Hraničářka: Neočekávaná cesta

Svět je venku

,,To bude dobré, jen mě nechte si v klidu posedět," zamumlal Bilbo, když jsem mu do rukou podávala hrnek s čajem.

Gandalf naštvaně svraštil obočí. ,,Už jste v klidu seděl až moc dlouho," procházel místností. ,,Povězte mi, od kdy jsou pro vás ty krajky a matčiny talíře tak důležité? Vzpomínám si na mladého hobita, který věčně běhal po lesích a pátral po elfech. Býval venku dlouho. Domů se vracel za tmy a pronásledoval svatojánské mušky. Na mladého hobita, který by nadevše rád přišel na to, co je za hranicemi Kraje"

Posadila jsem se na stoličku vedle půlčíka a opatrně ho chytila za dlaň. ,,Svět nenajdete ve svých knihách a mapách. Svět je venku."

,,Nemůžu se jen tak vrhnout do neznáma," navztekal se Bilbo. ,,Jsem Pytlík ze Dna Pytle."

,,Ano, ale jste také Bral," poznamenala jsem.

Bilbo s odfrknutím přetočil oči.

,,Jestlipak víte, že váš prapraprastrýc Bučivoj Bral byl tak velký, že jezdil na opravdovém koni?" dodal Gandalf. ,,V bitvě na Zeleném poli udeřil na šik skřetů. Ohnal se kyjem takovou silou, že králi skřetů urazil hlavu a ta proletěla sto kroků vzduchem a přistála v králičí noře. Tak byla vyhrána bitva a vynalezena hra zvaná golf."

,,To jste si určitě vymyslel."

,,Každý dobrý příběh si zaslouží vylepšení," usmála jsem se. ,,Až se vrátíte, budete jich sám pár vyprávět."

Hobit těkal očima z jednoho na druhého. ,,Můžete mi slíbit, že se vrátím?"

,,Ne," odpověděla jsem. ,,A když se vrátíte, budete někým jiným."

,,To jsem si myslel," oddechl si. ,,Lituji, Gandalfe, nemůžu to podepsat. Vybral jste špatného hobita."

***

,,Tak se mi zdá, že jsme přišli o lupiče. Možná je to dobře. Všechno se teď obrací proti nám. Koneckonců, kdo jsme? Kupci, kovkopové, ráteníci, loutkáři – nic, co by se hodilo do legend," zamumlal Balin a beznadějně sklonil hlavu k zemi.

Opřela jsem se o rám dveří vedle dvou trpaslíků. ,,Je mezi námi pár bojovníků."

,,Starých bojovníků," odvětil sklesle.

,,Každého z trpaslíků beru raději, než celé vojsko ze Železných hor," vyhrkl vážně Thorin. ,,Když jsem je vyzval, tak přišli. Věrnost, čest, ochotné srdce – nemohu žádat víc."

,,Nemusíte to dělat, máte na vybranou. Zasloužíte si úctu našeho lidu. V Modrých horách jste nám zařídil nový život. Život míru a hojnosti. Život, který je cennější než všechno zlato Ereboru."

,,Od mého děda a mého otce tohle putovalo ke mně," Thorin vytáhl z kapsy klíč. ,,Doufali, že se trpaslíci z Ereboru jednoho dne vrátí domů. Nemám na vybranou, Baline, já ne."

,,Pak tedy jdeme s vámi. Společně to zvládneme."

***

,,Prospi se," řekl Thorin, když zrovna usedal do křesla vedle mě.

,,Nemůžu spát," odpověděla jsem a podívala se na něj, zatímco jsem cpala další koření do své dýmky.

,,Co jsi dělala od doby, kdy jsme se viděli naposledy?"

Zadívala jsem se do plamenů krbu a škrtla křesadlem do hlavně fajfky. ,,Obcházela."

***

,,Srdce nás tam k hoře povede,
tam do hlubin, kde poklad je.
Se soumrakem už vstává den,
kdy zlato své zas najdeme.
Plášť v borovicích sténá dál,
a vítr skučí v zádech žal.
Měl slávu nést a spálit vřes,
les pochodněmi větví vlál."