Don't forget [lrh]

3. - Perrie?

Perrie's pov.

Vzbudila jsem se brzy ráno, nevěděla jsem co dělat, nemohla jsem spát, možná je to divné, ale přemýšlela jsem o Hemmingsovi.

Jestli je ve skutečnosti takový blázen jako na jejich videích, nevím, nemohla jsem ho dostat z hlavy, chtěla jsem ho poznat, chtěla jsem o něm vědět všechno. Úplně. A aby mi neutekl žádný malý detail.

Převlékla jsem se do tílka a látkových kraťasů, pohodlí nadevše.

Nic víc jsem si na sebe brát nehodlala, ráno na začátku léta je tady v LA kolem třiceti stupňů, takže moje oblečení možná bylo až moc.

Otevřela jsem si email a zkontrolovala poštu. Měla jsem tam kopii nějaké nabídky od mé manažerky, ano mám manažerku, svojí mámu, všechny nabídky se mnou probírá, proto ta kopie.

Dobře, chvíle napětí, co si zase na mě vymysleli.

'Nabízíme vám dvacetidenní cestu do Evropy v rámci spolupráce nejen s našim časopisem Elite, ale také se spoustou kosmetických značek, během dvaceti dnů by jste navštívili Londýn, Paříž, Berlín a Miláno, mohla by jste si během volných dní projít města a potkat fanoušky z každé země, doufáme, že se nám brzy ozvete a z případné spolupráce se velice těšíme. Šéfredaktor magazínu Elite ve Francii.'

Dobře, tak tohle bych brala všemi deseti, kdo by nechtěl do Evropy, kvůli spolupráci s kosmetickou značkou.

"Co tu strašíš Perrie," zachraptila vedle mě.
"Ještě spi, já zajdu do obchodu pro pečivo," usmála jsem se.
"Fajn, to nebude problém," bouchla hlavou do polštáře a do minuty spala.

Vyšla jsem ze dveří a koupila jsem čokoládové donuty, když už oslavovat, tak pořádně. Vrátila jsem se zpátky s taškou a svůj skromný nákup jsem vyskládala na linku.

Se snídaní jsem se vrátila do pokoje.

"Vrčel ti mobil," naznala.
"A co tam mám?" zeptala jsem se.
"Nějaká zpráva na twitteru, víc nevím," odpověděla.
"Dobře, pak se podívám," řekla jsem a podala jsem jí talíř s donutami.
"Děkuju," usmála se.
"Není zač a dobrou chuť," naznala jsem.
"Tobě taky," odpověděla s plnou pusou.

Jen jsem se jí zasmála a do ruky jsem vzala svůj telefon.

Message from Luke Hemmings:
Perrie?

Nechápala jsem, na zprávu jsem se dívala pořád dokola a kontrolovala jsem, jestli to je jeho pravý twitter a byl.

Message from Perrie Stephens:
Trochu mě děsí, že mi píšeš.

Nevěděla jsem co lepšího napsat, je to Luke, kluk co vypadá jako anděl.

Message from Luke Hemmings:
Proč? Bojíš se mě?

Message from Perrie Stephens:
Ne, jen mi to příjde trapný, promiň.

Message from Luke Hemmings:
Jen bych tě chtěl poznat, Perrie.

Co mu na tohle odepsat? Taky ho chci poznat, ale copak to takhle přes síť jde? To si moc nemyslím.

Už se do toho všeho zamotávám a vážně nevím co to má všechno znamenat.

"Hej, Perrie!" mávla mi před obličejem Vendy.
"Promiň, co jsi říkala?" pousmála jsem se.
"Kdo ti píše?" zeptala se.
"Nikdo důležitý," řekla jsem.
"Perrie," nadzdvihla obočí.
"Vážně, neřeš to prosím," pousmála jsem se.
"Dobře, fajn," odpověděla.
"Děkuju," řekla jsem.
"Um Perrie?" zeptala se.
"No?" zakroutila jsem hlavou, abych zahnala myšlenky, které směrovali k Lukovi.
"Psal ti Hemmings, žejo," řekla.
"Jak to víš?" nechápala jsem.
"Viděla jsem jeho jméno a tak trochu mi to došlo," usmála se.
"Je to všechno divné, ani ho neznám," řekla jsem.
"Tak ho poznáš," odpověděla.
"To asi ano," pořád jsem si tím nebyla jistá.

Děkuju za přečtení! Co myslíte? Jak to bude dál? Uvidí se někdy? :))
Love ya ♡