ODBOJ

27. tréning pokračuje

DUOS

Druhý Postrach

Tomas se opravdu zamyslel nad tím, co mu Tonda řekl. Měl pravdu v tom, že s minulostí už nic nenadělá, ale budoucnost může ovlivnit. Nakonec ho to ale pustilo. Ne, bude lepší, když ostatní trénovat nebude...

Chystal se vrátit se k dalšímu kolu sebelítosti, když uviděl v koutku oka stín. Otočil se, a před ním stál onen zrzavý chlapec z prokletého domu. 

,, Tomáši, co to tu vyvádíš? Piješ přes den a válíš se?"

,, Jsi skutečný?"

,, Stejně skutečný, jako tehdy. Víš, i já měl kdysi stejné cíle jako ty. Tehdy před sto lety...tak moc jsem se chtěl stát členem Odboje a pomáhat. Už v samém začátku, kdy gang teprve začal řádit. Tu příležitost jsem ale nedostal."

,, Ale měl jsi! Měl jsi to být ty! Měl jsi to být ty, porazit Raubíře, a pak zemřít na stará kolena ve spánku!"

,, Roztrhl mě na dva kusy Raubíř, který už také nežije, těsně před koncem zkoušky."

,, Ale zachránil jsi mě. Zachránil jsi mi život, a to hned dvakrát."

,, Ty pitomče, myslíš si, že jsem tě zachránil proto, aby ses tady válel a nasával?" Dal si duch ruce v bok. ,, Kvůli tomuhle jsem tě, Tome, nezachránil."

,, Možná jsi mě neměl vůbec zachraňovat! Tak by to bylo fér."

,, Zachránil jsem tě proto, že jsem mohl, a proto, že jsem věděl, že to má smysl. Smysl pro vyšší účel, a měl jsem pravdu. Jsi druhý Nejvyšší, DO HÁJE! DRUHÝ! Chápu, že máš výčitky, ale tím, že tu jen tak sedíš a chlastáš první ligu, urážíš mou památku! Pokud nic neuděláš, bude to znamenat, že jsem to udělal zbytečně, že zachránit tě byla chyba, a že jsem i já zemřel zbytečně!" Promluvil mu do duše. 

,, Ale..."

,, Žádný ale, dny válení Nejvyšších už skončily, tak koukej zvednout ten svůj zadek a trénovat ostatní, a až nadejde tvůj čas, bojovat spolu s ostatními! Jinak se vsaď, že tě budu do konce tvého života strašit!"

,, Co když na to nemám?"

,, Máš. Máš na to, a vždycky jsi měl. Už nejsi sedmnáctiletý vyjukanec s panickým záchvatem, ale druhý nejlepší člen Odboje. Když se na to vykašleš, mou památku zneuctíš, a zničíš všechno, co jsem udělal. To bys přece nechtěl."

,, Proč já?" Musel se zeptat Tomas. ,, Proč jsi zachránil právě mě?"

,, Zachránil jsem víc takových, ale proč právě tebe ten rok? Protože jsi mi tehdy připomínal mého nejlepšího kamaráda. Zemřel tam spolu se mnou, ale znova se narodil. Tehdy chránil on mě... A já ti to vrátil!" 

,, Eliáš?" Zamumlal. Duch přikývl. Hned na to zmizel. Tomas se zadíval na prázdnou lahev. 

,, On má pravdu, Tome." Ryzzy. Před ním stál Ryzzy.

,, Ryzzy!" Vyhrkl Tomas a div se nerozbrečel. 

,, Všichni jsme ze začátku udělali tu samou chybu, a ta moje mě stála život. Chtěl jsem to udělat sám, a jak to dopadlo? Odboj musí jít jinou cestou, a bez tebe to nepůjde. Trénuj je, trénuj je za mě, hlavně ty tři. Tonda měl pravdu. Musíš změnit budoucnost. Jestli příští pátek nenastoupíš, a nebudeš je trénovat za nás za oba, opravdu tě budeme navěky strašit!" Pod touhle výhružkou i Ryzzyho duch zmizel. 

Tomas musel hodně přemýšlet, a nejvíc právě o tom, proč zrovna s ním chce od malička tolik duchů pořád mluvit...Vždycky za ním chodili. Jako malý mluvil s více mrtvými, než živými, a tak se ani tehdy nedivil, že s ním už zase navázali kontakt duchové. Prostě je přitahoval. Ale když mu Eliáš zachránil život během zkoušek hned dvakrát a to i po smrti...co mohl dělat? On nebyl dost dobrý, zatímco Eliáš ano, a to i po smrti. Jako by ho znal...jako by ho znal už dřív, jenže neznal...a přes to znal. Co se to jen dělo?