Kočičí válečníci: Příběhy mořských (WaCa FF)

Kapitola XXVII.

Na široké planině, nad kterou se v nočním vánku lehce vznášely zářivé hvězdy, sedělo uprostřed pět koček, s mechovým pelíškem mezi nimi, na který měla v okamžiku dosednout další návštěvnice.

Ti Hvězdní předavači proroctví byli Smrková hvězda, Orlí měsíc, Kořistka a Kokosoočka s Korálotlapkou, Mořští, kteří vyvolené válečnici na její cestě pomohli asi nejvíc.

A už se tu objevila, samotná Bouřenka, která celý klan dovedla až na jeho nynější sídliště.

"Kde to jsme?" otázala se směrem ke kočkám.

Zezačátku se jí odpovědi nedostávalo, ale jakmile spatřila její dvě přítelkyně, nedávno mrtvé, ihned na dotaz zapomněla. Místo toho se rozeběhla k poloprůhledným siluetám její učitelky a kamarádky, v očích nadšené plamínky. Které ale pohotově zhasly, když černo zrzavá jen proběhla dvěma postavami.

"C - co?" obrátila se k místu činu.

"Zapomněla jsi už snad na Hvězdné? Nemůžeš se jich fyzicky dotknout," prohlásila Smrková, ladná bývalá velitelka klanu.

Bouřenka kývla, pořád rozechvěle hledící na její přítelkyně. Po chvíli ale jen vzdychla, načež se vrátila na čerstvě vystlaný pelíšek, připravený tu přesně pro ni.

"Tak. Nyní se pojďme vrátit k původnímu tématu, proč jsme si tě sem zavolali," pronesla tentokrát Kořistka, "s ostatními se budeš moci pobavit potom." Pronesla citlivě, ale zároveň přísně.

Bouřenka kývla, a náhle přemístila svůj pohled k Orlímu měsíci, jež se nyní chopil slova.

"Ehm," oddechl si lehce, "jak se cítíš? Tvůj úkol je hotov, převedla si svůj klan přes týden dlouhou cestu, což by zvládl jen málokdo. Čelila si několika nelehkým rozhodnutím, smrtem, ale nepozastavila ses ani nad tím, když se k nám připojily dvě z tvých nejbližších."

Statečné válečnici ukápla z oka nevyžádaná slza. Takhle, když to Hvězdný válečník vyslovil celé na rovinu, znělo to o hodně smutněji, než za co to Bouřenka považovala.

Od toho, kolik toho vlastně dokázala, a jak dlouho vedla svůj klan na vedoucí pozici, po to, jak zle znělo, že se ani nepozastavila nad smrtí svých kamarádek.

"Ale já musela!" teskně zavyla směrem k noční obloze, "mrzelo mě to, neumíte si představit jak, ale já prostě musela! Nebyla jiná možnost!"

Jen přitiskla hlavičku k temně zelené trávě na zemi a nechala ze svých očí plynout další a další slzy.

Chvíli takhle zůstala, ale potom - jako pohlazení po kožíšku - uslyšela Kokosooččin hlas: "Neplakej, Bouřkotlapko, není důvod."

Pod vahou jejího vysloveného učednického jména, zvedla válečnice hlavu s úctou ke své bývalé učitelce. Bílá válečnice na ni mile upírala své hnědé oči, až měla nutkání se jí do nich vrhnout.

"To, co jsme chtěly ze všeho nejmíň bylo, aby jsi nás oplakávala. Jen žij dál, a kdyby bylo zle, můžeš se poradit s Malinotlapkou ve dne, a s námi potom v noci," konejšivě prohlásila mladá učitelka.

Bouřenka kývla, a přijala tuto skutečnost. Vlastně to nebylo zas tak špatné, dokola a dokola, povídat si s někým v noci bylo dosti dobrodružné.

Popotáhla, načež se obrátila k Hvězdným válečníkům, v očích odhodlanost. "Ano," zamířila svá slova na temné siluety koček, "co jste mi chtěli? Poslouchám."

Smrková, tentokrát, kývla a vykročila kupředu.

"Tedy, Bouřenko, jsme tu, abychom ti sdělili důležitou informaci, kterou jakožto vyvolená předáš klanům. Oběma."

Černo zrzavá kočka zalapala po dechu. Copak jí asi budou chtít tentokrát?

"Nuže," ukončila svůj monolog hnědá kočka, načež předala slovo Kořistce, "jistě si lámeš hlavu s tím, jak to mezi vámi, dvěma klany, bude fungovat? Budete muset kooperovat, nebo jak?"

Oslovená lehce přitakala, aby pobídla válečnici k proslovu.

"Víš, kdysi dávno existovali a možná stále existují kmeny, kterých žije blízko sebe i více. Třeba i čtyři, nebo dokonce pět! Tolik koček by už spolupracovat nemohlo, to by se jistě zvrhlo. Proto tehdejší velitelé vymysleli takovou užitečnou věc, a to shromáždění."

Vyvolená přimhouřila oči, ale dál zaujatě poslouchala. Bylo opravdu zajímavé slyšet o klanech, kterých žije pospolu víc, než ona viděla za celý svůj život. Muselo to být fajn.

"Inu, shromáždění, je taková schůzka vlastně všech klanů v okolí - což by jste byli jen Bouřliví a Mořští -, které se za každého úplňku setkají a povypráví si novinky, kdo byl jmenován, kdo se narodil, můžeš se tam výborně skamarádit s ostatními členy klanu! Ale pozor! Jak hlásí zákoník, všichni kromě léčitelů, musí být plně věrni svému aktuálnímu klanu! Jinak to nejde."

Bouřenka pokývala hlavou, snažíc se vstřebat všechny ty informace, které za poslední minutu slyšela.

"Dobře," přikývla, "chápu to."

Ale jakmile zase soustředila všechnu pozornost na kočky, už tam žádný Hvězdný klan nebyl.

...

"... plně věrni svému aktuálnímu klanu! Jinak to nejde."

Odříkala Bouřenka pyšně všechna slova, přesně tak, jak se je naučila ze svého snu. A to na prvním shromáždění, které se dnešní noci konalo na plošině mezi Bouřlivými a Mořskými, a určitě neplánovalo být poslední.

Černo zrzavá kočka jen seděla, a pyšně koukala na svou velitelku a Nočního, jak vykřikují za hlasitého jásotu pozitivní novinky odehrané v jejich klanu.

Doufala, že tohle území jim vydrží dlouho.