Tajemství zapomenuté duše

Kapitola 20: Zkouška odvahy

Cesta zpět lesem byla tichá a klidná. Veronica a Sarah kráčely bok po boku, jejich kroky se sladily, když kráčely k lesní cestě vedoucí z ruin. Slunce se prodíralo mezi větvemi, a obě měly pocit, že temnota, která je předtím obklopovala, zmizela. Světlo bylo jasnější, barvy zářivější – svět se znovu nadechl.

Náhle Veronica pocítila podivné chvění, které projelo vzduchem. Otočila se k Sarah, aby se zeptala, jestli cítí totéž, když najednou vzduch prořízlo syčivé zašeptání. Temný stín se zhmotnil přímo za Sarah a démon, který předtím v ruinách slíbil klid, na ni zaútočil.

„Sarah!“ vykřikla Veronica, ale bylo příliš pozdě.

Démonova postava vystřelila kupředu a udeřila Sarah silou, která ji vymrštila dozadu, až narazila do kamenné zdi u cesty. Její tělo se zkroutilo bolestí a pak nehybně klesla k zemi. Veronica k ní běžela, srdce jí bušilo a adrenalin jí proudil žilami.

„Ne! Sarah, prosím!“ poklekla k ní a cítila, jak jí srdce bolestně buší. Sarah otevřela oči, ale její tvář byla zkřivená bolestí.

„Nemůžu… pohnout se…“ vydechla slabě.

Veronica si všimla, že její přítelkyně krvácí a že každý její pokus o pohyb jí působí nesnesitelnou bolest. Musela ji odtud dostat – a rychle. Veronica sevřela Sarahinu ruku a opatrně ji zvedla. S každým krokem Sarah syčela bolestí, jako by se její kosti lámaly při sebemenším pohybu, ale držela se, přestože jí bolest musela připadat jako nekonečné mučení.

Nakonec dorazily k chatě na okraji lesa, která patřila starému příteli, kde věděla, že mohou najít bezpečí. Veronica opatrně položila Sarah na lůžko a pokryla ji přikrývkami. Bylo jasné, že Sarah potřebuje pomoc, a tak Veronica hledala v zásuvkách chaty léky na bolest. Našla pár silných tablet na spaní, které by Sarah pomohly usnout a ulevit od bolesti.

„Tady,“ zašeptala Veronica a podala jí léky, „to ti pomůže.“

Sarah se na ni slabě usmála. „Věřím ti, Veronico,“ zašeptala, když polykala léky. „Děkuju, že jsi mě zachránila.“

Chvíli poté, co Sarah zavřela oči, propadla se do klidného spánku. Veronica seděla u ní, hlídala její dech a uvažovala, co bude dál. Temnota se možná ztratila z ruin, ale její stín stále pronásledoval je. Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Musela být silná pro obě dvě. Tento boj ještě neskončil – a ona věděla, že aby Sarah přežila, bude muset čelit temnotě ještě jednou.

Venku začal padat soumrak a les se ponořil do ticha.