Don't forget [lrh]

15. - "Please, stay here with me."

"Hádám, že dobrý," usmál se Ash.
"Úžasný," odpověděl jsem.
"Už spolu chodíte?" zeptal se.
"Blázníš? Vždyť já bych u ní neměl šanci," řekl jsem.
"Lucasi, ty hovado, to jsi už úplně natvrdlý?" křikl.
"Stejně to nejde, protože to prostě nejde," naznal jsem.
"Ale jde," odpověděl.

"Víš, dala mi pusu na tvář, jenže ona má pravdu, ta dálka by nás ničila," řekl jsem.
"Ty kreténe, víš jakej jsi debil?" zeptal se.
"Já vím," posmutnil jsem.
"Teď se okamžitě zvedneš a půjdeš jí říct, co k ní cítíš," řekl.
"Nikam nejdu, dneska jsme se poprvé viděli," odpověděl jsem.
"Lucasi, neser mě a vypadni!" křikl.
"Ne," zdůraznil jsem.
"Hemmings, dělej, ty kreténe!" hodil po mně polštář.
"Fajn, dobře, hlavně na mě už neřvi," zvedl jsem se.

Byla jedna v noci, to není dobrý, nechci jí budit ani ji nějak rušit nebo jí dokonce omezovat.

Pomalu jsem šel směrem k jejímu pokoji, teď nebo nikdy.

Svou ruku jsem opatrně položil na dveře a zaťukal jsem.

"Moment," zaslechl jsem její hlas.

"Co ty tady?" zeptala se, když otevřela dveře.
"Ashton mě vyhnal za tebou," řekl jsem nervózně.
"Tak, um, pojď dál," usmála se.
"Děkuju, nechci otravovat," naznal jsem.

"Proč tě vyhnal, zrovna ke mně? V jednu ráno?" zeptala se.
"Máš moc otázek Perrie," pousmál jsem se.
"Já vím," odpověděla a zalezla si do postele.
"Jsi roztomilá," řekl jsem s úšklebkem na tváři.
"A teď vážně, proč tu jsi?" zeptala se a zaklapla notebook.

Řeknu jí to, teď nebo nikdy.

"Za prvé, rád bych věděl, proč jsi mi dala tu pusu," zakroutil jsem hlavou.
"Třeba protože tě mám ráda," pousmála se do země.

"Teď chci odpověď já," naznala po chvíli.

Nadechl jsem se a chytil jsem jí za ruce.

Díval jsem se jí z příma do očí.

Teď už vážně není žádné cesty zpět.

"Já vím, že to tak asi nevypadalo, podle toho jak jsem se dřív zachoval, chtěl jsem se přesně tomuhle vyhnout, kvůli bulváru, manažerovi a tak, jenže to nejde, už to v sobě nechci dál držet, ne když jsem s tebou, víš, miluju tě, vážně strašně moc," pousmál jsem se.

Perrie seděla dál jako socha a sledovala mé oči, nevěděl jsem co s ní je.

"Luku," pošeptala a objala mě.

Částečně se mi ulevilo.

"Když mi teď řekneš, že už mě nechceš nikdy vidět, tak tě nechám na pokoji, už navždycky," pousmál jsem se.
"To nechci," odpověděla.

"Teď už jsem ti řekl všechno důležité, tak abych šel," řekl jsem po chvíli.
"Prosím, zůstaň tu se mnou," odpověděla.
"Mám?" zeptal jsem se.
"Jo," pousmála se.
"Ale co tu budu dělat, musíš spát," řekl jsem.
"Já budu spát, ale jen když budeš vedle mě," odpověděla.
"Tak dobře," souhlasil jsem.
"Takže dobrou noc," usmála se a z postele oddělala notebook.
"Dobrou Perrie," odpověděl jsem.

Perrie zhasla a já jsem si lehl k ní.

"Luku?" otočila se ke mně.
"Ano?" zeptal jsem se.

Něco naťukala na mobilu.

"Přečti si ode mě zprávu na twitteru," usmála se.
"Nemám u sebe mobil Perrie," odpověděl jsem.
"Achjo, asi ti to budu muset teda říct," znervózněla.
"Tak povídej," řekl jsem.

Děkuju za přečtení :) Jak se vám příběh líbí a co očekáváte dál? :) Další díl bude zítra thadaa..prostě jako vždycky :D
Mám vás ráda sweeties. ♡