ODBOJ

42. Je po všem

Po sérii pohřbů měla následovat veselejší událost. Svatba Tondy a Nely. Nela ještě jednou oplakala to, že jí Fortuna nepůjde za družičku, nicméně se začala porozhlížet po jiné. A tu svou si už vybrala.

,, Květo?" Oslovila teď už jednookou černovlásku.

,, Co?"

,, Víš, chtěla jsem tě o něco požádat. Šla bys mi na svatbě za družičku?" Květa se zatvářila, jako by si před ní Nela vytáhla velký sopel z nosu a snědla ho.

,, To myslíš vážně? Mám ti dělat družičku na tvé svatbě s klukem, do kterýho jsem se zamilovala?!" Štěkla. ,, To je od tebe vážně hnusný. Teda! Netušila jsem, jak blahosklonná a zákeřná můžeš být!" Nela jen zamrkala.

,, Ale takhle jsem to nemyslela! Vím, že se to asi moc nehodí, ale...společně jsme porazily Triuse, a říkala jsem si, že bychom, i po tom všem, nakonec mohly být kamarádky." Zavrtěla hlavou.

 ,, To je jedno, zapomeň na to." Dala se na odchod, ale Květa za ní zavolala její jméno. Nela se otočila.

,, Neli...promiň. Je to ode mě hloupost." Konečně pochopila, že to Nela nemyslí zle. ,, Půjdu ti za družičku, jestli chceš. Já to Tondovi přeju. Ze všeho nejvíc chci, aby byl šťastnej, a to už je. Víc si ani přát nemůžu." Nela se usmála a vzala Květu za ruce.

,, Toho si moc vážím." Květa se jen smutně usmála. ,, Ale Květuš, on tě má rád! Záleží mu na tobě, a vždycky záleželo. Ať ses chovala jakkoli, vždycky se tě zastával a hledal na tobě jen to dobré. A když jsi přišla o oko a byla v nemocničním křídle, ptal se po tobě. Víš...jsem si jistá, že kdyby mě nebylo, pak by si Tonda vybral právě tebe.

,, Opravdu si to myslíš?" Rozzářila se Květa.

,, Jsem si tím jistá."

,, Děkuju, že jsi mě zachránila před Triusem. A že jsi nás zbavila Unose."

,, Za to, co pro mě Odboj udělal, to bylo ještě málo. Nemuseli jsme tu už být. Spousta z nás už tu není. A s těmi, co přežili, chci dobře vycházet, včetně tebe. Vím, že z tebe mluvil jen smutek a žal z toho, že jsi nedostala něco, co jsi chtěla. A né skutečná zloba. Tonda si toho všiml. Měla jsem si toho všimnout taky, a né být k tobě tak přísná."

,, Byla jsi v právu. Chovala jsem se jako husa. Ale jen díky Tondovi jsem dokázala přijít na to, kdo skutečně jsem, a teď jsem volná. A mám víc možností."

,, Volná, živá, krásná a bohatá." Poznamenala Nela. ,, Máš spoustu možností."

,, Díky, že jste mě na tu svatbu pozvali. Zřejmě bude všechno tak, jak má být. Neměla jsem to být já."

,, No, až dojde na tebe, můžu jít za družičku já tobě. A...zase mi tolik nezáviď, nejspíš se na mě nedostane ani s dortem a po puse u oltáře Tondu až do dalšího dne ani neuvidím."

,, Proč jako?"

,, Protože dort mi celý sežere Igor a Zbyňa mi nedá chvíli pokoj." Zasmála se.

,, Tak na mé svatbě Igor nebude!" Rozesmála se Květa. ,, Leda s náhubkem, stejně mám pocit, že kouše!"

Igor zrovna seděl na ošetřovně a házel do sebe jedno lízátko za druhým, zatímco Zbyňu musela Aja držet násilím.

,, Nešij sebou, jen ti to vydezinfikuju a zalepím!"

,, Ale to pálí!"

,, Chceš aby se ti tam dostala infekce, a tys musel brát antibiotika!? Tak drž nebo tě přivážu!"