Bílý pokoj

Kapitola 2

                  MAREK

,,Slyšel si o té vraždě?" uslyšel Marek za sebou a povzdechl si. Otočil se na své židli směrem k jeho kolegům, usmál se na ně a už poměrně naštvaně jim pověděl:,, Prosím Vás pánové.. Já se zde snažím pracovat a vy mi to v žádném případě nezlehčujete, jestli se chcete z práce ulívat, budiž je to vaše věc, každopádně se ulívejte někde jinde, zde dospělí pracují." Úsměv mu z tváře zmizel otočil se zpět ke svému počítači a pokračoval ve své práci. Chvíli bylo ticho ticho a Marek si souhlasně zamručel, když opět uslyšel kolegu Davida, který se již nadechoval že bude pokračovat ve svém výkladu, Markův zdvižený prst ho však zastavil dřív než stihl cokoli vyslovit. Marek si vytáhl sluchátka nasadil špunty do uší a pustil si svůj oblíbený playlist. Marek většinou poslouchal veselé anglické skladby, ale poslední dobou se mu začali líbit víc s víc pomalé a smutné a tak jeho playlist vypadal všelijak. Poté kývnul a slabě slyšel Davida opět promluvit, ne však dostatečně nahlas aby mu to vadilo, a tak si štastně zakýval hlavou a ponořil se do své práce. ,, konečně aspoň trochu klidu, jestli nestihnu co musím tak mě vyrazí." Pomyslel si zoufale Marek.  Z jeho přemýšlení ho probralo zatřesení jeho ramene, šéf který tuto malou firmu vlastnil, naštvaně vytrhl Markovi sluchátka z uší a vyprskl nějaké nadávky. Markova neuvěřitelná smůla ho opět dostala.  

12.5.     28:16 

,,Proč mě tak nemá rád? Jsem v háji on mě fakt už výhodí proč mám takovou smůlu." pomyslel si Marek, ale pouze se otočil a usmál se. Takhle už to jde nějakou dobu. Od té doby co Marek přišel do této firmy, která vyrábí barvy, vždy pilně pracuje a jenom v momentech kdy dělá zrovna něco jiného šéf přijde a seřve ho. ,, Navíc nemá rád sluchátka" zachmuřeně si domyslel. ,,Potřebujete něco?" i když čekal jaká slova budou následovat. ,, Já tě tu tak velkoryse přijmu i přes tvou zjevnou nedostatečnost, a ty se mi takovouhle prací odvděčuješ?!" Marek se již nadechoval k omluvě když za sebou uslyšel chichot Davida a rozhodl se. Už nemůže pokračovat dál v takovémhle životě. Musí s tím něco udělat a to co nejdriv. Takhle se akorát ztrhá u takovýhle tyranů a pod smíchem lidí, kteří by si neměli ani dovolit se mu smát. ,,Mí kolegové mě v mé práci vyrušují a já nemám nervy tohle neustále řešit. Buď mi dejte jiné klidnější místo, nebo mě alespoň nechte mít sluchátka!" Usmál se na něj mírně sarkasticky. Pozvedl hlas trochu více než měl v plánu, toho si všiml díky úplně červenému obličeji jeho nemalého tlustého šéfa a uvědomil si že si dovolil moc. Chystal se omluvit a požádat o odpuštění, ale dříve než stihl cokoli udělat mu šéf vprskl do tváře spoustu slin se slovy, ať se okamžitě sbalí a už se tady nikdy neukáže. Marek cítil nějaké drobky, které mu zůstaly na tváři a tak si je rukou otřel. Přemýšlel co mu na to odpoví, ale když viděl že tlustý muž před ním se opět nadechuje a chystá se vyprsknout další vlnu slin, drobků a kdoví čeho všeho dalšího, rozhodl se že udělá přesně to co mu řekl. Naposledy udělá něco co mu řekl. Při tomhle pomyšlení se pousmál a ani mu nevadilo tolik opustit tuhle příšernou práci.,,naposledy "  moc pěkně to znělo. Venku s rukama plnýma všeho co se mu nevešlo do tašky přes rameno se pomalu vydal směrem domů. Neušel ani dvacet kroků když mu na hlavu spadly první kapky deště. ,, Horší už to asi být ani nemůže." Pomyslel si a vydal se rychlým krokem směrem k autobusové zastávce. Byl už skoro u ní když viděl že autobus, kterým chtěl odjet domů přijížděl na zastávku a tak se rozběhnul. To ale byla velká chyba. V okamžiku kdy to udělal mu polovina věcí vypadla z rukou přímo do stále zvětšující se kaluže špinavé silniční vody. Samozřejmě že než stihl posbírat vše ze země, autobus již opouštěl zastávku a projel okolo něj. ,, Zapomněl si mě ohodit vodou, doufám že jsi na sebe pyšný " zakřičel naštvaně za ujíždějícím autobusem. Nadávkama moc nešetřil. Rozhodl se že půjde domů po svých. Bydlel na kraji města a věděl že cesta pěšky bude trvat dostatečně dlouho, aby byl mokrý až na kost. ,, I když" pomyslel si Marek, ,, to už stejně jsem" povzdechl si nahlas

13.5. 39:55

Pustil si písničku " When i get high" do svých bílých sluchátek, které si koupil poměrně nedávno a pustil se pomalu po mokré cestě směrem domů. Po cestě přemýšlel o tom zdali udělal v práci dobře, že skončil a po nedlouhém přemýšlení došel k závěru že správně udělal. ,, přece jen bych k tomuto závěru došel dřív nebo později." Pokrčila rameny. Další myšlenka byla kdo zaplatí nájem na byt, když nemá práci za kterou by dostal peníze. Má tak akorát na to, aby příští tři měsíce neumřel hlady, ale na nájem bytu opravdu nemá. Marek byl vždy chytrý. Matematika mu šla sama a s počítačem mu to šlo snadno. Peníze však nikdy moc neměl. Ani moc netuší kde všechen tento rozum pobral. Rodiče se mu rozvedli, co si tak mlhavě vzpomíná, když se přestěhoval do tohoto města a od té doby je neviděl. Vlastně, jak tak přemýšlel, nedokázal si na své rodiče vzpomenout vůbec, ani na to jaký měli hlas nebo snad jak vypadali. Tato událost ho velmi šokovala a snad díky tomu za nějaký čas zapomněl na ně i na vše z dětství, usoudil. ,, Bylo by fajn, kdybych znal rodiče, ale moc s tím nenadělám." Nijak moc ho to netrápilo skrz jeho optimistickou povahu a rozhodl se že bude zkrátka žít dál. Jednoduše si najde jinou práci kde bude zajisté spokojený, udělá si kariéru a bude vydělávat velké peníze. Přeci jen není jistě jediný na světě kdo dostal takovýhle šok. Přijít o rodiče je jistě hrůza, ale kvůli nevědomosti nevěděl o co vlastně přichází. Tuhle slyšel že jeden klučina v Americe kompletně ztratil všechny své vzpomínky, když jeho rodině shořel dům a už je nikdy nezískal zpět. V tomhle nemalém městě nežije dlouho, teprve dva roky, tedy co si přesně pamatuje, přesně si to tedy nepamatuje, ale flegmaticky nad tím nepřemýšlí. I přesto zde stihnul vystřídat mnoho prací. Nejdříve ho zaměstnali v kanceláři u počítače jako finančního analytika. Práce ho bavila a šla mu, naneštěstí firma brzy zkrachovala a on byl donucen odejít. Další místo kde ho zaměstnali byla soukromá firma bohatého podnikatele, který bohužel pro Marka, jakmile vydělal velké peníze tak se nenápadně sbalil a odjel. Nikdy už o něm ani neslyšel. Ani v této firmě neměl mnoho štěstí. ,, Budu muset zase hledat dál" povzdechl si za tento den už poněkolikáté. ,, Proč mám já jen takovou smůlu." zamyslel se. Smůla ho provázela celé dva roky. Asi proto nevydělal takové peníze, jaké si vždy představoval že bude mít. Ani na přátele štěstí neměl. Všechny které považoval za jeho přátele ho buď prostě využívaly, nebo odešli z jeho života. Věděl že on sám dobrý přítel nikdy nebyl, ale nikdy neměl dostatečně příležitostí dokázat opak. Všichni ho opustili dřív než stihl své chyby napravit. Své kolegy z práce nikdy jako přátele nepočítal. Popravdě všichni byly zlomyslní jako David, někteří ještě horší. Nejdříve se s ním pokusil spřátelit, ale když viděl že ho David využívá a háže na něj všechny své problémy. Rychle na něj zapomněl

14.5. 12:31

Nechtěl toho mnoho. Stačila by mu stálá práce, která by ho bavila, vydělávala mu dostatek peněz na nájem a čas od času na nějaké dobré jídlo. A pokud možno nějakou společnici. Líbila se mu jedna slečna z města. Nebyla ani o moc mladší než on, byla ale ale krásná. Hnědé vlasy dokonale ladili s jejími hnědými oči a zelený náhrdelník co měla na krku se ji vždy při setkání se sluncem zaleskl na velkou dálku. Stejně jako její úsměv který dozdobovaly četné pihy na její hladké tváři. Marek však nevěřil dostatečně ve své komunikační schopnosti, jelikož už ho spoustukrát zklamaly a tak se nikdy neodvážil na ni promluvit. Čekal tak dlouho než zjistil že slečna si mezitím nově našla přítele. Všechno tohle přemýšlení o svých neuspěších ho naštvalo a už neměl nadále chuť přemýšlet o nájmu bytu. Kopl do kaluže vody, okolo které zrovna šel, a zaklel jak mu studená voda vtekla do boty. Naštěstí již viděl svůj dům na konci ulice po které zrovna šel a naštvaně vešel do domu. Sundal své mokré oblečení, které hodil jednoduše na zem a zastavil se u zrcadla do něhož se dlouze zadíval. Viděl poměrně vysokého muže se středně dlouhými černými až havraními vlasy, které se mu lepili těsně nad oříškově hnědé oči jak byly mokré. všiml si že se mu na bradě ukázalo krátké strniště, které si brzy oholí jelikož nemá rád vousy. Mokré černé tričko s nápisem New York měl úplně nalepené na svém těle, rifle na tom byly dost podobně. Naštvaně frkl a bouchnul pěstí do zdi, kde se objevila malá promáčklina. Lehl si do své postele tak jak byl mokrá a ještě dlouho v tichosti nadával, jak na své neštěstí, tak na všechny ostatní. Poté prostě usnul.

1:44.46