„Slečno Avlis?" ozval se za bílými dveřmi mého pokoje známý mužský hlas.
Odtrhla jsem oči od světlého papíru a ručně psaných elfských písmen v knize. Pečlivě jsem ji zavřela a kožený přebal, který mé prsty jemně pohladily, jsem položila na bílé povlečení své velké postele.
„Ano?" řekla jsem, čímž jsem naznačila, aby dotyčný vstoupil. Pravé křídlo dveří se otevřelo a okamžitě jsem zahlédla známého hnědovlasého elfa s vřelým úsměvem na tváři. „Lindire."
„Omlouvám se, jestli vás ruším, ale pan Elrond si přeje s vámi mluvit."
Nenápadně jsem protočila oči. „Co je to tentokrát?" zeptala jsem se, zatímco jsem shodila nohy z postele, abych si obula obyčejné plátěné střevíce tmavě zelené barvy, které se neposlušně válely na studené podlaze.
„Přijel Mithrandir, slečno," ochotně mi nabídl rámě.
Vstala jsem a zavěsila se do něj. Společně jsme vyšli z mé ložnice a zamířili k nejbližší terase prostornými chodbami napříč Roklinkou.
„Lindire, musím ti stále opakovat, že mě máš oslovovat jménem," připomněla jsem mu.
„Pan Elrond na tom trvá, slečno," odpověděl a po několika dalších metrech se zastavil před vstupem na kamennou terasu. „Tudy," dodal a natáhl ruku.
Vstoupila jsem na kamenný balkón a ihned mě osvítily jemné paprsky slunce. U zábradlí stály dvě osoby – Elrond, pán Roklinky, a čaroděj, který měl jako obvykle na sobě šedý plášť a špičatý klobouk. Nasadila jsem milý úsměv a přistoupila blíž.
Čaroděj ke mně stočil pohled. „Má paní."
„Mithrandire," jemně jsem sklonila hlavu na znamení úcty. Poté jsem obrátila zrak k Elrondovi. „Můj pane."
„Avlis," usmál se elf.
„Smím vědět, jaký je důvod vaší návštěvy?" zeptala jsem se a pohlédla na Gandalfa. „A proč jste si přál mě vidět?"
„Avlis," oddechl si Elrond, „Gandalf pořádá jistou výpravu. Přeje si—"
„Přeji si, abyste se jí zúčastnila také," přerušil ho čaroděj. „Projdeme Ardu od území Arnoru, přes Zelený hvozd až k Esgarothu."
Usmála jsem se, protože mě nabídka opustit Roklinku za dobrodružstvím velice zaujala. „A jaký je cíl?"
Oba muži si vyměnili zaujaté pohledy a na terase zavládlo nečekané ticho. Elrond se jako první odhodlal promluvit: „Erebor."
„Mám být součástí výpravy do hory, kde už šedesát let spí ohnivý drak?"
Čaroděj přikývl. „Budeme vás zajisté potřebovat."
Ta věta mi vykouzlila lehký úsměv na tváři. „Kdo nás povede, smím-li se zeptat?"
ČTEŠ
Hraničářka: Neočekávaná cesta
Fanfiction„Neposlal jsem tě ke společnosti Thorina Pavézy kvůli Ereboru." „Kvůli čemu tedy?" Zvedl se a pomalu se odebral k obrovským bílým dveřím. „To teď není podstatné." „Man cenich?" [Co jsi viděl?] Zastavil se. „Avlis-" „Máš dar předvídání," naléhala jse...
