Hraničářka: Neočekávaná cesta

Začátek výpravy

Uslyšela jsem skřehotání ptáků (v tu chvíli mě vůbec nezajímalo, jakých) a dupání těžkých bot. Otevřela jsem oči a zvedla hlavu ze stolu, na kterém jsem si večer ustlala v podobě svých rukou. Překvapivě jsem byla vyspaná, i když podle množství světla, které do hobitího obydlí vstupovalo skrz malé kulaté okýnka, bylo ještě brzy ráno.

Všechno ale bylo lepší než spát na okraji skal s vědomím, že se už nemusíte probudit.

Ucítila jsem něčí ruku na rameni. Ohlédla jsem se na Kiliho. „Postarali jsme se ti o koně. Čeká na tebe venku," pověděl trpaslík s havraními vlasy. „Máš tam i všechny své věci. Už bychom měli jít."

Přikývla jsem a vstala ze židle. Na stole ležel džbán se zbytkem vody. Popadla jsem ho a nalila obsah do svého hrnku, který jsem si během večera přivlastnila.

Jakmile jsem urovnala půjčené věci a všechno vrátila na své místo, přehodila jsem si tmavý plášť přes ramena a sepnula ho elfí broží. Popadla jsem chrániče a vydala se z domu za ostatními.

Všichni netrpělivě čekali na hřbetech poníků. Přišla jsem k Artemovi a vyšplhala do jeho sedla. „Hobit nepůjde?"

„Nesmíme se zdržovat," odsekl Thorin a pobídl svého poníka dopředu. Všichni se automaticky rozešli za ním.

„Nechali jsme mu smlouvu," dodal bělovlasý trpaslík a podíval se na mě. „Pan Bilbo nás určitě doběhne, pokud se bude chtít přidat."

„Neměli jsme sem jezdit."

„O tom nepochybuju!" ozval se Bofur.

Pustila jsem otěže a boky pohybovala do líného tempa koně. Začala jsem si okolo předloktí utahovat kožené nátepníky. „Vsadíme se, příteli?"

***

„Gandalfe," Kili pobídl svého poníka k vysokým nohám našich koní. Podívali jsme se na něj. „Neměli bychom jet pomaleji? Je tu možnost, že se Bilbo ukáže."

„Kili," povzdechl si kouzelník. „Jestli se pan Pytlík chce s námi skutečně vydat, doběhne nás."

Thorin se zařadil vedle nás. „Moc bych mu nefandil. Zvládneme to i bez něj."

„Doběhne nás," upřela jsem na našeho vůdce chladný pohled. „Bez hobita to nezvládnete."

„Máme hraničářku," odpověděl a vřele se usmál. „Pořád stopuješ tak dobře, jako když jsme se poznali?"

„Dalo by se říci, že možná i lépe," líně jsem nadzvedla koutky úst. „Poslední měsíc jsem trávila v Divočině. Před dvěma týdny jsem se vrátila a už jsem zase v sedle."

„Sama?" Otočil na mě hlavu.

Usmála jsem se. „S Chodcem."

„A co elfové?" Poslední slovo pronesl se zřetelným odporem. „Pořád si žádnému nepodlehla?"

„Byl jsem v Lothloriénu na návštěvě u paní Galadriel," přerušil nás kouzelník. „Haldir nin, nara i avaquet în tenna." [Haldir říkal, že odmítáte jeho dopisy.]

„Ná ta norn," [Je to složité.] odpověděla jsem. „Pohádali jsme se—"

Uslyšela jsem šustění trávy. Chtěla jsem se ohlédnout, ale uvědomila jsem si, že není doprovázené jinými zvuky. Byl to vítr. To jsem si teda myslela, než se ozval povědomý hlas. „Počkejte!"

Okamžitě jsme všichni pobídli naše čtyřnohé společníky, aby zastavili. Hobit nás doběhl. Na zádech měl batoh a v ruce nesl svázané pergameny, které bezvládně vlály v jemném větru. „Podepsal jsem to." Dokument předal Balinovi, ten si vytáhl svoji malou cestovní lupu a začal podpis zkoumat.

Podívala jsem se na Thorina s vítězstvím v očích. Vysloužila jsem si jeho arogantní úšklebek.

„Zdá se, že všechno je v pořádku," prohlásil bělovlasý trpaslík a svoje přenosné kukátko složil do původního stavu. „Vítejte, mistře Pytlíku, ve společnosti Thorina Pavézy!"

Usmála jsem se.

„Dejte mu poníka," odfrkl Thorin.

***

„Hej, Fili!" okřikla jsem jednoho z Thorinových synovců. „Zaplať!" Vzduchem proletěl malý měšec šedé barvy, který byl na vrchu zajištěný uzlíkem. Než se mi dostal do rukou, chytilo ho přede mnou ještě několik trpaslíků a naházeli do něj své prohry – pár zlatých a stříbrných mincí.

Bilbo se nechápavě ušklíbl. Jel na poníku vedle mého koně. „O co tu jde?"

„Sázeli se, jestli přijdete, nebo ne," odpověděl Gandalf. „Většina vsázela, že ne."

„Co jste mysleli vy?"

Zvedla jsem otevřenou dlaň a chytila dost těžký pytlíček. „Milý příteli," usmála jsem se a věnovala mu krátký pohled. „Ani vteřinu jsme o vás nepochybovali." Z měšce jsem vytáhla pět zlaťáků a pět stříbrňáků, které jsem sevřela v dlani a pytlík si strčila do kapsy u tuniky.

Bilbo se zasmál. „Vsadila jste si na mě?"

„Nevsadila jsem si jako jediná," natáhla jsem se a čaroději podala obnos v dlani.