Kočičí válečníci: Příběhy mořských (WaCa FF)

Kapitola II.

Bouřkotlapka s Malinečkou tiše seděly vedle sebe, a nasávaly pocity druhé. Učednice už se těšila, až si k ní její kamarádka přisune svůj pelíšek a budou si dlouho do noci povídat. Podívala se na menší kočičku, přičemž jí olízla mezeru mezi oušky. "Bude to v pořádku, neboj." okomentovala své počínání. Malinečka kývla, ale strach kvetoucí v jejích očích jako divoké růže tím nezaplašila. "Myslíš, že - mě opravdu učednicí udělají?" nervózně zastříhala oušky, a otočila svůj tázavý pohled ke kamarádce. Bouřkotlapka se ze všech sil musela snažit, aby potlačila smích: "Jistě! Vždyť si to nejšikovnější kotě v celém klanu! A to bez pochyb!" Mladší z přítelkyň se zachichotala. "No... moc konkurence nemám, viď? Kromě mě je ve školce už jen Žralůček s Koráličkou, a ti jsou oba ještě maličcí." zavrněla. Bouřkotlapka skočila budoucí učednici po ocásku: "Jo, tak takhle je budeš pomlouvat, jo?!" Pobaveně mrskla ocáskem a sklapla její ocásek v packách. Malinečka zavrčela, a se zataženými drápy se po nepříteli vrhla. Kamarádky si ještě stihly uštědřit pár dobře mířených ran, než se táborem rozlehlo hlasité mňouknutí.

"Ať se všechny kočky, schopné ulovit si svou vlastní potravu, dostaví na klanové shromáždění ke Kamennému vrcholku!"

Hnědá kočka vylekaně trhla ocáskem, a vrhla po své přítelkyni ustaraným pohledem. "Jen pojď." Bouřkotlapka ji jemně postrčila dopředu. V duchu se snažila poslat Malinečce co největší podíl kuráže.

"Dnes nastal den, kdy Vlnohřbetčino kotě dovršilo svých šesti měsíců!" pronesla Hvězdná vlna silným hlasem, a povzbudivě mávla na malinké kotě, krčící se pod Kamenným vrcholkem ocasem. "Pojď blíž, Malinečko, aby ses stala plnohodnotnou učednicí Mořského klanu!" mňoukla, shlížejíc na ni.

Kočička poslechla, nějak rozpohybovala své ztuhlé nohy a vyběhla nahoru za velitelkou. Bouřkotlapka dole nadšeně uviděla, jak jí z očí sálá radost. Mávla na svou kamarádku ocasem.

"Od dnešního dne, než si vydobude své válečnické jméno, se bude tato kočka jmenovat Malinotlapka. Jasný, už dlouho si žádného učedníka neměl, což je vzhledem k tvým schopnostem škoda. Předej této kočičce všechno, co můžeš." Černo zrzavé učednici dole pod kameny se zježil kožíšek, když zaznělo jméno kocoura, co na ni předtím tak křikl. Ale k její přítelkyni šel láskyplně, takže nechala svou srst zase slehnout.

Dvě kočky tam nahoře se dotkli čumáčky, a odběhly spolu do chumlu pod Kamenným vrcholkem. "Malinotlapka! Malinotlapka!" provolalo pár klanových druhů její jméno, ale to už přibíhala k Bouřkotlapce. Novopečená učednice svou kamarádku obdařila několika šťastnými výcviky, po čemž si šly obě kočky lehnout na vysluněnou plošinu.

Moc dlouho si ale neodpočaly, když starší z koček ucítila tlak na svých zádech. Převalila se a vyskočila na všechny čtyři tlapky. Stála nad ní její učitelka, Kokosoočka, s Malinotlapčiným učitelem, Jasným večerem. Trochu jsem na poloslepého kocoura vystrašeně zamrkala, ale jakoby všechen jeho vztek na mě rázem zmizel. Z jeho očí se dala vyčíst jen jistota a příjemný klid. Zatřepala jsem hlavou a cukla ouškem, když se za mnou protáhla má společnice: "Bouřkotlapko!" protáhla konečné o. "Zabij toho úhoře, plave ke mně! Aaa!" cukne sebou, načež rychle vstane s otevřenýma očima. "J - jasný večere, Kokosoočko!" vykoktá, a zmateně nakloní hlavičku na stranu.

"Nemyslete si, vy dvě, že vás necháme celý den ležet! Jde se na průzkum tábora!" zavelel kocour, přičemž učitelka dodala "Bouřkotlapko, ty si můžeš vybrat. Buď půjdeme s nimi - aspoň si to zopakuješ - nebo půjdeme lovit k pobřeží." Učednice pohlédla do očí Malinotlapce. Viděla v nich takové nadšení a to přeci nemohla zklamat. Teprve si kamarádku udělala, nemůže o ni zase hned přijít. I když lovení znělo opravdu dobře...

"Půjdeme na obhlídku území, ale... nemůžu si u někde u Zkouškového plácku zalovit? Je tam hodně kořisti." Kokosoočka přitakala: "Dobře uvažuješ. Byla bys dobrá velitelka." Kočička se při pochvale začervenala a usmála se na nejmladší členku výpravy. Ta jí pochvalně přejela po zádech ocáskem.

Když skupinka vyběhla z tábora, už se šeřilo. Učednice se sice zezačátku bály, ale po chvilce si zvykly. Navíc oba válečníci říkali, že aspoň bude víc kořisti a že ony spaly už odpoledne. Bouřkotlapka celou výpravu vnímala polovičně v kómatu, protože už znala celé území tak dobře, že měla pocit jakoby ho uměla přeběhnout po slepu. Malinotlapka ovšem zřejmě ten pocit neměla, jelikož do své přítelkyně pořád strkala, aby ji na něco upozornila. Tady pavučina, tamhle doupě...

"A tohle je Zkouškový plácek," mňoukl nakonec Jasný a ocasem mávnul směrem k zarovnané mýtince ohraničené pár kládami, "konají se tu zkoušky. Každý rok se dvě kategorie - učedníci a válečníci, utkají v tom, kdo se umí nejlíp prát, lovit - na zemi a v moři, kdo je nejrychlejší běžec a kdo plavec." Bouřkotlapka s Malinotlapkou zvedly ocásky a starší z jmenovaných si byla jistá, že se jim obou v hlavičkách přehrává ta stejná scéna. Jak jdou přes Zkouškový plácek pro cenu za první místo. "Cena je pouze jeden den bez tréninku. Ovšem výherce ji nemusí použít," dodá rychle jako kdyby ji poslouchal.

"Tak jo," vmísí se Kokosoočka do rozhovoru, "a teď lov. My s Bouřkotlapkou půjdeme po stopách kořisti a vy, Jasný večere, si tu můžete nacvičovat lovecké dovednosti." Učitelka zavřela tlamičku, nenechala své učednici ani dost času na rozloučení s kamarádkou a vyrazila. Černo zrzavá kočička tedy jen mávla své společnici ocasem a rozeběhla se.

Běžely krátce, když najednou mladá učitelka prudce zastavila: "Co cítíš?" Otočila se na svou svěřenkyni. "Hm," Bouřkotlapka nasála okolní vzduch, "myš! A taky... rejsce!" Starší válečnice ji pochválila, a vyzvala ji, aby se tuto kořist pokusila ulovit. Učednice souhlasila.

Kladla tlapku před druhou, tak potichu, jak jen mohla. Před ní se pohybovalo nic netušící zvířátko, polykající velkého hlemýždě. Za chvilku bude ten hlemýžď on pro ni, jaká škoda. Skočila a vytasila drápky. V letu, změnila pozici a na všechny čtyři dopadla na rejska. Ten se ještě pokusil utéct, ale klanová kočka mu nedala šanci. Vyhodila ho svou tlapkou do vzduchu a chytla v zubech. S rozzářeným pohledem se otočila ke své hodnotitelce. Ta pochvalně přikývla a ocasem své učednici naznačila, kde se nachází myš. 

Bouřkotlapka mírně švihla ocáskem, protože to přece ví i bez její pomoci, ale vydala se oním směrem. A opravdu, pach myši byl zde nejsilnější. Nepárala se s ní, vystartovala po zemi a jednou, dobře mířenou, ranou byla myš mrtvá. Oddechla si a položila zvířata své učitelce k nohám. Kokosoočka na její úlovky shlédla, načež ji konečně nahlas pochválila: "Dobrá práce! Jde vidět, že lov na souši už ti celkem jde! Zítra se pustíme do bojových technik a poté mořský lov! No a pak už jen zhodnocení a bude z tebe válečnice!" Bouřkotlapka se usmála a vyrazila zpátky za další dvojicí trénovaných koček, směrem na Zkouškový plácek. 

Malinotlapka zrovna útočila několika dobře mířenými ranami na osamělý kámen v trávě za pláckem. Skákala na něj, za komentářů jejího učitele. "Dobrá přesnost, nestrkej tam tu nohu! Bouřkotlapko, pojď jí to ukázat!" vzdechl a zaznamenal přítomnost obou koček. Učednice ztuhla. Nechtěla, aby si o ní kamarádka myslela, že se vytahuje, ale vyhověla slovům učitele a skočila na kámen, jako by to byla myšice. Tlapkami kámen ještě sevřela, aby imaginární zvířátko neuteklo. Hnědá kočička jí naštěstí jen poděkovala za ukázku, načež zopakovala úplně stejný pohyb. "No," vykřikl Jasný, "Vidíš, že to jde, když se chce! Ale teď už mažeme domů, chci se taky vyspat." Mávl ocasem na tmavě modrou oblohu. Bouřkotlapka nemohla jinak než souhlasit.

...

Jakmile došli do tábora, učednice na nic nečekala a v závěsu s Malinotlapkou se dobelhala do učednického doupěte. Pak už jen spadla do pelíšku a usnula za pravidelného oddechování své přítelkyně.