Don't forget [lrh]

33. - "But two happy people."

Vzbudila jsem se a hodiny ukazovaly 3:54 ráno.

Luke vedle mě nebyl, kam se sakra mohl vypařit, teď skoro ve čtyři ráno.

Musela jsem si uvařit kafe, sedla jsem si do postele a za přítomnosti francouzských animovaných seriálů v televizi jsem popíjela jedno kafe za druhým, další pohled na hodiny, které ukazovaly 4:22 mě donutil přemýšlet, jestli se mu něco nestalo, přece by neodešel bez jakékoliv zprávy, ne?

Klaply dveře od pokoje a já na ně upřela zrak.

"Dobré ráno, už jsi vzhůru?" pousmál se Luke a políbil mě na líčko.

"Kde jsi byl?" zeptala jsem se igrorujíc jeho pozdrav.
"Potřeboval jsem si srovnat myšlenky, proč?" pousmál se.
"Ono je úplně normální, když se vzbudím ve čtyři ráno a můj kluk tady není, sakra bála jsem se o tebe," objala jsem ho.
"Vážně jsi mě právě nazvala svým klukem?" nadzdvihl obočí.
"Chodíme spolu, takže jo, nazvala," řekla jsem.
"Nevěděl jsem, že se vzbudíš tak brzy, proto jsem ti žádný vzkaz nepsal," pohladil mě po tváři.

"Kde jsi vlastně byl?" zeptala jsem se po chvíli když jsem se uklidnila.
"V parku, chodil jsem tam a zpátky, potřeboval jsem vypnout a všechno si promyslet," odpověděl.
"O čem jsi přemýšlel?" promluvila jsem.

Zajímalo mě, co ho vedlo k tomu, že se jen tak v noci vypařil pryč.

"Jestli je pro mě důležitější kariéra nebo ty," pousmál se do země.

"Jestli se zpěvem sekneš, tak jsem s tebou skončila," naznala jsem.
"Takže jsi se mnou taky jen kvůli penězům, jako všechny ostatní, to mi chceš naznačit? Myslel jsem že jsi doopravdy jiná, asi jsem se zpletl," povzdechl si.

"Jak tě to mohlo sakra napadnout?! Luku, jsem s tebou protože miluju tebe, ne tvé peníze," křikla jsem.
"Ale vyznělo to tak," bránil se.
"Víš, já jen nechci, aby jsi kvůli obyčejné holce z Californie zahodil to všechno na čem jsi tak dlouho dřel," sklopila jsem zrak.
"Promiň, že jsem si myslel... ty víš co, je mi to trapný," objal mě kolem ramen.
"Jen mi slib, že na takový kraviny už zapomeneš," řekla jsem.

"Jenže znamenalo by to víc chvilek strávených společně," pousmál se po chvíli ticha.
"A taky by to znamenalo statisíce naštvaných holek," odpověděla jsem.
"Ale dva šťastný lidi," pohladil mě po tváři.
"Nechci, aby mě tvé fanynky ušlapaly za živa," pousmála jsem se.
"To by neudělaly," odpověděl.
"Vážně? Když měl Ashton Bryanu, tak jí vyhrožovaly, že jí zabíjí psa, vážně nechci zažít to samé," řekla jsem.
"Neboj, nic se ti nestane, slibuju," pousmál se.
"Jsi si tím jistý?" zeptala jsem se.
"Pohlídám si tě," objal mě.

"Kdy jedete do Londýna?" nadzdvihla jsem obočí.
"Já až s tebou, kluci asi dřív," odpověděl.
"A po Londýně..." pošeptala jsem.
"Za tebou přiletím a ty za mnou, bude to super," pohladil mě po tváři.
"Vždycky mě děsí, když nejsem s tebou, bojím se toho, co děláš," zabořila jsem si hlavu do jeho hrudi.
"Bez tebe nedělám nic, kluci vymetají kluby a já spím," zazubil se.
"Zodpovědný Lucas," zasmála jsem se.
"Ještě jednou mi řekneš Lucas a v tom bazénu skončíš znovu," zamračil se.
"Promiň," řekla jsem.

"Já totiž vím, že když se opiju, tak to není nic dobrého, takže kdyby něco, tak už se omlouvám předem," pousmál se.
"Alkohol je svině, vím to," naznala jsem.
"Nějaké osobní zkušenosti?" zeptal se.
"Promiň, nechci se o tom bavit," ukápla mi slza.
"V pohodě, chápu to, hlavně mi tady neplakej," objal mě.
"Kvůli alkoholu mi umřel otec, jel opilý autem a skončilo to blbě," řekla jsem.
"To je mi líto," hladil mě po zádech.
"Už je to dlouho, nechci to víc rozebírat," pousmála jsem se.
"Jak si přeješ lásko," políbil mě na tvář.
"Děkuju," řekla jsem.

Děkuju za přečtení! ♡ Změnili by jste něco? Nebo by jste něco upravili?
Mám vás ráda!! ♡