ODBOJ

13. Letadlo

RYZZY

3. Nejvyšší

Naši sousedku zabili, když mi bylo jedenáct. Klidně jsme to mohli být my. To, co nás, celou mou rodinu, děsilo od jisté smrti bylo jen to, že si tehdy vybrali byt vedle nás. Měl jsem paní Nohavicovou moc rád, vždycky mě zvala na čaj a sušenky, a pak jsme společně u falešného krbu hráli na kytaru a zpívali country klasiky. Byla jako náhradní babička, kterou jsem nepoznal. A přes to, když zemřela, nebyla tam policie ani mí milovaní hasiči, jen divní lidé v uniformách, kteří říkali, že jsou z Odboje, a že tohle je jejich věc. V tu chvíli jsem poprvé pocítil touhu pomstít se těm, kteří mou náhradní babičku otrávili.

Stáli tu všichni čtyři, tři raubíři a jedno monstrum, proti mně, a já věděl, že musím jednat. Měl jsem s sebou flašku alkoholu. Né snad proto, že bych moc pil, tehdy jsem nepil vůbec, čistě jen proto, že alkohol hoří. A oheň ničí. Vychrstl jsem to na ně. Byli až moc sjetí na to, aby to nějak vnímali.

,, Takže párty začíná? Dáme panáka?" křičel vůdce bandy. Než stihl vypláznout jazyk, já vytáhl zapalovač a podpálil je. Jsou nadopovaní, chytají kulky do rukou, uhýbají a žádné rány jim nezpůsobí bolest. Jsou jen dva způsoby, jak je zabít. Mozek a srdce...

Useknout hlavu, zasáhnout do srdce, zasáhnout přímo do oka...nic míň na ně nestačí. Jenže na jednu lekci můj trenér zapomněl. Oni také hoří. A hoří zřejmě i geneticky zmutovaná monstra. Posouval jsem zapalovač znova a znova k nim. Kéž bych tak měl plamenomet nebo tak něco...jednou si ho pořídím...

Až když doopravdy hořeli, oslovil mě jiný kadet. Měl očividně zlomenou ruku a z břicha mu valila krev.

,, Ty jsi je zapálil!" Vyhrkl. Já se v tu chvíli dokázal jen dívat do plamenů, do ničivých plamenů, které mi zachránily život. Kdysi jsem je chtěl hasit, aby neničily. Ale můžou i pomáhat. raubíři hoří. Otrávení hoří. Můžeme je spálit na popel... Ve mně samotném toho dne hořel velký oheň. Slunce konečně začalo vycházet, a to bylo signálem, že se přeživší mohou odebrat nahoru dokončit poslední zkoušku.

,, Pojď, pomůžu ti." Pomohl jsem zraněnému klukovi na nohy, a snažil se ho táhnout do kopce. Brzy jsem už táhl plnou váhu jeho těla, a až nahoře si uvědomil, že je mrtvý. Kolik nás to vůbec přežilo? Nahoru se nás dostalo pět. Mezi nimi já. Díky tomu, že jsem je zapálil.

Vyhlásili mě jedním z finalistů a kadetů Odboje. Ale dlouho jsem kadetem nezůstal. Bylo mi 26, když jsem se stal Nejvyšším. A jako zbraň si vybral plamenomet. Teď je můžu všechny spálit na popel...Ne oheň hasit...ale používat, vládnout mu. A usmažit ty, kteří patří do pekel. 

Jen, co se kluci uzdravili, čekalo je další kolo tréningu, kde se Igor předváděl a Zbyňa fňukal. Jenže dlouho se na tréningu neohřáli. Přišla totiž zpráva, kde se nachází třetí Postrach. A to byl Ryzzyho čas. Ryzzymu bylo nabídnuto, že si s sebou může vzít, koho chce, a on si, k překvapení všech, vybral Tondu, Zbyňu a Igora. Právě proto, že byli u boje s Rokuem.

,, Proč pro Boha my?" Vyjekl Zbyňa.

,, No, setkali jste se s šestým Postrachem, aniž byste to čekali, a přežili. Tohle vám může vynést povýšení. Zatím se tak nestalo, ale dnes odejdete jako kadeti, a vrátíte se nejméně jako rekruti. Něco mi říká, že máte potenciál. Tak co, jdete do toho se mnou?"