běžela co ji nohy stačili. Za sebou uslyšela těžké kroky policistů. Ohlédla se za sebe a uviděla, že ten policista co ji spatřil běží za ní a ostatní nastupují do policejních aut. Přemýšlela co se stalo s babičkou a do očí ji vhrkly slzy, jelikož už věřila, že se babička obětovala pro ni. Otočila se zpět, každopádně skrz slzy neviděla moc na cestu a narazila plnou rychlostí do dopravní značky. Terezu ten náraz odhodil dozadu. Ztratila rovnováhu a spadla na zem. Cítila teplou krev, jak ji teče po čele, kam narazila. Pokusila se vstát a pokračovat v běhu, ale náraz byl tak velký, že se ji zatmělo před očima a nedokázala udržet rovnováhu. Při každém pokusu o stoupnutí sebou vždy šlehla na zem. Hlava se jí točila a nevěděla moc co se děje. Ležela na zádech a jen tupě zírala na oblohu. Neviděla ji, jelikož krev ji stekla do očí a stále měla zatměno před očima. Najednou ji vytáhli těžké ruce na nohy a chytili ji, aby znovu neupadla. Tereza se pokusila zaostřit na osobu, která ji držela a najednou se rozzářila. ,,Babi!" vykřikla. Vzápětí si uvědomila, že se zmýlila a podívala se na vousatou tvář s policejní čepicí. Uvědomila si že je v hodně špatné situaci a pokusila se nahmatat v kapse zbraň. Chytla ji a namířila na policistu, který hleděl dozadu, jestli je pomoc na cestě. Ruka se jí třásla, když mířila na jeho hlavu a ona slyšela slova babičky. ,,Slib mi, že tím nikomu nevezmeš život." Tereza zavřela oči a v duchu pronesla prosbu o odpuštění. Zmáčkla spoušť a čekala hrozivou ránu, ale nic se nestalo. Policista uslyšel tiché cvaknutí a otočil se. Zamrazilo ho, když si uvědomil jak blízko smrti byl. Kdyby byla bývala jen odjistila, tak by teď ležel na zemi místo ní. Chytil zbraň a odhodil ji pryč. Tereza se nechápavě nechala odnést do policejního auta. Krvácení ji ošetřili, ale hlava ji stále bolela. Teď si cestu autem neužívala. Měla strach o babičku a o sebe co se  s ní stane. Najednou si začala přát, aby to co našla v knize u Sofie byla pravda a ona mohla upláchnout nějakou speciální schopností. Přemýšlela jaká schopnost by se jí mohla hodit teď a začala se soustředit co nejvíc to šlo. Představovala si jak se najednou objeví u sebe doma a nebude v tomto autě vezena za psychopatem Jiřím Holubem. Myslela pouze na přemístění pryč a zavřela oči. Pak je opět otevřela.

23.6 1:08:40