ODBOJ

29. Žere to svinstvo

Byl to takový zdánlivě klidný večer. Tonda hrál s Nelou karty, a každou hru prohrával, protože Nela jako by předvídala každý jeho tah, Zbyňa si v pokoji četl, a Igor si právě uspořádal vlastní piknik pod hvězdami, jen on a celá přehlídka všech možných i nemožných smažených mořských plodů, které tolik miloval, Nejvyšší se poflakovali, jako kdysi neustále, když v tom se ozval alarm. Přepadli je. Hromada raubířů vtrhla přímo do sídla Odboje. Všichni hned popadli své zbraně a běželi na místa.

,, Copak se tu člověk nemůže najíst v klidu? No počkejte, za to vás všechny brutálně a bolestivě zabiju! Postav se mezi mě a jídlo a budeš umírat dlouho a bolestivě!" Nadával Igor, když se svými dvěma noži běžel do akce. Zbyňa se chvíli schovával v pokoji a ječel, než proklikl, a jako Sam se řítil do akce.

,, Ty se schovej!" Přikázal Tonda Nele. To Nela ale neměla v úmyslu.

Venku bylo hotové Boží dopuštění, nadopovaní Raubíři se na ně vrhali jako šílení, a jejich neprůstřelné obleky to kulkám dost stěžovaly. Jediným řešením bylo zasáhnout je přímo do oka...

,, Rozdělíme se, každý Nejvyšší si vezme jednu stranu, a bude se snažit bránit kadety a rekruty!" Rozdal Felicitas bleskově úkoly, a sám zneškodnil několik méně nadopovaných Raubířů jako nic. Byl to tak silný bojovník...Nebylo pochyb, že jednou skolí i Unose...

Postraši tu ale dnes nebyli, a Tonda bránil jednu z linií, a dva z Raubířů mu zrovna dávali celkem dost zabrat, když vzduchem proletělo několik kulek. Gerrett. Tonda vykřikl hrůzou, když ho viděl, protože byl přesvědčený, že ho otrávili nebo napadli.

Gerret...rozhodně nebyl ve své kůži, i když bránil jeho. Zornice měl roztažené přes celé oko tak, že zakrývaly nejen duhovku, ale i bělmo, takže teď měl oči jako upír, stejně tak byl i bledý, napjatý jako struna a pohyboval se nesmyslně rychle a trhaně.

,, Gerrete...co je to s tebou?" Vyjekl Tonda. Gerret byl jako na drogách, a nejspíš také byl. Na těch samých drogách, co Raubíři...Tonda to pochopil. Tak takhle všechno zvládá, nějak se dostal k těm látkám, které Raubíři berou, a sám si je dává! To je to jeho tajemství...

Tonda schytal několik ošklivých ran, a jeden z Raubířů se na něj vrhl, zatímco s tím druhým se pral Gerret. Rána na něj ale nedopadla, místo toho Raubíř vykřikl. Nela. Zasadila mu slušný kopanec do zadku. Když ji uviděl, otočil se po ní a pokusil se ji hned chytit, Nela ale vyskočila na nejbližší strom jako veverka.

,, Tak to ne, ty hajzle!" Zastavil Tonda Raubíře, který se pokusil vyskočit na strom za Nelou, a tak tak, že se mu po té ráně pěstí udržely zuby v puse. Gerret vyskočil na strom za Nelou, protože v tomhle stavu to dokázal, a podařilo se mu zasáhnout Raubíře do oka...zemřel.

,, Díky!" Vydechl si Tonda. ,, Ty se běž schovat, víš, že po tobě jdou!"

,, Pomůžu vám!" Byla Nela tvrdohlavá, a už už k nim běželi další, když zjistili, že je Nela tu, na dosah. Dva z nich jí popadli, jednoho se Nele podařilo ukopat, ale druhý jí píchl něco, po čem se začala motat a bylo jasné, že usne. Pak ji odtáhl někam pryč.

Tonda zařval a utíkal za ním se spoustou nadávek a výhružek, které byl ochoten splnit. Cestou vrazil do Felicitase.

,, Chytili Nelu!" Zakřičel.

,, Mám tu práci, jestli nevidíš!" Odsekl Felicitas, a následně se ztratil ve své neviditelné mlze. Tonda zoufale hledal pomoc u dalších Nejvyšších, ale všichni měli plné ruce práce. Několik kadetů otrávili, a oni je museli utratit...

Tonda se tedy sám vydal za Raubířem, který Nelu unesl, ale vypadalo to, že je pryč. Než se ale stihl rozbrečet, všiml si, že i Raubíř je zaneprázdněn a to bojem s Fortunou.