ODBOJ

11. Fortin úděl

FORTUNA

7. Nejvyšší

 prvními dvěma zkouškami jsem proplula bez problému a vydala se splnit třetí. 

Den jsem zvládla přežít dobře, ale pak nastala noc. Pobíhala jsem po lese, a střílela, kde jsem mohla. Když jsem musela, svými tanečními kopy sundala každého. Nebojovala jsem, letěla jsem, tancovala jsem a dělala přemety a hvězdy. Když jsem se do tohohle stavu dostala, byla jsem jako ve snu...a ve snu se vám přece nemůže nic stát...

Ten poslední mým kopem nalétl na ostrý kámen, kde se napíchnul, a já ho mohla zastřelit. Nakonec jsem se, vyčerpaná, jako ještě nikdy, vydrápala za úsvitu na kopec. Sotva jsem vnímala salvu a oslavy, ovace, které vítaly nové kadety Odboje, a já mezi nimi. Já, Kristýna Minaříková. Obarvím si vlasy na růžovo!

Vylezla jsem na kopec, a hned si všimla hromady ošetřovatelů, ale i členů Odboje. Mezi nimi stál mladý muž, o dost starší než já, ale přesto pohledný. Měl ohnivě zrzavé vlasy a oči stejně zelené, jako já. Usmála jsem se na něj. Podal mi ruku, aby mě vytáhl až navrch kopce.

,, Gratuluju!" Vyhrkl na mě.

,, Díky! Já to mám?"

,, Už to tak bude." Usmál se na mě. ,, Jak se jmenuješ?"

,, Kris." Řekla jsem. Stoupla jsem si na špičky, abych mu viděla do očí. Byl hezký, silný a milý a usmíval se široce. Podle odznaku měl druhou nejvyšší hodnost Odboje. Jeho ruku jsem ještě chvíli držela ve své. Pak mě překvapil, když mě prudce popadl a zvedl do náruče. Vydechla jsem a nechala se vézt k ošetřovatelskému stanu.

,, Musí se na tebe podívat. Odvedla jsi dobrou práci." Zajíkla jsem se a chytila se ho kolem ramen. ,, Kolik ti je?"

,, Bude sedmnáct." Na to mě pustil. Až moc rychle...

,, Zvládneš jít sama?"

,, Vlastně mě hrozně bolí nohy. Dokážeš mě tam donést?" Znovu mě zvedl.

,, Jestli ty sama chceš, pak tě tam donesu. Kadetko Odboje." Znovu mě zvedl.

,, Měla jsem štěstí!"

,, Kouká ti z očí. Jedna ze zbraní pro Nejvyšší je kámen štěstí, ten ti dá štěstí ještě víc!"

,, Já ale nejsem nejvyšší." Zamumlala jsem. ,, Sotva jsem se sem dostala.

,, Fortuna semper fortunam affert. Septima optima, fortasse?"! Zamumlal.

,, Cože?"

,, Fortuna. Drak ze ságy Deltora, ochránce nebezkého kamene. To by ti slušelo." Usmála jsem se a stihla ho pevněji. Byl tak silný...