Hraničářka: Neočekávaná cesta

Thorin Pavéza

Odcupitala jsem do kuchyně. Vybrala jsem z poličky větší keramický hrníček a popadla nějaký sypaný čaj. Bilbo tu měl široký výběr. Nasypala jsem obsah pytlíku do hrnku a zalila ho horkou vodou. Teplou keramiku jsem vzala do rukou a s hřejivým pocitem, který mi vypálená hlína poskytovala, jsem se vydala ke dveřím.

Z povzdálí jsem zahlédla kroužek trpaslíků, všichni upírali pohled na jednoho, který si právě sundával tmavý plášť. Byl mladý, s ledovým pohledem a vyzařovala z něj ostrá autorita. I já jsem upřela pohled na prince. Thorina Pavézu.

„Bilbo Pytlíku, představuji vám vůdce naší společnosti, Thorina Pavézu," oddychl si kouzelník.

„Tak to je ten hobit. Povězte, pane Pytlíku, bojoval jste někdy?" odfrkl arogantně Thorin a postavil se před Bilba, ruce založené na prsou.

„Promiňte?"

„Sekera nebo meč, kterou zbraň volíte?"

„Jsem dobrý v házení kaštany, když to chcete vědět, ale nechápu, proč vás to zajímá."

„To jsem si myslel," zamyslel se Thorin. „Vypadáte spíš jako hokynář než lupič."

Od ostatních trpaslíků se ozval hlasitý smích.

„Je v něm víc, než si myslíš," odvážila jsem se promluvit a napila se teplého čaje. Horká voda se směsí koření mě pálila na jazyku.

„Avlis," podíval se na mě překvapeně. Jeho pohled však byl plný respektu, stejně jako ten můj. „Popíjíš čaj v severním království? Cítíš se jako doma, že ano?"

„Follondë, Turner Follondiéva," odpověděla jsem ve vznešené elfštině. Každý trpaslík zbystřil. „Elfové jsou zvyklí pít čaj. Osobně se divím, že vůbec víš, co to je," usrkla jsem si znovu. „Nicméně, můj domov je na jihu."

Přišel ke mně blíže a s úsměvem se dotkl mého předloktí: „Rád tě vidím, Avl."

Přikývla jsem. „Já tebe také, Thorine."

***

„Jak dopadl sraz v Ered Luinu? Přišli všichni?" zeptal se jeden z trpaslíků.

„Ano, vyslanci všech sedmi království," odpověděl Thorin a vložil si do úst lžíci horké polévky.

„A co trpaslíci ze Železných hor? Je Dáin s námi?"

„Ti nepůjdou," sklopil zklamaně pohled. „Podle nich je tahle výprava jenom náš podnik."

„V-vy chystáte výpravu?" zakoktal se Bilbo.

„Bilbo, milý příteli, udělejme si trochu jasno," odpověděl čaroděj. Udělal nepatrný pohyb a zpod pláště vytáhl složený pergamen. Udělal místo na stole a rozložil ho. Byla to mapa. Thorin na něj udiveně pohlédl. „Daleko na východě, za horami a řekami, za hvozdy a pustinami, se tyčí široko daleko jediná hora."

Bilbo se přiklonil blíž: „Osamělá hora."

„A Oin četl znamení, a ta znamení praví, že přišel čas."

„Jak bylo předpovězeno, k hoře se slétají havrani."

„Až dávní ptáci k Ereboru se vrátí, nastane konec panování šelmy," řekla jsem a zapálila svou fajfku.

„Jaké šelmy?" zeptal se zmatený Bilbo.

„Tím se zřejmě myslí Šmak Strašlivý, největší z ničivých katastrof našeho věku," ujal se slova trpaslík v hnědém oděvu. „Létá a chrlí oheň. Zuby jako nože, drápy jak háky. Miluje zlato a drahokamy."