Bílý pokoj

Kapitola 33

SOFIE

Sofie se probudila ve vyslýchací místnosti, kde naposledy řádila. Něco tu hodně nesedělo. Něco se opravdu hodně pokazilo. Převážně ona ovládá, kdo bude kdy aktivní a bude ovládat vědomí, ale teď ji něco násilím vtrhlo do tohoto světa. Neměla ani na výběr a automaticky se objevila, tam kde zmizela naposledy. Naštěstí už to od střelby v místnosti byla nějaká doba a tak tu nikdo nebyl a bylo tu uklizeno. Teď ale ten hlavní problém je proč se tu objevila tak znenadání. Cítila, že Tereza je stále aktivní a prozatím v bezpečí. Musela se tedy vyměnit s Markem. Snažila se vycítit jeho přítomnost v druhém světě, ale nikde ji nenašla. Soustředila se jako nikdy a přemýšlela, proč se jí to nedaří. Napadlo ji, že se třeba naučil ovládat si sám kdy se vymění, ale kdyby se to tak opravdu stalo, tak by ho přece vycítila. Lekla se a snažila se ho najít i ve světě tomto. Moc velký úspěch neměla. Prohledávala celé město i okolí, ale Markova přítomnost nikde cítit nebyla. Když najednou nakonec ucítila slabou stopu v místě, kde se právě nacházela, tak ji došlo co se muselo stát. Museli Marka chytit a dovedli ho sem. ,,Tady ho musel ten had Holub zabít." V ten moment se v Sofii odehrávalo mnoho pocitů. Nejdřív jí bylo strašně líto Marka a málem se rozbrečela. Poté Sofie zrudla a začala v hlavě vymýšlet tisíc způsobů jak Jiřímu způsobit co největší bolest, až se mu bude moci pomstít, jelikož to udělá na tisíc procent. ,,Ten zažije takové utrpení, jaké ještě nikdo nikdy nezažil a dlouhou dobu nezažije." Už vymýšlela různé mučící techniky a představoval si jeho bolestný křik.,, Zaslouží si vše nad čím přemýšlím." Pochválila sama sebe. Marek je ale mrtvý a jakákoliv bolest, kterou mu způsobí a jakoukoliv pomstu vymyslí ho nevrátí. Cítila se najednou, když na ní dopadla ta pravda, jako by část její samotné chyběla. Cítila se trochu prázdně, jako by ji někdo vzal končetinu. Zkrátka strašně. Vyběhla z místnosti a kráčela prázdnými chodbami s pistolí nachystanou na jakoukoliv akci. Na nikoho však nenarazila. Bylo ji to podezřelé, ale věděla, že teď všichni řeší chycení Sofie a Terezy. Představovala si, jak jsou všichni zmatení, když mají najít dvě osoby, o kterých v životě neslyšeli a vlastně ani moc neví co udělali. Vyšla stále rudá z budovy na ulici a rozhlédla se. Auto Jiřího neviděla. Věděla, že jakmile zabije psychiatra, tak má vyhráno. I kdyby měla dál pokračovat jenom s Terezou tak stále budou nepřemožitelní.,, Poslední překážka je ten hloupej psychiatr." Pomyslela si. Nepočítala však s možností, že někoho z nich zabijí a vlastně nevěděla, jak budou fungovat nadále. Schopnost, kterou vpíchli Tereze žil jim teď bude naprosto k ničemu. To ji naštvalo ještě víc než už je. Tak dlouho se snažila získat tu modrou tekutinu a po chvíli, kdy ji konečně získala, tak o jí je k ničemu. Marek jí bude hodně chybět i přes to že ho vlastně nikdy neviděla. Není však čas řešit tohle. ,,holt co se stalo, stalo se. Musíme jít dál, už jen kvůli němu." pomyslela si. Její priorita je zbavit se psychiatra. Zbytek může dořešit kdykoliv později. Nevěděla však, kde by se vlastně mohl nacházet a tak se rozhodla, že než nějak zjistí, kde je, tak půjde domů a zkusí vymyslet co by všechno může stále používat za schopnosti, když jsou jenom dvě. Nastoupila do auta, které tam stále čekalo a rozjela se domů. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jiří Holub seděl ve své kanceláři. Konečně mu chystali jeho povolení k násilnému vstoupení na cizí pozemek. Strachoval se, aby se s Terezou nikdo nevyměnil, ale podle toho co si nastudoval s Janových spisů, tak jelikož je Marek mrtev, tak jsou obě přítomné zaráz na tomto světě a tak by nemělo být možné, aby výměna proběhla. Věřil, že je u jejich domu dostatečně schopných policistů, že se postarají, aby neutekla. Ještě netušil, že mu budou za chvíli volat, že přesně to se stalo. Zatím co čeká, tak musí zjistit, kde se Sofie může nacházet. Zapípali mu kamery a on se k nim okamžitě přesunul po svojí židli na kolečkách. Celá budova by měla být momentálně prázdná a tak pohyb po chodbách je dost podezřelý. Nějakou dobu hledal, kde dotyčnou osobu najde. Nakonec se zaradoval když spatřil, že osoba je opravdu Sofie. Zrovna vycházela z budovy a mířila do svého auta. Jiří nečekal, že se objeví přímo v budově. Kdyby to věděl, tak se na ni nachystá, ale nyní mu bohatě stačilo, že on ví, kde je a že ona neví, kde je on sám. Tušil, že Sofie bude chtít jít co nejdřív k jejímu autu, ať už by se objevila kdekoli a tak připevnil štěnici k podvozku auta. Spatřil velkou červenou tečku na mapě ve svém telefonu. Byl velice pyšný na svojí na tuto dobu velmi moderní technologii, jako je telefon a štěnice s kamerami. Podíval se kudy tečka jela a široce se usmál.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sofie se cítila špatně. Všechno se jí bortí pod nohama a ona nad vším ztrácí kontrolu. Pouze vědomí, že ji zbývá poslední cíl ji utěšoval a uklidňoval. Jela k sobě domů, aby se mohla podívat do těch svých spisů a netušila, že o jejím umístění psychiatr ví. Neměla tušení, že Jiří Holub má takové vybavení, že by ji mohl vysledovat a tak se nebála, že by na ni nějak přišel. Zaparkovala za domem a šla ke dveřím. Odemknula si a pro jistotu se rozhlédla, zdali ji někdo opravdu nesleduje. Když se ujistila, že tomu tak je, tak vešla dovnitř a zamknula za sebou dveře. Přišla ke skříňce, kde její zápisky jsou a otevřela šuplík. Vyňala všechny a vzala si je k sobě ke stolu. Předtím, než začala studovat, tak si udělala kafe a nalila do něj svoje léky. Posadila se a pořádně se začetla. Četla docela dlouhou dobu a jediné co zjistila bylo, že to bez Marka bude těžší než si myslela. Nemohli se ani jeden z nich vrátit zpátky do jejich světa a tak, jestli je zajmou tak utéct bude nemožné pomocí schopnosti výměny. Začala se strachovat o Terezu, ale nemohla vlastně nic moc s ní udělat. Jedině mohla věřit, že se nenechá chytit a bude utíkat. Třeba si Tereza uvědomí, že je opravdu schizofreminista a příjme to. Sofie teď musí zabít psychiatra. To je její úkol. ,,Tereza mi asi moc nepomůže. Nedokáže nikoho zabít a jen tak se to nenaučí." povídala si sama se sebou Sofie. Zaklapla desky a sjela po židli níž. ,,Co teď? Musím přece nějak zjistit kde je, ale jak. " pokračovala v monologu. Poté ji jeden nápad napadl, ale velice riskantní. Mohla by Terezy opět využít a počkat, až si pro ni psychiatr dojde. Jakmile ho uvidí, tak ho zastřelí a bude konec. Riskantní na tom je to, že jestli ji Tereza uvidí, nebo naopak, tak se ani nesnažila vymýšlet co by se mohlo stát. Nenapadl ji však jiný nápad a neměla moc času na přemýšlení. Promnula si kořínek u nosu a postavila se. Najednou uslyšela z venku zvuk zastavujícího auta. Vykoukla pomalu ven, ale nikoho nespatřila. Vyběhla do druhého patra, aby se mohla kouknout z balkónu, kde měla lepší rozhled. Zavadila okem o své auto, kde stáli nějací policisté a kontrolovali podvozek. Sofie se opravdu lekla, když uviděla další přijíždějící auta a uvědomila si, že ji nějak našli. Policisté se rozdělili a začali klepat na domy. Měli totiž pozici pouze jejího auta, nikoli jejího domu, a tak ji budou muset ještě přesněji najít. Pomalu, ale jistě začali naplňovat celou ulici a Sofie už nemohla utéct. Rychle seběhla dolů a tlačila těžkou skříň ke dveřím. Zatáhla všechna okna a přenášela k nim další nábytek. Snažila se zabarikádovat co nejvíc, dřív než přijdou k jejímu domu. Zaslechla zaťukání na dveře a zatnula zuby vzteky. Jak ji dokázali najít. Přemýšlela. Spatřila odraz policisty v okně, který se nažil nahlédnout dovnitř domu. Nedokázal to přes všechen ten nábytek. Opět vylezla na balkon a opatrně nahlédla ven. Doufala, že si policie bude myslet, že tu není a půjdou hledat dál. Sledovala počet pohybujících se osob dole po ulici a uvědomovala si, jak moc by byla v háji, kdyby věděli, že se nachází v tomto domě. Najednou málem vykřikla zlostí, když uviděla bílý plášť psychiatra. Jeho tvář zpozorovala i z poměrně velké dálky a rychle vytáhla pistol. Moc nemířila a zbrkle vystřelila. Kdyby byla klidná a dokázala racionálně přemýšlet, tak by se i možná trefila, ale takhle ji ovládal vztek. Ani prášky, které brala nezabrali. Psychiatr se přikrčil při hlasité ráně a rychle se sklonil a běžel do úkrytu. Policie rychle zjistila, odkud střelba šla a až tehdy si Sofie uvědomila, že udělala dost možná osudovou chybu. Uslyšela křičícího psychiatra jak volá, aby ji dostali živou. Sofie se snažila odhadnout, odkud křik jde a naslepo střílela do míst, kde si myslela, že se Jiří Holub skrývá. Policisté se začali, také krýt a jenom ji sledovali. Bude těžké ji zajmout, když ji nemohou zabít a ona je ano, a dokonce se o to pravděpodobně pokouší. Sofie rudá vzteky jak na sebe, tak na psychiatra vystřílela do prázdna celý zásobník. Všichni jsou však nezraněni.

23.6. 1:11:33