Život s 5SOS

The End

Dva muži mě vzali za ruce a někam vlekli. Já se jim snažila vysmeknout, ale moc mi to nešlo. 
Potom jsem ucítila palčivou bolest na hlavě a pak jen tmu.

V hlavě se mi přemítaly všechny vzpomínky na rodinu. Mamku, taťku, Luka, Ashe, Mika, Caluma.. Na to, jak jsem byla ta špatná ve škole. Kdybych mohla, tak Luka a rodinu nikdy neopustím, ale stalo se. Neměla jsem na výběr. Nechtěli mě mezi sebou, tak jsem udělala pro sebe správnou věc. Myslím, že už na mě zapomněli. 

Vzbudila jsem se v nějakém sklepě. Nesmrdělo to tu, ale stejně bych tu něco našla. Prostě sklep, kde byly poskládané věci jako v nějakém rodinném baráčku.

Dveře se rozletěly a objevila se v nich žena. Byla krásná. Měla černé vlasy střižené na mikádo, žádný make-up. Byla přírodní a byla jako bohyně. Každý muž se za ní musel otočit a né jednou.

,,Těší mě, že se zrovna mi dvě potkáváme, Chriss.'' řekla bez emocí
Myslela jsem si, že bude aspoň milá, ale ona je chladná jak kámen. Umí dobře předstírat a hrát svojí roli krásky a bohyně s roztomilou tvářičkou. 

,,Odkuď mě znáš?'' nebudu jí tykat, protože je asi stará jako já
,,Ty mě neznáš, ale já tebe ano. Jsem Loren.'' řekla
Že by to byl ten šéf? To asi těžko.
Nad svojí myšlenkou jsem se lehce uchechtla.

,,Je tu něco k smíchu ty mrcho?!'' zaječela
Sakra, co je zač?

,,No, možná.'' řekla jsem úplně v klidu

,,No jak chceš princezničko. Luke určitě nebude nadšený, že tě trošku zřídím, ale můžeš si za to sama. Tvoje drzost je neslýchaná. Myslela jsem si, že jsi něco víc, ale jsi jen pitomá nána, která si myslí, že dostane všechno, ale spletla jsi se. Luke je teď můj a můj zůstane. Lehce na tebe zapomněl a to je jedině dobře.'' pronesla svůj dlouhý monolog

Koukala jsem na ní jak kdyby mi teď zavraždila půlku rodiny. Zvedla jsem se ze země a šla pomalu k ní.
V očích se jí zablesklo. Byl to strach, ale hned ho vystřídala chladnokrevná maska.

,,Takže Loren..'' s jejím jménem jsem si pěkně pohrála na jazyku - ,,nezahrávej si se mnou. Ty jsi jen obyčejná nula. To, že jsi získala srdce mého bývalého je fuk. Ale nehraj si na něco, čím nikdy nebudeš.'' pronesla jsem a flusla jí do tváře

Ta nána se na mě nevrhla. Zavolala si poskoky. Jak jinak, že?
Nechala jsem se, udělala jsem jí alespoň radost.
Zřídili mě docela dost, ale mě nevadila fyzická bolest, ale ta psychická. Teď jsem si uvědomila, jak mi Luke chybí.

Upadla jsem do bezvědomí a bylo mi lépe. Nic než já a temnota.

Najednou to všechno přešlo a já cítila štiplavou bolest na pravém líci. Ta mrcha Loren mě praštila.
Otevřela jsem pomalu oči, ale hned jsem je zase zavřela, protože v místnosti bylo moc prudké světlo.

Zkusila jsem to znovu a konečně se mi to povedlo. Místnost byla bíla a prázdná. Byla tu jen židle, na které jsem seděla, ale když jsem se podívala za sebe, tak na zdi byla přidělaná plachta, která byla od krve. Sakra, tak tohle je fakt průser!

,,Takže Chriss. Nějaké poslední přání?'' zeptala se Loren
,,Shnij v pekle ty mrcho!'' zaječela jsem

Výstřel. Rána. Mnoho krve. Umírám..

Z dálky jsem slyšela Luka křičet: ,,Loren! Ty krávo pitomá! Co jsi to udělala...'' 

Zbytek jsem neslyšela, protože jsem upadla do temnoty a šlo mi naproti bílé světlo. Jdu do nebe.

Takže tady je ten konec. Moc s ním spokojená nejsem, ale musela jsem to už nějak zakončit. Na profilu by se do zítřka měl objevit nový příběh. Tak jestli to bude někdo číst, tak budu velmi ráda. Ale přemýšlela jsem, že bych napsala něco jako messenger příběh. Nebo chcete ty upíry? Byla bych ráda, kdyby jste mi napsali názory do komentářů. Kdo má ještě jiný nápad, tak do zpráv. Děkuju moc^^