Kočičí válečníci: Příběhy mořských (WaCa FF)

Kapitola XXVI.

"Delfíneček je na světě! Je to on!"

Rozléhaly se již od brzkých ranních hodin po táboře Bouřlivých výkřiky.

Všechny kočky se jako jeden muž vzbudily a vyběhly na mýtinu. Všechny věděly, co se včerejší den stalo a držely palce šťastnému naleznutí kotěte.

Proto Bouřenka s Malinotlapkou mezi prvními obestřely výzkumnou hlídku několika dotazy. Ta ale vyčkávajíce počkala na zbytek klanu a začala přednášet.

"Plavali jsme kolem pobřeží a rozhodli jsme se zajít i trochu dál, abychom měli jistotu. No a zabloudili jsme až k tomu ostrovu támhle," 

Říční dráp, otec ztraceného kotěte a zároveň jeden z nejoddanějších hledačů, mávl ocasem směrem k širokému ostrovu rozkládajícímu se na horizontu.

"Tam jsme připlavali trochu blíž, samozřejmě zjišťujíc jestli tam nejsou žraloci či kosatky, a náhle jsme uslyšeli Delfínečkův hlásek! Pro Hvězdný klan, připlavali jsme tam a začali ho samozřejmě vyslýchat, jak zvládl uplavat tak velkou vzdálenost a co ho to napadlo, no a on nám pověděl, že prý jakmile spadl do vody, jednou ponořil hlavičku a vynořil se na ostrově!"

Skupina naslouchajících se rozezvučela nevěřícnými poznámkami.

"Ano, je to neuvěřitelné, no právě! Trochu jsme prohlíželi ten ostrov a je úžasný! Plný bujné vegetace a kořisti! Skoro takový jako byl ten náš!"

Snaží se, ale nezamaskuje okamžik smutku v jeho očích.

"Věřte mi, to musí být náš nový domov!"

Bouřenka, jako jedna z mnoha, upřela pohled k horizontu, k tropickému ostrovu. Opravdu vypadal nadějně, ani si ho předtím nevšimla, ale mohl by být dobrým kandidátem na nový domov.

Vrátila se pohledem ke hlídce, která celá zářila nadšením, ukazující na Palmoušku radostně se objímající s jejím druhorozeným synem.

Hvězdná vlna, zrovna vracející se z nějakého probírání s Nočním, což už bylo na pořadu dne, dokořán otevřela oči, ve kterých jí hrála žertovná světýlka.

"Právě jsem dostala znamení od Hvězdných," prohlásila, hlas plný nadšení, "mám se držet pravidel a poslechnout příbuzného postiženého s džunglí v očích!"

Poukázala na Říčního sytě zelené oči.

"Dobře tedy. Vodnice vás rozdělí do skupin, ve kterých se budeme přesouvat na ostrov. Je to tak důležité, aby byl vždy někdo na břehu připravený pomoct. Já zaběhnu naše rozhodnutí říci Nočnímu," mrštně odpelášila pryč s větrem v zádech.

"Tak dobře," chopila se velení zástupkyně velitele, "jdeme se přestěhovat na nové místo!"

...

"Ano!" vyjekla radostí Bouřenka, když se jako jedna z posledních vynořila z vody na břeh. Oklepala se a lehla na písek. Bylo to teda dost vyčerpávající, pomyslela si, mezitímco si vytahovala z kožíšku jako kleštěmi řasy, které se jí na něj během plavby nalepily.

Po chvíli už byli na ostrově v pořádku všichni, což válečnice oceňovala, protože pochybovala, jestli by klan ještě další smrt zvládl.

Pohlédla na Palmouščina koťata, hrající si vedle, a poděkovala Hvězdným za Delfínečkův šťastný návrat.

Stočila pohled k Plamínečkovi, načež mu oplatila rošťácké mrknutí jedním okem.

Potom už se otočila k Malinotlapce, která ji volala a utíkala prozkoumat ten nový kus země, který se měl brzy stát nedílnou součástí jejího života.

Za tento den si na ostrově stihli vytvořit několik provizorních pelíšků, a rozhodli se, že zítra již kompletně rozdělí umístění tábora, a doupata v něm. Taky uspořádají prozkoumávací hlídku, aby území trochu zmapovali.

Ach, pomyslela si Bouřenka, život se konečně vrací do starých kolejí.