Tajemství zapomenuté duše

Kapitola 3 Stíny

Sarah se probudila v posteli, stále ještě zmatená z událostí uplynulých dnů. Slunce se pomalu dralo skrz špinavé okno, ale její myšlenky byly zahalené temnotou. Když otevřela oči, uviděla na stole nový mobil a čtyři balení léků. Kdo jí to dal? Proč? Všechno bylo tak zmatené.

Zatímco se snažila vzpamatovat, pocítila, jak jí přejel mráz po zádech. Před ní se objevila temná postava ženy. Sarahin dech se zastavil. Byla to žena s bledou pletí a vyčerpaným výrazem. Její oči, prázdné a smutné, se na Sarah upíraly s naléhavostí. Oblečená byla v bílém, její šaty splývaly jako mlha kolem ní. Sarah se pokusila pohnout, ale její tělo jako by ztuhlo. Nemohla se hnout, strach jí svíral srdce.

Postava se na okamžik zdála být vnímavá k jejímu strachu, a pak, stejně náhle, jak se objevila, se otočila a začala pomalu kráčet pryč. Když se vzdálila, Sarah pocítila, jak se jí uvolnily svaly, a s námahou se posadila. Hlava jí třeštila, a když se pokusila vstát, zahlédla, jak postava zmizela v šeru, směřujíc k hřbitovu.

Něco v jejím nitru jí říkalo, že musí jít za ní. Přestože strach ji paralizoval, nakonec v sobě našla odvahu a vyšla za postavou. Opatrně procházela chodbou, dokud nedošla k zadnímu východu, odkud viděla, jak postava vstupuje na hřbitov.

Krok za krokem se přiblížila k hřbitovu. Studený vítr jí foukal do tváře, a v dálce se mezi stromy rýsovaly hroby. Když dorazila blíž, ucítila, jak jí srdce buší v hrudi. Postava stála nad jedním z hrobů, jehož náhrobek byl pokrytý mechem a lišejníky. Sarah se k ní pomalu přiblížila.

Na náhrobku byla vyryta jména: Emilie Jackson, 1944-1964. Sarah cítila, jak jí mráz obklopuje celé tělo. Vzpomněla si na tu ženu, která se objevila v jejím pokoji. Byla to ona? Kdo byla Emilie? Proč se jí ukázala?

Sarah se sklonila k náhrobku a na okamžik ztratila pojem o čase. Jakmile se na jméno podívala, vzpomínky začaly přicházet. Mlha v její mysli se pomalu rozptýlovala a ona si začala uvědomovat, že tu je něco víc než jen náhoda.

Náhle se v jejím srdci usadila hluboká touha poznat pravdu. Proč byla Emilie tak důležitá? Jaký měla vztah k jejímu životu? A proč ji ti muži pronásledovali? Tyto otázky jí spustily lavinu emocí, které ji zasáhly jako vlna.

„Emilie," zašeptala Sarah do ticha noci. „Kdo jsi? Co se ti stalo?"

V tu chvíli, jakoby na její slova odpověděla sama postava, která se zjevením vznášela nad hrobem. Sarah si uvědomila, že na hřbitově není sama. Vzduch kolem ní zhoustnul a ona cítila, jak se kolem ní zhmotňuje temnota.

Postava pomalu natáhla ruku, jako by jí chtěla něco sdělit, ale v tu chvíli se Sarahova mysl vrátila do reality. „Musím zjistit, co se stalo," řekla si. „Musím zjistit, kdo jsem a co to znamená."

Sarah se rozhodla, že se vrátí do chaty a promluví si se sestrou Magdalénou a Tarou. To, co viděla, bylo znamením, že její minulost je mnohem složitější, než si představovala. S odhodláním a vírou v sebe sama se otočila a vyrazila zpět k chatě, připravena odhalit tajemství, které skrývala, a odpovědi, které potřebovala, aby se mohla postavit svému osudu.