Kočičí válečníci: Příběhy mořských (WaCa FF)

Kapitola XII.

Bouřkotlapka zrovna ztuhle polykala vrabce, když do ní ze srandy strčila Malinotlapka. "Tak jak se má naše jasná hvězda?" falešně oslovila kamarádku přehnaným označením světle hnědá kočička. Takhle si z ní utahovala od té doby, co Hvězdná vlna klanu oznámila, že je učednice v proroctví, ale naštěstí obě věděly, že je to jen sranda.

"Co se tváříš jako zarostlý chlupáč?" zareagovala ovšem mladší z koček, když spatřila nervózní obličej své kamarádky, "přelétly ti přes čumáček včely, nebo co?"

Bouřkotlapka se ze zdvořilosti nad vtipem zasmála, ale hned zase stočila svou mysl k pochmurným myšlenkám a převyprávěla své společnici, jak jí Kokosoočka řekla, že má dnes zhodnocení na válečnici.

Malinotlapka byla roztomilá svým množstvím energie, ale zrovna teď nepomohlo, když začala jásat: "ty vlastně budeš už brzo válečnice!" Proto černo zrzavá kočička obdarovala přítelkyni ironickým pohledem, a pokračovala v zoufání.

"No tak," nevzdala to ale mladá učednice, "tak zapomeň na to, že je to zhodnocení! V lovu i boji jsi byla skoro stejně dobrá jako Skalnozub a ten se prý válečníkem stal regulérně! Takže to máš, myslím si, v kapse!" Ale to už k nim kráčela krémově hnědo bílá kočka s zástupkyní velitelky v patách. Bouřkotlapka polkla.

"Tak co, moje nejmilejší učednice, připravená na nejdůležitější den svého učednického života?" prohodila její učitelka.

Tím jsi mi opravdu nepomohla, pomyslela si černo zrzavá kočička, ale přitakala.

"Dobře, tak tedy jdeme na to. První sekci máš teď - a to lov. Nic ti nebudu říkat, ale... všimla sis, jak málo kořisti našli válečníci tady na ostrově? Stačí ti tedy - výjimečně - tři kusy, abychom uznaly, že se tvůj čich a schopnosti hodí na válečnici Mořských. A teď dělej! Jakmile bude slunce nejvýš, vrať se ihned zpátky do tábora."

Bouřkotlapka neochotně vstala od svého vrabce, a přistrčila ho kamarádce s nejistým úsměvem. Ta jen kývla, načež jí popřála hodně štěstí. Momentálně nejstarší klanová učednice už nehodlala plýtvat časem, otočila se na podpatku, a vyrazila do lesa.

...

Za sebou občas slyšela šustnout větvičky a otočila se, aby zjistila, kdo tam stojí. Slyšela za ní z tábora vyběhnout Vodnici, a také věděla, že ji musí někdo sledovat, aby viděl, jak si počíná, ale nemohla říct, že by jí to bylo nějak příjemné.

Už měla ulovenou jednu vychrtlou myš, ale na oplátku také baculatého mladého racka, po kterém se jí podařilo skočit, když prohlížel místo na větvi, kde by si mohl udělat hnízdo. Za toto byl nesmírně vděčná a doufala, že si ten okamžik zástupkyně velitelky vychutnala.

Slunce už se blížilo k poloze, která znamenala závěr zhodnocení z lovu a Bouřkotlapka panicky běhala po lese, s úmyslem chytit ještě poslední potřebný úlovek.

Už byla naprosto v koncích, když tu najednou se jí před očima objevila průhledná kočka. Tuto ještě neznala, ale hned rozeznala, že přichází z Hvězdného klanu. Měla dlouhý hnědý kožíšek, posetý bílými skvrnkami, ale tělo štíhlé a mrštné jako ještěrka.

"Ahoj, Bouřkotlapko, brzy již budeš válečnice," zavrněla klidně.

"Ne, pokud neulovím ještě aspoň myš," rozmrzele opáčila učednice, "prosím, potřebuji co nejvíce času!" Snažila se nějak slušně válečnici odbýt.

Hvězdná kočka se pousmála: "A právě proto tu jsem, maličká. Bývala jsem nejlepší lovkyně široko daleko. Dokonce mé jméno bylo Kořistka. Pojď za mnou!"