Bílý pokoj

Kapitola 24

MAREK

Marek se procházel konečně po lese sám. Je tu venku až asi dva dny a zásoby mu opět pomalu docházejí. K jeho překvapení však ještě stále nevyšel z lesa. Na mapách kdysi viděl, že tento les je opravdu velký, ale nikdy by ho nenapadlo, že bude až takhle velký. Je asi pravda, že spoustukrát zatočil, a tak se mohlo stát, že se vracel kus zpátky. Najednou ho zamrazilo při pomyšlení, že by se opět ocitl u věznice. To by tak sedělo k jeho štěstí. Věřil však ve svůj orientační a smysl a doufal, že nějak postupuje vpřed. Co nevěděl je to, že jde na úplně opačnou stranu, než leží Crestwood a les je ještě delší, než kdyby šel zpátky do města. Marek vlastně ani nevěděl kam přesně se chce dostat, asi teď jen chce vidět nějakou populaci. Nikdy nebyl moc v přírodě a už vůbec ne dva dny bez měkké postele po střechou. Je pravda, že ve vězení se to moc nedalo počítat jako měkká postel, ale střechu nad hlavou měl. Před několika hodinami, když spal, tak se mu zdál opět zvláštní sen. Nejdivnější na něm bylo to, že se vlastně nic moc nestalo, minimálně to co si pamatuje, ale přes to o něm ví. Pamatuje si jen záblesky, ale vlastně viděl po celou dobu pouze bílé stěny a ustálený obraz. Nevěděl moc co to znamená, ale zas tak moc ho to netrápilo. Co ho trápilo momentálně je jídlo a pití. Má dostatečně od obou, na tak maximálně jeden den. Potom zase bude o hladu. Nemůže taky říct, že za poslední dny jedl zrovna dvakrát moc, takže hlad bude o to větší. To že viděl dva dny pouze stromy, pařezy a občas nějaký palouk ho psychicky vyčerpávalo. Spoustukrát si musel jenom sednou schoulit se do klubíčka a brečel. Občas ani nevěděl proč, ale bez toho by se daleko nedostal. Ani zvířata, které by se mohl pokusit ulovit pro jídlo neviděl. Občas zaslechl ve větvích zpívat ptáky, ale to mu nestačilo, jelikož je ani neviděl, pouze slyšel. Nemohl najít, ani na žádný zdroj jídla nebo tekutin a dostal strach, že někde jednoduše umře žízní nebo hladem. ,, Ne že by to možná nebylo dobře." pomyslel si Marek. Byl však rád, že žije a dostal se v pořádku z toho vězení. Také se nehodlal vracet do civilizace. Minimálně do té doby, než si bude jist, že nikomu neublíží. Avšak jídlo potřeboval a musel vědět, že je alespoň blízko lidské duši. Potom prostě jednoduše zůstane poblíž v lese a tam bude žít v naději, že ho divočina vyléčí z té jeho agresivity. Kráčel postupně lesem dál, když se zastavil a zaposlouchal se. Chvíli nemohl přijít na to co to je, ale pak mu to došlo. Uslyšel zurčení vody. Rozběhl se tím směrem a za malý moment se před jeho zraky rozprostřela malá řeka. Nebyla nějak zvlášť rychlá ani široká, každopádně to byla při nejmenším mělká voda. Přešel k ní a sehnul se, aby si dopustil své prázdné lahve, když koutkem oka zahlédl tvořící se kruh na vodě. Zaměřil svůj zrak do těchto míst a málem mu spadla brada do vody, když spatřil veliké ryby plovoucí pomalu po proudu. Položil věci na břeh vody a odběhnul do lesa. Vrátil se se dlouhým klackem. Chvíli se patlal s tím, aby byl klacek co nejšpičatější, ale bez nože to je docela problém. Když byl alespoň trochu spokojen tak si vyhrnul tepláky nad kolena a vkročil do vody. Hledal nějaké ryby, které měl v plánu pokusit se nabodnout na jeho uměle vytvořený oštěp. Zanedlouho spatřil tři krásné lososy plavat k němu a tak počkal dokud nebyly skoro u něj a co nejrychleji bodl do vody. Ryby však byly rychlejší a před oštěpem rychle odplavaly po proudu dál. Na Marka byly moc rychlé a tak je nemohl sledovat. Uvědomil si však, že mu takhle všechny ryby odplavou a tak se vrátil na břeh. Odběhl do lesa a za chvíli se vrátil se spousty velkýma klackama.,, Tam ještě půjdu spoustkrát." povzdechl si Marek a šel hlouběji do lesa. Naštěstí v tomhle hustém lese nebyl problém najít spoustu dřeva a tak měl již za chvíli obstojnou hromadu. Začal všechny klacky skládat přes řeku do vody, aby postavil co nejsilnější hráz. Proud sice nebyl nejsilnější, ale i tak musel použít několik kamenů jako podpěru, aby mu klacky neuplavaly. Asi za hodinu měl konečně hráz hotovou a vrátil se pro svůj ostrý klacek. Čekal u hráze na proplouvající ryby. Bylo štěstí, že v ní je ryb spousta a tak nemusel čekat moc dlouho. Napřáhl se a bodl proti nejbližší rybě. Ta hbitě uhnula. Plavala rychle po proudu, aby se vyhnula nebezpečí, avšak v cestě ji stála stěna z klacků a kamenů a zabránila ji tak tedy proplout. Otočila se a snažila se plavat proti proudu zpět. Proud ji ale zmenšil rychlost a tak toho Marek využil a rychlým bodnutím rybu usmrtil. Čistou řeku zbarvila mírně do růžova rybí krev, ale brzy ji proplouvající řeka zředila. Marek spokojeně se svým úlovkem vyšel na břeh a začal chystat ohniště. Měl štěstí, že v chatce toho starého párů spatřil na tom velkém krbu zápalky a tak si je hned dal do kapsy. Už je několikrát využil. Marek nikdy rybu nezpracovával, ale často v práci poslouchal o rybaření a tak zapátral v paměti jak se dělá, a tlustou kůrou očistil rybu od šupin. Nabodl ji na klacek a ten položil nad oheň. Sledoval pomalu jak se ryba opéká a za půl hodině si pochutnával na neslané, jeho  rukou ulovené pochutině. Když dojedl tak se zvedl, sebral všechny své věci a pokračoval v cestě. Rozhodl se zariskovat a změnit směr a tak kráčel podél říčky. Domyslel si, že reka bude končit někde u většího zdroje vody a u většího zdroje vody bude i člověk. Šlapal zase tedy dál, dokud opravdu neucítil opět kouř. Zpomalil, ale nedočkavě se blížil ke kouři. když spatřil konec lesa tak se náramně zaradoval. Zase měl štěstí. ,, Štěstí" řekl si nahlas. Moc hezky mu to znělo. Celý jeho život se mu spíš vyhýbalo a teď konečně mu to třeba vrací. Najednou měl nutkání běžet co nejrychleji do města, aby se konečně aspoň na chvíli zbavil, vší té zeleně okolo. Bylo to sice krásné, ale bylo toho moc. Rozešel se rychlým krokem k městu. Město nebylo Crestwood. Dostal se na opačnou stranu do menšího městečka. Marek vešel do ulic, kde se chtěl porozhlédnout, ale hned na kraji města stála tabule, kde byla opět jeho fotografie a že se hledá. Také tam byla fotografie mladé dívky, ale ta ho nezajímala. Uvědomil si, že bude muset být velice opatrný a tak zpomalil a než vešel do jakékoliv nové ulice tak se vždy porozhlédnul. Moc lidí v ulicích nebylo, a to mu naprosto vyhovovalo. Čím méně lidí. tím menší pravděpodobnost, že ho někdo pozná. Kráčel opatrně městem dál a konečně si pořádně začal užívat svobody. V lese sice svobodu taky měl, ale bylo to pro něj neznámé okolí a tak se tu cítil mnohem lépe. Když v několika ulicích za sebou neviděl ani jednu nohu tak trochu přesta dávat pozor a tak ho velice překvapilo, když najednou vrazil do jakési dámy. Dáma ztratila rovnováhu a spadla na zem. Marek se ji rychle snažil pomoct, a neuvědomil si, že by vlastně měl utéct, aby ho nerozpoznala, ale jelikož byl dobrák tak ji pomohl. Když se zvedla, tak si všiml, že je velice krásná a docela mladá. jejich pohledy se srazili a ona se začervenala a rychle s poděkováním odešla. Ještě se otočila a pořádně se na Marka podívala. Marek okouzlen ji zamával a usmál se. Poté pokračoval dál. Pískal si do kroku a několik minut pochodoval, říkal si, že třeba má konečně opravdu štěstí. V ten moment si uvědomil, že se rychle blíží policejní sirény. ,,Zakřikl jsem to." Zmocnila se Marka za bílého dne. Otočil se a dal se na útěk, ale najednou ze tří ulic najednou vyjeli policejní auta a zastavili před ním. Z auta společně s policií vyšla i mladá dáma a ukázala na něj. Marek se dovtípil a neskutečně se naštval. Bez rozmýšlení se vrhl na dámu. Dřív než se k ní dostal tak schytal několik ran obuškem od policistů, kteří ho rychle obklíčili. Marka se rychle zmocnili a odváděli do jakéhosi velkého auta. Tam ho posadili do obrovského kufru, míněném pro převoz zločinců a zamknuli ho tam. Marek potlučený a sotva držící se vědomí ucítil jak se auto rozjelo a uvědomil si, že je konec. Prohrál. Štěstí bylo jen zdárné. Najednou se mu začala neskutečně motat a bolet hlava. Bolest byla příšerná a Marek se v bolestech svíjel na zemi. Bolest byla tak veliká, že brzy ztratil vědomí

Opět ho nabil, v nějakém prázdném, pěkném velkém domku. Rozhlížel se dokola a přemýšlel co se vlastně stalo. Vypadal velmi podobně jako Tereza když se tu objevila ona. Zmatený přemýšlel jak se sem dostal. Poslední co si pamatuje je ta obrovská bolest prostupující celým jeho tělem. Pak má najednou okno a objevil se tu. Navíc to nevypadá, jako vězení, nebo jakákoliv jiná policejní zařízení. Vstal a začal se procházet po domě, aby se ujistil. ,, Je to nějaký policejní test?" napadla ho myšlenka, avšak nedokázal vymyslet důvod proč by to dělali. Došel až k jídelnímu stolu, kde stejně jako Tereza před několika hodinami objevil vzkaz. Vzal ho do ruky a začal ho zmateně číst. Ahoj Marku...

15.6. 1:07:56