ODBOJ

10. Šestý Postrach

FORTA

6. Nejvyšší

S Tomasem jsme skládali zkoušky společně. Oba nás vycvičil pan Uriáš, a později nás připravoval i na zkoušky na Nejvyšší. Rodina na mě nemohla být víc pyšná, a stejně tak moje malá Květuška! Když mi bylo patnáct, zrovna jsem u něj trénovala, stalo se něco hrozného. Má mladší sestra Květa zemřela. Ale brzy se vrátila v podobě toho nového děvčete, a já věděla, že mám svou sestru zpátky! To už jsem byla v Odboji. 

A já dělala vše proto, abych z nového děvčete znovu postavila svou Květuš. Byla tak krásná!  Ale moje první pusa byla s Tomasem. Bylo to tehdy na konci třetí zkoušky. 

,, Máme to, Tome!" Usmála jsem se široce, když jsme to tam dokončili Kromě nás ten rok jen tři další. ,, Teď už jen vzhůru cestou do Odboje. Až na vrchol.  Moc ti to sluší."

,, Crčí ze mě voda, celej den jsem nejedl a nespal a vypadám jako vytaženej z poplenice!" Zabručel.

,, I tak ti to moc sluší!" Než se nadál, přitiskla jsem svoje rty na jeho.

,, Na to teď není čas." Odstrčil mě jemně, i když to hnulo s jeho rozkrokem.

,, Máš pravdu. Odboj volá." Uznala jsem, a vydali jsme se společně nahoru. Od té doby... jsme o tom nemluvili, nikdy ne přímo. Oba jsme si hleděli své práce, a já své sestry.

Tondovi málem vypadla zbraň z ruky. Před ním stál sám šestý Postrach. Tohle místo byla skutečně past...past na kadety. To hlášení nejspíš poslali oni sami. Aby nalákali ty nejslabší z Odboje do pasti.

,, Co budeme dělat?" Ptal se Igor.

,, Zdrháme! Tohle je práce pro Fortu. Musíme jí co nejdříve poslat zprávu, že její oponent už je tu!" Tonda s Nelou a Igorem se dali na útěk. Když už měli pocit, že jsou dál od nebezpečí, skrčili se u malé skalky.

,, Teda...proč ho nevyřídíme sami?"

,, Protože tohle není náš úkol! Tohle je práce Forty, a navíc, nemáme na to ho porazit." Tonda začal psát na papírek, ten pak přivázal na nohu svému sokolovi. ,, Musíme počkat, než přijde Forta. Snad tu bude včas. A snad dokáže někde zaparkovat."

,, Ale víš, kolik bysme dostali peněz, kdybysme ho kuchli?"

,, V hrobě ti už nebudou peníze k ničemu. Mimochodem, všiml jsem si, že otrávení na Nelu neútočí a Raubíři ji mají za jednoho z nich." Pak mu to došlo. ,, H! Nelo, kde je Zbyňa?" Nela vstala a vydala se lesem někam směrem dolů. Byla na stopě jako policejní pes, a vedla je za ním. Po chvíli ho našli ležet na zemi v trávě s rukou celou fialovou.

,, Co to děláš? Takhle o tu ruku přijdeš!"

,, Stejně si jí asi budu muset useknout...dostal jsem zásah. Nemůžu se moc hýbat...Musel jsem to zaškrtit."

,, Je ti něco?"

,, Nemůžu se hýbat! A strašně to bolí! Tondo? Promiň, že jsem Nelu neuhlídal." Vydechl.

 ,, To nic! Musíme k tobě co nejdřív dostat pomoc. Igore, pošli sokola!"

,, Jmenuje se Orel."

,, Třeba havrana, ale hlavně rychle!" Nela klekla ke Zbyňovi a chtěla mu sundat škrtidlo.

,, Ne! Když mi ho sundáš, zemřu!"

,, Ale když ti to nesundáme, přijdeš o ruku!" Jako na zavolanou se tam zjevil Gerret, strhl mu škrtidlo a vrazil mu do ruky injekční jehlu.