Kočičí válečníci: Příběhy mořských (WaCa FF)

Kapitola XIV.

Ráno po setkání s Bouřlivým klanem, jakoby se nic nezměnilo. Bouřkotlapka vstala, najedla se a čekala na Kokosoočku a Jasného spolu s Malinotlapkou. Korálotlapka šla na ranní hlídku se svým učitelem, takže vstávala už dřív.

Když ale učitelé přišli, vyzařovali nějakou takovou radostnější náladu, ne tu typu musíme se učit dokud se z vás nestanou válečníci. Možná proto, že - pro Hvězdný klan! Ona úplně zapomněla, že se dnes má stát válečnicí!

"Malinotlapko!" zajásala, "já už dnes budu bdít!"

"No jasný!" odpověděla jí přátelská kočička, "vždyť jsi na to dřela tak dlouho!"

Učednice se zasmály, ale ztichly, když si uvědomily, že počínaje dneškem spolu na aspoň pár úplňků nebudou spát v jednom doupěti.

"B - budu k tobě chodit, a... a neoddělíme se od sebe aspoň přes den!" zajíkla se Malinotlapka.

"Ano, a já... já se budu tvářit jako něco jako tvoje parťačka!" nervózně se usmála její starší kamarádka.

Byla neskutečně ráda za všechnu tuto starost, kterou její kamarádky vyzařovaly. Nemohla si přát lepší společnice než je.

"Ehm, to je všechno hrozně pěkné, ale dnes má Bouřkotlapka jmenování, a my bychom jí rádi připravili na ještě posledních pár chvil, než započne svou válečnickou cestu," spiklenecky na kočičku mrkl Jasný, načež se otočil k Malinotlapce, "a my dnes půjdeme lovit do moře!"

Malá učednice zajásala, a aniž by čekala na modrookého kocoura s širokými rameny, vypálila směr pobřeží. Což byl vlastně jakýkoli směr.

Její učitel na dvě kočky jen rychle kývl, načež vystřelil za ní.

Kokosoočka se svou svěřenkyní zůstaly samy.

"Ach," promluvila válečnice dojatým tónem typu matky, "nemohu uvěřit, že jsi tak vyrostla! Jako by to bylo včera, co jsi mi - velikostně ani po břicho - nervózně přiložila čumáček k mému! A teď už z tebe bude válečnice!"

Kočky bok po boku, lísající se samy k sobě, vyrazily ke Špičatým kamenům, rozkládajícím se na západě ostrova. Jak tak šly džunglovitou krajinou, dostaly se svým povídáním od včerejška až ke dni, kdy se Bouřkotlapka narodila, a v ten moment si byla Kokosoočka jistá, že to bude její učednice.

Prošly spolu ještě spoustu krásných vzpomínek a momentek, než učitelka rozhodla, že by se už měly vydat zpátky k táboru. Těch nejkrásnějších pár minut před začátkem její válečnické cesty.

...

Bouřkotlapka stála na mýtině, a cítila na sobě pohledy ostatních koček. Hvězdná vlna právě prohlásila, že se stane válečnicí, i když to stejně všichni věděli.

"Přijď k nám, učednice," pobídla velitelka brzy už válečnici na Kamenný vrcholek, "a dokaž si tak, že se nebojíš vykročit na cestu válečnictví, a nabídnout klanu svou sto procentní loajalitu a oddanost."

Kočička se zachvěla. Je to tady.

Začala kráčet davem, při čemž cítila, jak se za ní obrací pohledy ostatních, jako kdyby byla něco víc. Vypjala tedy hruď, a na pár koček i kývla. Těch pár kroků k vrcholku nebylo nic namáhavého, ale Bouřkotlapku unavilo neskutečně. Jako kdyby se z ní vypařila veškerá energie. Udržela si ale pohled, a vzpřímeně se podívala klanové velitelce do očí.

Ta na ni kývla, načež vzhlédla k obloze.

"Mí vážení předci. Tato kočka se zodpovědně učila, uctívala a žila podle vašeho vznešeného zákoníku, a já vám ji nyní doporučuji jako válečnici našeho Mořského klanu."

"Bouřkotlapko, tímto tě zbavuji tě tvého učednického jména, a odteď se budeš jmenovat..."

Teď je to tu, ten okamžik, na který čekala celý svůj život. Její jméno, a prokázání, že je válečnice!

"Bouřenka!"

Černo zrzavá, a ano už válečnice, se radostně zatetelila. Hvězdná měla opravdu úžasnou fantazii. Z jejího učednického jména by ona snad hezčí vymyslet nedokázala. Naslouchala výkřikům svých druhů, jak slavnostně provolávali její jméno a uvědomila si, že tento okamžik by si klidně prožila několikrát.

"Nebojte," zmocnila se jí prudká euforie, "dovedu náš klan na to správné místo, i kdyby mě to mělo stát život!" Tím proslovem jako kdyby přihodila do ohně polínko. Oslavný řev se najednou rozléhal táborem, a jestli byl před tím slyšet na celém ostrově, teď od něj musely utíkat snad i rybky.

Nově určená válečnice se dotkla čumáčkem s klanovou velitelkou, a pookřála, když si všimla, že už je skoro stejně velká jako ona. Kdežto když se z ní stávala učednice, div si nevytrhla krk, jak se natahovala, aby k ní dosáhla.

Vyrostla v dospělou kočku. Válečnici Mořského klanu.

Po pozdravu pomalu sestoupila z Kamenného vrcholku, načež se vrhla do davu rozvášněných koček. Ty ji málem ušlapaly, ale čím více si začaly uvědomovat, že to znamená, že budou muset brzy odejít z ostrova. Atmosféra se změnila z mírumilovné a radostné na ponurou a truchlivou.

Netrvalo dlouho, než se všechny kočky odebraly do svých vyhřátých pelíšků, s Bouřenkou zůstaly jen její nejvěrnější přítelkyně. Korálotlapka s Malinotlapkou se obě lísaly ke kamarádčinu boku.

"Pane bože, to tak rychle plyne," nostalgicky pronesla druhá zmíněná.

"Hm," zavrněla temně černá kočička, "brzy už budeme klopýtat směrem k doupěti starších!"

Nejstarší z přítelkyň jen lehce kývla. Nechtěla se unavit, když měla v plánu celou noc bdít. To opravdu nepotřebovala. Stulila se k vedle sedící hnědé kočičce: "Jsem tak unavená, že nevím jestli vůbec vydržím do doby, až bude měsíc nejvýš." Malinotlapka své kamarádce olízla pěšinku mezi ušima. "Ty hloupá," slastně přivřela oči, "Hvězdní ti dodají sílu, to přece víš." Bouřenka kývla, ale i tak se přetočila na další bok.

...

Stála sama v noční temnotě, a naslouchala větru šustícím v keřích. Před pár - co to vlastně bylo - asi hodinami odešly její společnice do svých doupat. Válečnice jim to neměla za zlé. Také by spala, kdyby mohla. Zívla, načež ostře zastavila své myšlenky na spánek. Už zbývalo jen pár chvil, než vysvitne slunce a bdící kočka si obtočila ocásek kolem nohou. Kolem už proběhl asi tucet myší, měla pocit jako kdyby si z ní dělaly srandu. 

"Haha, to je ale kamenná válečnice. Klidně kolem ní mohu proběhnout, a ona mě stejně nechytí. Haha. Haha."

Jednu z příšerek rychle popohnala packou, jen aby ji vyděsila. Podle zákoníku se sice nemělo hrát s potravou, ale kdyby tu akci neprovedla, asi by se tu unudila k smrti.

Už se jí vyloženě zavíraly oči únavou, jen rychle počítala, kdy už slunko vystrčí parůžky zpoza kopců a zahájí nový den. Ach, pomyslela si, už z toho začínám básnit.

Naštěstí se Malinotlapčiny úvahy vyplnily, a tak Hvězdní zabránili tomu, aby Bouřenka usnula.

Její cesta, a cesta celého klanu, mohla započít.