Tajemství zapomenuté duše

Kapitola 13: Démon ve stínech

Sarah a Veronica kráčely lesem, ticho přerušované jen křupáním listí pod jejich kroky a občasným větrem, který se proplétal mezi větvemi. Měsíc, který občas vykoukl mezi mraky, vrhal na cestu slabé světlo, ale temnota okolo byla stále hmatatelná. Bylo něco znepokojivého na tom, jak se stíny stromů kolem nich zdály živé, jako by je sledovaly, čekaly na jejich chybu.

„Myslíš, že Henry měl pravdu?“ zašeptala Veronica, její hlas zněl napjatě, jako by nechtěla narušit ticho lesa.

„Nevím,“ odpověděla Sarah tiše. „Ale nemáme na výběr. Pokud to, co říkal o tom chrámu, je pravda, pak musíme jít dál.“

Pokračovaly v cestě, každým krokem blíže k místu, které označil Henry. Místu, kde začaly první oběti. Místu, kde na ně mohla čekat pravda.

Po chvíli Sarah pocítila, jak se jí začíná svírat žaludek. Bylo to jako tíživý pocit, že je někdo sleduje. Zastavila se a rozhlédla kolem sebe. Stromy se zdály být stejné, žádný pohyb, žádné zvuky lovců, ale přesto něco nebylo v pořádku.

„Co je?“ zeptala se Veronica a zastavila se vedle ní.

Sarah zaváhala, oči jí těkaly po okolí, ale nedokázala najít žádnou příčinu svého neklidu. „Nevím… prostě mám špatný pocit.“

Veronica se ohlédla zpátky na cestu, kterou přišly, její ruka se znovu nervózně dotkla prstýnku. „Jsme skoro tam, jen vydrž.“

Sarah přikývla, ale jak se pohnula vpřed, pocit něčeho cizího, neviditelného, sílil. Cítila, že je něco blízko. Něco, co nepatří do tohoto světa.

Náhle jí cosi zastudilo na zátylku. Zastavila se znovu, tentokrát prudce. Oči jí těkaly kolem, ale pořád nic neviděla. Veronica se na ni otočila s výrazem plným obav.

„Co se děje, Sarah?“

Sarah se chystala odpovědět, ale pak ji to zasáhlo jako rána do žaludku – ledový chlad, který projel celým jejím tělem. Nehybná, neschopná se pohnout, ucítila, jak se vzduch kolem ní mění. Byl těžší, dusivý. A pak se to objevilo.

Zjevení. Nejasná silueta, zformovaná z temnoty samotné, stála přímo před ní. Veronica zůstala klidná, jako by si vůbec ničeho nevšimla, ale Sarah se nedokázala odtrhnout pohledem. Zpod kapuce, která zakrývala tvář bytosti, na ni zíraly dvě rudě žhnoucí oči. Zdálo se, že vidí skrz ni, přímo do její duše.

„Kdo jsi?“ pokusila se zeptat, ale z hrdla jí nevyšlo ani slovo. Ticho bylo ohlušující. Bytost se pohnula. Pomalu, zlověstně, krok za krokem k ní přistupovala, a s každým krokem se Sarah cítila slabší. Jako by z ní ta věc vysávala život, její dech se stával těžším, srdce jí tlouklo tak rychle, že si myslela, že snad praskne.

„Sarah?“ Veroničin hlas k ní doléhal jako ze vzdáleného světa, nesrozumitelný a zkreslený. Nezdálo se, že by Veronica cokoliv viděla. Nic necítila. Bytost byla jen pro Sarah.

Zjevení zůstalo stát jen pár kroků před ní, jeho rudé oči se zavrtávaly do jejího pohledu. Sarah cítila, jak se jí kolem těla svírá neviditelný tlak. Nemohla se hýbat. Všechno v ní křičelo, aby utíkala, ale její tělo neposlouchalo.

„Co chceš?“ slyšela svůj vlastní hlas, slabý a roztřesený. Bytost neodpověděla slovy, ale její oči, ty děsivé, hořící oči, jí sdělily, co potřebovala vědět.

„Vidím tě,“ šeptal hlas v její mysli, hluboký a pronikavý. „Jen tebe.“

Sarah polkla, pot jí stékal po čele, ruce se jí třásly. Veronica ji zatáhla za ruku.

„Musíme jít!“ naléhala Veronica, nechápajíc, co se děje.

Sarah se trhla, její mysl byla zpět v realitě. Zhluboka se nadechla a přikývla, přinutila se odvrátit pohled od zjevení, které tam pořád stálo. Otočila se k Veronice, která ji táhla dál do lesa.

Ale zjevení je sledovalo. Cítila ho v zádech, ten neustálý tlak, jako by ji něco tahalo zpět. Věděla, že je pořád blízko. Nezmizelo to.

Když dorazily ke starému chrámu, který vypadal jako opuštěný stovky let, Sarah se zastavila. Veronica šla napřed, ale Sarah se znovu otočila. Temnota lesa za nimi se zdála nepropustná, ale tam, mezi stromy, na ni čekalo. Zjevení. Jeho přítomnost byla jasnější, blíž.

Věděla, že ji sleduje. Vždycky ji bude sledovat.

„Sarah, pojď!“ zvolala Veronica od vchodu do chrámu.

Sarah zaváhala, ale pak vyrazila za ní, ve snaze utéct před tím, co ji pronásledovalo.