Bílý pokoj

Kapitola 6

      MAREK

Doma v křesle se Marek probudil a chvíli přemýšlel, jak se tam vlastně dostal. Pravděpodobně se zase trošku napil a pak se nějak dokymácel přes dům přímo sem. Pravda byla taková, že se napil trochu víc než je jen troška. Když včera přišel domů byl tak naštvaný, smutný a uražený, že šel do obchodu a za poslední peníze si nakoupil tolik alkoholu co mu jen vyšlo. Vše toho večera vypil.  Překvapilo ho však, že nemá takovou kocovinu jako by po takovém množství alkoholu měl mít. Hlava se mu trochu motala a dostat se z obývacího pokoje byl taky pěkný oříšek, ale nakonec i to zvládl. Vešel do koupelny, padl do vany a nechal na sebe stékat studenou vodu přímo z kohoutku. Po chvíli, kdy ledová voda byla dále k nevydržení vstal a šel se osušit. Jídlo už neměl a tak se pouze převlékl a šel ven. U dveří se zastavil, když mu padl zrak na kalendář připevněný na zeď. ,, To je zvláštní" řekl nahlas, i když věděl že ho nikdo neuslyší. ,, myslel jsem, že platit nájem mám až zítra." a podíval se pořádně do kalendáře. ,,Už se mi ten čas opravdu hodně ztrácí pod kontrolou. Opět jsem přeskočil snad celý den. Však co už, za ten jeden den bych stejně nestihl našetřit všechny peníze." pokrčil rameny a rezignovaně vyšel ven. ,,Třeba na to správce zapomněl, Už je docela starý, tak třeba možná? Nebo když budu venku tak mě nezastihne." zbožně pronesl Marek. Jen co to dořekl uslyšel za sebou slova vedoucího tohoto paneláku. ,, Tak co Marku. Zase se chystáš utéct přede mnou, nebo mi snad jdeš peníze donést osobně sám?" Zasmál se nad svým vtipem a natáhl nedočkavě tlustou krátkou ruku. ,, Tak, kde jsou? věděl jsem, že se pokusíš utéct, tak jsem přišel dřív. Tos nečekal co, ale na mě si jen tak někdo nepřijde neboj." Marek se začal ošíjet a vymýšlel v hlavě, jakou výmluvu použije tentokrát. Vedoucí jakoby mu četl myšlenky, zavrtěl hlavou. ,, Já čekám" Pronesl směrem k Markovi už trochu naštvaně. Marek nepronesl jediné slovo. Nemá žádnou řádnou výmluvu a lhal velmi nerad. Byl docela spoustu věcí, ale lhát nikdy nechtěl. Taky by to navíc pravděpodobně pod vlivem kocoviny nedokázal nejlépe. Rozhodl se tedy pro strategii číslo dva. Škemrání o odložení. Začal nejdříve opatrně a k pochvale o hezkých kalhotách přidal prosbu:,, Prosím, pane vedoucí, Dejte mi ještě týden všechno vám zaplatím i s úrokem. Vy víte, že sliby plním vždy zeptejte se kohokoliv přísahám." Vedoucí zrudl jako rajče a zavrtěl celou svojí velkou hlavou tak moc, až se mu jeho dvojitá brada zatřásla. Začal po Markovi křičet různé nadávky, které Marek ještě nikdy v životě neslyšel, k tomu začal hrozit svojí velkou tlustou pěstí do vzduchu. Celkově tenhle obraz vypadal komicky z dálky, Marek se však smát nemohl. Přemýšlel, kolika procentní šanci má, že uspěje s plánem číslo tři. Totiž s útěkem. Usoudil však, že při této kondici, by ho vedoucí vyhodil i kdyby mu hned druhý den přinesl trojnásobek. Nezbylo mu nic jiného než tupě přijímat všechny urážky míněné na jeho hlavu a poslušně přikyvovat, občas přidal nějakou omluvu nebo přitakal, že rozumí. Překvapilo ho jak dlouhý dech správce má. Dokázal chrlit nadávky a urážky jednu za druhou. Když vedoucímu došel dech, Marek začal pokračovat ve smlouvání a i když opravdu nečekal že je to vlastně ještě úplně možné, vedoucí zrudl ještě víc. Byl rudý jak rak. Opět se nadechoval k dalším urážkám smyslu jak je Marek neschopný, že si nedokáže zajistit dostatek peněz ani na zaplacení nájmu, když tu ho v tom přerušil hlas Markova souseda Josefa. ,, Pane vedoucí, no tak, znáte Marka, víte že vždy splní své slovo. Dejte mu tři dny a všechny peníze budete mít a všichni budou spokojení." Vedoucí se otočil na Josefa a okamžitě k němu natáhl ruku, jako malé dítě prosící svoji matku o sušenku. Josef tohle čekal a vytáhl z kapes svazek bankovek, které vedoucímu podal. Ten je s velkou opatrností, ale s mimořádnou hbitostí s radostí přijal a schoval si je do velké kožené brašny, kterou měl hozenou přes rameno. Barva tváře se mu trochu vrátila do normálu, byl ale stále naštvaný na Marka a opět svůj pohled přesunul na něj, jako na nějakou lovenou zvěř. Tak se vlastně Marek i cítil, jelikož i přestože poznal sousedův dobrý úmysl, věděl že teď bude muset zaplatit vedoucímu o to spíš. ,, Co s tebou provedeme? Budu tě asi muset vyhodit, nedáváš mi na vybranou Marku. Moc mě to mrzí, ale holt můžeš si za to sám." ušklíbl se vedoucí. Marek si uvědomil, že mu to líto pravdu není. Ztráta bytu bude větší problém než nedostatek peněz na jídlo. Bez bytu, práci jen tak snadno nezíská. Chystal se na další poslední zoufalou vlnu omluv, ale dřív než se do toho pořádně dostal, Josef si hlasitě odkašlal a upozornil vedoucího, že si ještě nepřepočítal peníze, které mu dal. Když jde o peníze tak vedoucí neváhá. Uvědomil si svoji chybu a začal přepočítávat jednotlivé bankovky. V polovině se zamračil,, Platíš i na příští měsíc? víš že to já nedělám pokud to opravdu není potřeba." podíval se na Josefa. ,, Kdepak pane vedoucí, tyhle peníze jsou Marka, věděl že dnes odejde brzy a tak mě poprosil zdali bych vám to nepředal." u toho šibalsky mrkl na osobu o které je řeč. ,, Je to pravda?" zeptal se Marka vedoucí ,, samozřejmě pane, to jsem se vám snažil celou dobu vysvětlit, ale nepustil jste mě ke slovu vůbec. " zalhal Marek a kývnul na Josefa.  ke lhaní se opravdu uchýlit nechtěl, ale nyní neměl úplně na vybranou. Vedoucí opět schoval peníze do brašny, zamračil se na oba dva a se slovy:,, za měsíc" odešel. Prásknul za sebou dveřmi a oba ho schíli sledovali, než se jim kompletně ztratil z očí. Josef s Markem oba dva vypustili vzduch, který drželi v plicích a pak se podívali jeden na druhého. ,, Tak co mě to bude stát?" přešel k hlavní věci Marek a děkovně se na něj podíval. ,, To co jsem dal, tedy tvůj klasický měsíční nájem" odpověděl Markovi nahlas se zasmál. Marek přikývnul a dal mu najevo, že do konce měsíce to bude mít. ,, neboj nespěchej, já na to nezapomenu." s těmito slovy se pomalu pustil do schodů vedoucím k jeho  bytu. ,, Děkuji ti" uslyšel ještě za sebou říct Marka a poté zavřel dveře. Překvapen náhlými událostmi vyšel ven a přemýšlel, co vlastně chtěl jít udělat. Znenadání uviděl velkou postavu přecházet ulici. Okamžitě ji poznal. Je to ten obrovský přítel Kateřiny. Aniž by nad tím nějak moc přemýšlel vydal se opatrně potichu za ním. Sledoval ho snad přes půlku města a cítil se jako ninja, když přebíhal z jednoho rohu uličky na druhý. Zatím zůstal nepovšimnut, minimálně to tak vypadalo, Jestliže by obr uviděl nebo ucítil že, se za ním někdo plíží Marek by to jistě brzy nepěkně poznal. Jak ho sledoval opět v něm začal narůstat hněv. ,,Jak někdo jako on mohl získat srdce tak nádherné, křehké ženy." pomyslel si. Jeho pleška se leskla přes celou ulici. Když se dostali do části kde se již objevovali lidé, Marek nemohl nadále přebíhat tajně z ulice do ulice a tak se pokusil splynout s davem a zároveň ho neztratit z dohledu.

21.5. 1:07:22

Kličkoval mezi lidmi a vystrkoval nad ně hlavu, aby si všiml pokaždé když zatočí. Jednou se mu to nepovedlo a začal panikařit a přemýšlet jakým směrem se mohl dát. Naštěstí muž byl opravdu velký a když se Marek podruhé pořádně porozhlédnul uviděl holou hlavu trčící u hloučku teenagerů a tak se vydal opět za ním. Po chvíli opět vyšli z centra, do méně obydlené části města, kde se musel Marek opět uchýlit k plížení se skrz špatně osvětlené uličky. I přes to, že ještě ani nebylo dopoledne, tak uličky byly tmavé a strašidelné. To Markovi však dodávalo výhodu. Když však vyšel z jedné uličky, aby mohl přeběhnout do druhé, málem do obra narazil. Obr se zastavil u dveří na rohu ulice u menší uličky, kde se Marek schovával. Chvíli stál u dveří a četl si číslo popisné, poté se zahleděl do svého telefonu a přešel k dalšímu domu. Marka si nevšimnul. Ještě takhle obešel pár domů, než našel ten správný. Zaťukal na malé dveře a chvíli čekal. Když se dveře otevřely vběhla mu do náručí žena. Blonďaté vlasy s černou mašlí se zamotali okolo ramen muže, při jejich vášnivém dlouhém polibku. Když se pustili Marek si ji konečně mohl lépe prohlédnout. Černá minisukně a bílá košile s černou kravatou spolu pěkně ladili, Markovi se však vůbec nelíbila. Piercing v nose a sytě červená rtěnka na jejích ústech byla příliš do očí. Pár za chvíli vešel do domu a zavřeli za sebou dveře. Markovi až tehdy došlo co vlastně viděl. Přítel jeho tajné lásky ji podvádí s nějakou hnusnou babou z chudé čtvrti. Ta Kateřina, která si myslela jaké měla štěstí s jejím přítelem se kterým byla šťastná je podváděna. Markovi se nahrnula krev do tváří jak se naštval. ,, Kateřina se tohle nesmí dozvědět" procedil přes zaťatou čelist potichu. V ten moment se rozhodl.

22.5. 20:20

1:27:44 plus 13:41