„Začalo to dávno, v jedné zemi daleko na východě, v zemi, jakou v dnešním světě nenajdeš. Bývalo tam město Dol, široko daleko proslulé svými trhy. Všude hojnost a ovoce. Město míru a blahobytu. Město stálo před branami největšího království Středozemě, Ereboru, bašty Thrôra, krále pod Horou, nejmocnějšího krále trpaslíků.
Thrôr vládl pevnou rukou a nikdy nepochyboval, že jeho dynastie zůstane zachována za životů jeho syna a vnuka.
Erebor, krása pevnostního města zabudovaného hluboko v hoře, byl věhlasný. Jeho bohatství spočívalo v zemi, v drahokamech dobývaných ze skály, ve slujích zlata, které jako řeky prostupovaly kámen.
Dovednost trpaslíků byla nedostižná. Z diamantů, smaragdů, rubínů a safírů vyráběli předměty nevšední krásy. A vždy se pouštěli dál a hlouběji do tmy, a tam ho objevili – srdce hory – Arcikam.
Thrôr mu dal jméno Královský klenot, na znamení, že jeho právo vládnout je božského původu, a že mu všichni musí vzdát hold, i velký král elfů Thranduil.
A jak trpaslíci dále bohatli, vytrácela se jejich dobrá vůle. Nikdo neví, čím začal rozkol. Elfové tvrdí, že jim trpaslíci ukradli poklad. Trpaslíci vyprávějí jiný příběh – král elfů jim prý odmítl vyplatit odměnu.
Jak snadno padne staré spojenectví a jak snadno se ztratí přátelství mezi dvěma národy. Kvůli čemu?
Rokům pokoje a hojnosti však nebylo dáno trvat věčně. Dny byly čím dál nevlídnější a nastaly bezesné noci. Thrôrova láska ke zlatu přešla ve zběsilost. Začala v něm klíčit nemoc – duševní nemoc. Když se nemoc rozvine, přijde neštěstí.
Nejdřív uslyšeli hluk, jako když se od severu řítí uragán. Borovice na úpatí hory praskaly a pukaly v suchém horském větru.
Byl to ohnivý drak ze severu. Šmak se přihnal. Toho dne rozséval krutou smrt. Na městu lidí však drakovi vůbec nezáleželo, jeho zrak se upínal k jinému cíli. Draci milují zlato temnou a divokou vášní. Erebor byl ztracen, neboť drak si bude svůj lup hlídat, dokud bude živ.
Thranduil, tváří v tvář drakovi, nechtěl riskovat život svého lidu. Toho dne elfové nepomohli – a už nikdy potom.
Trpaslíci z Ereboru přišli o domov a putovali pustinou. Kdysi mocný lid byl ponížen. Mladý princ z rodu trpaslíků vzal jakoukoli práci v lidských osadách, avšak pamatoval si dým nad Horou za svitu měsíce, stromy planoucí jako pochodně i to, jak viděl na obloze drakův oheň a na prach spálené město.
Nikdy neodpustil a nikdy nezapomněl."
ČTEŠ
Hraničářka: Neočekávaná cesta
Fanfiction„Neposlal jsem tě ke společnosti Thorina Pavézy kvůli Ereboru." „Kvůli čemu tedy?" Zvedl se a pomalu se odebral k obrovským bílým dveřím. „To teď není podstatné." „Man cenich?" [Co jsi viděl?] Zastavil se. „Avlis-" „Máš dar předvídání," naléhala jse...
