ODBOJ

9. První mise

TOMAS

2. Nejvyšší

Toho podzimního dne jsem se vydal na návštěvu za Samuelem Uriášem, svým trenérem, ale cestou jsem dostal hlášení o napadené rodině, a byl jsem nejblíž, takže jsem musel zasáhnout, i když jsem tohle dávno neměl v popisu práce. Stal jsem se Nejvyšším, takže jsem jen čekal, kdy se utkám s druhým Postrachem. 

Nicméně jsem musel jít a zasáhnout, a skutečně jsem narazil na dvě děcka. Chlapec, který zápolil s asi dvanáctiletou dívkou, která byla na první pohled otrávená. Ihned jsem ji odhodil, a chtěl ji zastřelit, ale ten chlapec ji bránil a hádal se, že je příčetná a nesmím ji zabít. Zvláštní. 

Otrávení obvykle nemyslí, jen útočí. Na všechny a na všechno, jsou schopni rvát se i se stromem. Tohle děvče však neútočilo ani na mě ani na toho chlapce. Měla bolesti, to jsem poznal, ale pak prostě jen omdlela. Moc jsem nevěděl, co s nimi, ale pochopil jsem, že ta dívka je jeho sestra. 

Sám jsem kdysi přišel o sestru. Bylo to, když jsem skládal první zkoušku. Pan Samuel jí říkal, že není připravená! Ale stejně tam šla...a měl pravdu. Zabili ji v prvních minutách, a já si ani nevšiml, protože jsem měl moc práce sám se sebou. Asi právě tohle mě přimělo dovézt ty dva za Samuelem. On snad bude vědět...

O rok později se ten mladík skutečně dostal do Odboje, a jeho sestra přišla po vlastních a zcela příčetná. Samuel je prostě skvělý! Nechápal jsem, jak to udělal, ale už zase se mu to povedlo!

Po zaslouženém odpočinku natáhli kluci uniformy. Tonda pojmenoval svého sokola Jaroslav a svého kocoura Kai Tadeáš. Po svých třech zesnulých bratrech Jaroslavovi, Tadeášovi a Kaiovi.

 Zbyňa dal svému sokolovi jméno Izach von Augusten a kočce jméno Freya Augustenová.

Igor naznal, že bude vtipné svého sokola pojmenovat Orel a kočku Karamelka. Né že by byla zrzavá, ale zrovna jedl karamelky, když ji dostal, a hned jí od nich upatlal.

Tonda si také velice brzy všiml pravdy slov paní Taťány. Nejvyšší sice pár hodin denně společně trénovali, k tomu ale vyspávali do dopoledních hodin, a když zrovna společně netrénovali, tak opravdu jen seděli, jedli a pili. Někdy vyloženě chlastali dlouho do večera. Zatímco ostatní od úsvitu běhali kolečka, učili se s různými zbraněmi, opakovali záchranářské dovednosti, posilovali, a když měl někdo z nich volnou chvíli, ještě pomáhali v kuchyni. Až na Igora, kterého z ní vyhodili po pěti minutách, kdy stihl sníst všechen guláš a při vaření brambor vyhodit hrnec do povětří.

Zbyňa zase odmítal v kuchyni pracovat, že tohle je prý práce po hospodyni. Na tréningu kňučel ještě víc, nechtělo se mu nic dělat, všechno ho bolelo, a pořád dokola opakoval, že to nepřežije.

Nela všem ochotně pomáhala se vším, co bylo potřeba, a zdálo se, že si ostatní získává, kromě Veritase, který stále tvrdil, že je nebezpečná. Ochotně pomáhala s úklidem a praním místním pomocnicím, a ty zjistily, že je na svůj věk v domácnosti mimořádně šikovná, a i když nemluvila, vlastně si s ní všichni dokázali moc hezky popovídat. Uměla naslouchat, a každý, kdo s ní mluvil, měl pocit, že mu svým způsobem odpovídá.

Jednoho odpoledne si je ale zavolali.

,, No, dostali jsme hlášení, že se něco děje v Neonovém lese. Podle všeho falešné hlášení, zřejmě se tam někdo opil a zabloudil, ale pro jistotu tam pošleme naše kadety na obhlídku. Nic od toho nečekejte, jen to tam prohlídněte a podejte zprávu." Oznámili jim.

Všichni kadeti Odboje se tedy vydali na místo. Květa nešla, ta už byla rekrutka, a měla na práci důležitější věci, než lovit opilce z lesa.