Bílý pokoj

Kapitola 9

   TEREZA

Jiří s Michaelem ji dovedli do malé místnosti, kde byl pouze jeden jediný stůl. Na stole stál nějaký mikrofon, Tereza si nebyla příliš jistá, co to vlastně je. Z každé strany stolu stála pokaždé jedna židle naproti sobě. Přes celou jednu zeď se táhlo obrovské černé okno, za které nebylo z této strany myslet, avšak předpokládala, že do místnosti vidět půjde. Michael ji dovedl k židli a řekl jí, aby se posadila. Když tak učinila hned ji poutama znemožnil pohyb rukama. Tereze tohle už přišlo příliš absurdní, věděla však, že se teď dopustila něčeho co neměla a jestli chce aby ji pustili, musí být poslušná a tak nic nenamítala. Jiří si sedl na židli naproti a Michael opustil místnost. Psychiatr se natáhl blíž k Tereze a zeptal se ji ,, Co jsi dělala na té chodbě?" Tereza mlčela, protože neměla žádnou dobrou výmluvu. ,, Mohlo by ti to přidělat nepěkné problémy, o které opravdu stát nechceš, tak mi řekni co jsi tam dělala, než to budu muset řešit s někým jiným. Snažím se ti pomoct." Podíval se na ni upřeně. Tereze se nelíbilo jak psychiatr nebyl přátelský jako obvykle a zamračila se na něj. Věděla však, že má pravdu. ,, Byla jsem prostě zvědavá a dveře byly pootevřené.. nikdo mě nehlídal tak jsem se tam šla porozhlédnout jelikož vám to trvalo dlouho a já se strašně nudila Ale nic jsem tam neviděla přísahám. Hned jste si pro mě přišli fakt."  odpověděla skoro pravdivě. Nudila se, to byla pravda, ale dveře pootevřené opravdu nebyly. Jiří Holub tohle věděl a tak se na ni podezřívavě zadíval. Chtěl k tomu ještě něco dodat, ale když viděl policistu stojícího ve dveřích přidal k tomu pouze: ,, Promluvíme si o tom ještě později." Poté vstal a odešel ke dveřím, kde si podal ruce s policistou a pak zmizel za dveřmi úplně. Jakmile se dveře kompletně uzavřeli přešel policista k ní a natáhl svojí ruku aby si jí mohli potřást. Tereza pochopila jeho úmysl a tak poukázala na želíska okolo jejích rukou. Policista chápavě pokýval hlavou a posadil se. ,, Omlouvám se za to, ale je to jako preventivní opatření, doufám že vám je neutáhli moc. Mimochodem říkejte mi Tom. Tak se jmenuji" dodal jako kdyby byla Tereza úplně blbá. Tereza však odignorovala tento hloupý dodatek a také se vychovaně představila. ,, Ano ano, já vím kdo jsi, mám to vše tady napsané. Jdu tě vyslýchat víš." Opět pronesl zbytečně, jelikož tohle bylo  Tereze dávno jasné.  ,, Tak tedy začněme. Víš proč tu vlastně jsi?" Tereza přikývla a odpověděla, že je podezřelá z vraždy psychiatra Melichara. Dodala však, že to neudělala.,, Aha víš to, no dobře" odpověděl trochu zklamaně policista. Tereza v duchu přemýšlela jestli si z ní dělá srandu, nebo je opravdu trošku přihlouplý, nebo proč se k ní chová jak k malému dítěti. Tomovi se na čele ukázaly vrásky. ,, Jak víš že Melichar byl Psychiatr?" zeptal se ji náhle. Tereze došlo že tuto informaci pravděpodobně nijak získat nemohla a přemýšlela jestli se přizná k jejímu tajnému výletu do jeho kanceláře nebo ne. Policistovi Tomovi se nelíbilo že nic neodpovídá a tak svoji otázku zopakoval. Tereza se nakonec rozhodla, že mu o tom nic nepoví. Co pochopila z toho co jí Jiří říkal bylo to, že to evidentně ještě nikomu neřekl. ,, Ten pán s kterým jsem mluvila úplně na začátku, mi to pověděl. " Shodila všechno na Jiřího Holuba. ,, ahá, tak to pak ano, ještě jsem nestihl projít všechno co jste probrali." Zasmál se a Tereza se sama sebe zeptala, zdali tento policista je vlastně policista, který by ji měl vyslýchat, když je tak nepřipravený. Nechala si však tuto otázku sama pro sebe. Byla spokojená, že ji tahle malá lež vyšla a doufala že jí nebude v budoucnu litovat. ,, Copak jsi dělala na místě činu v době, kdy byl spáchán? A jak si se tam dostala?" opakoval stejné otázky jako se kdysi ptal Jiří. ,, Nenašli jsme žádné tvé stopy po tvém příchodu. Pravda je že jsme tam nenašli skoro žádné stopy, ale ty které jsme našli, určitě nebyly tvoje. Tereza mu odpověděla úplně to stejné co předtím psychiatrovi a to že nic vlastně neví, vskutku poslední co si pamatuje je to že se tam objevila a viděla pod sebou mrtvolu onoho muže. Policista nevěřícně zavrtěl hlavou ,, a to si ani nepamatuješ jak jsi tam přišla? Tak mi alespoň pověz to co si pamatuješ prosím." Tereza chvíli mlčela a snažila si to sama v hlavě sesumírovat, když byla připravená zhluboka se nadechla a začala povídat.:,, Nejdříve jsem přišla domů ze školy, pozdravila jsem se s babičkou a začala nám připravovat brzkou večeři. Po ní jsem se šla učit do našeho křesla v obývacím pokoji a učila se tak dlouho, než jsem usla. Ono asi nebylo možná tak pozdě, ale byla jsem moc unavená a tak jsem usla ještě za světla. Další co si pamatuju, je to jak se probudím v kaluži krve a hledím na prázdné oči toho muže. Seděla jsem tam dlouho, a když jsem se vzpamatovala a mohla alespoň v rámci okolností racionálně přemýšlet, tak jsem zavolala policii. Vlastně jsem ani netušila, kde to jsem a tak než dorazila trvalo to dost dlouho. Potom.." začala opět přemýšlet. ,, Potom si nic nepamatuju, až to jak jsem se probudila v nemocnici." Tom si ji dlouho prohlížel a přemýšlel jestli mluví pravdu. Sama Tereza z toho všeho je doteď zmatená a neví co si má vlastně myslet. Snažila se vzpomenout si na co nejvíce detailů z oné noci, ale nešlo to. Pak ji najednou něco napadlo! Na místě kde klečela krev ještě nestihla ztéct, avšak i přes to pod ní krev byla. ,,Jak se tam dostala? je to náhoda?" čím víc ale přemýšlela tím spíš si nic nedokázala vybavit. ,,Pravděpodobně to byla zkrátka nějaká šmouha, kterou tam udělal vrah po dobu co zabila svoji oběť. Stejně si matně vzpomínala že ta šmouha příliš něco připomínala.. jen si nemohla vzpomenout co to mohlo být. " Nakonec to nechala být. Tom ji celou dobu pořádně sledoval a teď převaloval sliny v puse a přemýšlel co dál. Nemyslel si že tato dívka by byla nějak spojena s touto vraždou. Jediné vysvětlení které ho napadá, že vrah dívku unesl, uspal a dovezl na místo činu, aby na ni celou vraždu shodil. Našel na tom však až příliš mnoho nesrovnalostí a neviděl motiv, proč zrovna tuto dívku. A především proč by někdo zabíjel psychiatra. Viděl za tím nějaký osobní důvod a rozhodl se že v hledání bude pokračovat s lidmi, kteří by mohli nějak navzájem spojovat Melichara a Terezu. ,,Tato dívka měla opravdu velké štěstí, že vyvázla pouze s výpadkem paměti. Spoustu lidí, kteří by zažili takovýhle šok dostali infarkt. " pomyslel si. Uvěřil, že tato dívka je v pravdě nevinná a že jestli si na něco vzpomene, tak mu to jistě přijde povědět sama. Nemá smysl ji tu nadále držet, když si stejně nic nepamatuje. A navíc má na práci spoustu důležitých věcí a nemůže ztrácet čas výslechem někoho, kdo mu je k ničemu. Terezu znervozňovalo dlouhé ticho, které mezi nimi teď panovalo a rozhodla se ho probourat.:,, Já si opravdu nic jiného nepamatuji pane." pronesla smutně. Policista na ní pohlédl a přitakal, že si myslí totéž. ,,Navíc, pachatel by se jistě choval jinak než vy teď." zasmál se aby uvolnil atmosféru. Tereza již po několikáté začala přemýšlet jestli to tento muž myslí vážně nebo ne.,, Přece nemůže vědět jak by se choval pachatel nebo ano? " Nakonec došla k rozhodnutí že tento policista je opravdu trochu pomalejší a hloupější, než ty co potkala zatím v ulicích města, dohlížející na pořádek. ,, Věřím ti, že kdybys byla zločinec tak by ses přiznala, dál tě tedy nepotřebuji. Vrať se zpět do svého pokoje, brzy tě jistě propustí." Tohle Tereze přišlo příliš absurdní, přece logicky, kdyby byla vrah tak by se určitě nepřiznala. Policista to však pronesl s naprosto vážnou tváří, a tak se rozhodla, že ho v tom nechá. Byla především ráda, že se tohle všechno blíží do konce. Do místnosti vešel Michael a odemknul ji pouta poté ji se slovy že se uvidí zítra, odvedl do jejího pokoje.

27.6. 1:21:05