Tajemství zapomenuté duše

Kapitola 1: Probuzení ve tmě

Sarah se probudila s náhlým pocitem paniky. Chladné, vlhké listí se lepilo na její tělo a každý pokus o pohyb jí přinášel prudkou bolest. Břicho i záda jí pulsovaly nesnesitelným rytmem ran, kterých si do té chvíle vůbec nevšimla. Něco hrozného se muselo stát, ale její mysl byla zahalena mlhou. Zvedla hlavu a pohlédla vzhůru. Nad ní se tyčil temný les, stromy vypadaly jako nehybné, tiché postavy strážící její okolí. Neměla ponětí, kde je, ani jak se sem dostala.

Srdce jí bušilo jako o závod. Otočila se na bok a zaslechla tlumené kroky v dálce. Čtyři muži, oblečení v tmavých oblecích, se k ní pomalu blížili. Jejich kroky byly tiché, ale neomylné, a i když jim tváře halily stíny kapucí, Sarah z nich cítila jasnou hrozbu. Strach jí sevřel hrdlo. Instinktivně se pokusila vstát, i přes bolest se postavila na nohy a vyrazila do hlubin lesa.

Každý krok byl utrpením, ostré vlny agónie projížděly jejím tělem, ale strach ji poháněl kupředu. Větve jí škrábaly do tváře, vlasy se zachytávaly do nízkých stromů, a nohy klopýtaly přes kořeny. S každým dalším krokem měla pocit, že padne k zemi. V hlavě jí vířily otázky: Kdo jsou ti muži? Proč ji pronásledují? A proč si nepamatuje, co se stalo?

Po nekonečném útěku se před ní zničehonic objevila velká, opuštěná chata. Stála na okraji hřbitova, s popraskanými okny a pootevřenými dřevěnými dveřmi. Bez váhání vběhla dovnitř, zoufale doufajíc, že najde úkryt před svými pronásledovateli.

Uvnitř byla tma a tíživé ticho. Sarah však zaslechla kroky blížící se zvenčí. Její srdce se sevřelo strachem. Náhle se zpoza rohu vynořila postava – stará žena v jeptišském rouchu. Její oči zářily soucitem, ale její pohyby byly rychlé a rozhodné.

„Pojď se mnou, rychle!" zašeptala a popadla Sarah za ruku. Vedla ji hlouběji do chaty, jejich postavy se brzy ztratily ve stínech.

„Musíš se schovat," dodala tiše. Sarah přikývla, sotva popadajíc dech, a následovala ženu do malé místnosti na konci dlouhé chodby. Tam se zastavily, jeptiška rychle zavolala na někoho, kdo se nacházel uvnitř domu. „Taro, potřebujeme pomoc! Je zraněná!"

Sarah se zhroutila na podlahu, její tělo i mysl byly zničené. O chvíli později vešla do místnosti další žena, oblečená v bílém plášti, s lékařskými nástroji v rukou. Její oči pečlivě přejížděly po zraněních na Sarahině těle.

„Co se stalo?" zeptala se tiše, zatímco se sklonila k jejím ranám.

„Nevím," odpověděla Sarah roztřeseným hlasem. Tara, jak ji jeptiška oslovila, se zaměřila na ošetření ran, zatímco Sarah se snažila neomdlít. Bolest ji pomalu přemáhala.

Jak Tara dokončila ošetření a bolest se začala zmírňovat, Sarah se začala poddávat únavě. Zavřela oči a nechala se vtáhnout do spánku. Přesto však její mysl zůstávala neklidná, pronásledovaly ji sny o temném lese, o mužích, kteří ji pronásledovali, a o útržcích vzpomínek, které se nedokázaly poskládat do souvislého obrazu.

Takto skončila první kapitola plná nejasností a otázek. Kdo byli ti muži? Co se stalo v lese? A především, kdo vlastně byla Sarah a jaké tajemství se skrývalo v její minulosti, kterou si nemohla vybavit? Všechny tyto otázky zůstávaly bez odpovědi, zatímco noční tma halila její mysl do neprostupného závoje.