ODBOJ

32. Love is a game

ROKU

Šestý Postrach

( Pracovní název této kapitoly byl ,,mrdací kapitola.") Tak už jste se dočkali, úchyláčci :P

Zbyňa sebou plácl na postel. Byl to další těžký den. Tonda šel někam s Nelou, a Zbyňa si myslel, že je v pokoji sám, protože Igor se schovával ve skříni. Ten se teď tiše vyplížil a skočil za Zbyňou na postel.

,, Co to zase děláš?"

,, Jdu si pro tebe!" Oznámil, a bez varování ho políbil. Zbyňa se sice v první chvíli chtěl bránit, ale neodolal a nechal se.

,, Tohle je trochu hrr, nemyslíš?" Zvedl k němu Zbyňa modré oči. Igor ležel vedle něj opřený o ruku.

,, Ještě jsem být hrr nezačal." Řekl, a pak srazil Zbyňu z postele. Přinutil ho si kleknout. ,, Musíš znát svoje místo, blondýno!" Zbyňa k němu plaše zvedl oči. ,, Umíš kouřit?"

,, Nemám nejmenší tušení, na rozdíl od tebe nekouřím ani cigára!" Zavrčel a vstal.,, Nebudu ti dělat osobní děvku."

,, Škoda, protože bys byl zatraceně dobrá děvka, i když bys musel být moje soukromá děvka." Zasmál se Igor. Zbyňa se posadil vedle něj, a nechal ho, aby ho vzal za ruku.

,, Kdys ke mě tohle začal cítit?"

,, No, pamatuješ, jak jsi mi ukradl ten kill při první zkoušce, a já tě přepadnul a chtěl tě zabít?"

,, Jo, do teď z toho mám noční můry."

,, Tak v tu chvíli, jen jsem o tom nevěděl. V tu chvíli jsem tě nenáviděl, a chtěl jsem tě zabít, ale ty tvoje oči, ten pohled vyplašenýho kolouška, a ten tvůj dokonalej jekot, když jsem se ti do těch vyděšených očí zadíval, zhoupla se se mnou zem, a teď zpětně mi něco říká, žes to měl stejně." Uhodil hřebíček na hlavičku. ,, Oba jsme se na okamžik zarazili a jen hleděli do tváře toho druhého neschopni jakékoli sebemenší reakce....už tehdy ses mi líbil, jen jsem si asi nebyl jistý tím, co to je."

,, No, dával jsi mi to najevo dost divoce. Respektive, choval ses jako šílenej vraždící klaun z hororu."

,, Každej má jinou balící taktiku!" Zasmál se Igor. Přitáhl si Zbyňu na hruď. ,, Těžko se mi to říká, protože to říkám úplně poprvé, ale vážně jsem se do tebe zamiloval, Blondýnko. Tehdy, když jsi mě poprvé viděl bez maskování. Něco jsi řekl. Že jsem hezký. Dokonce hezčí, než ty." Zbyňa se nervózně usmál. 

,, Jo, nečekal jsem to. Vypadal jsi tak silně a nabušeně a přesto jsi měl tvář krásné křehké dívky. Dokonalý kontrast. Víš, mně se to říká ještě hůř, protože jsem přísahal, že se to nestane, ale i já k tobě, no...něco cítím."

,, Co s tím uděláme?" Zeptal se významně Igor. ,, A neříkej, že si najdeme nevěsty a budeme se ignorovat!"

,, To by stejně nefungovalo." Igor Zbyňu znova políbil, a ten se mu skulil do náruče a nechal se obejmout. Tohle bylo svým způsobem o tolik lepší, než před ním utíkat a ječet. A teď se choval alespoň trochu normálně.

Naser si, mami! Pomyslel si Zbyňa a vsunul Igorovi do pusy špičku jazyka. Ten ho jemně kousnul, a vjel mu rukou opatrně pod tričko. Bál se, že nebude vědět, co dělat, ale teď šlo všechno tak nějak samo. Ještě chvíli se nechal líbat, než ho Igor prudce zatáhl za vlasy. Zbyňa vzdychl a narval mu jazyk do pusy horlivěji. 

Zatočila se mu hlava, a věděl, že z tohohle už se nedostane. To, co Igor říkal, ho zahřálo u srdce, protože i on si pamatoval na ten den, kdy Igorovi poprvé strhli kápi a masku, a on uviděl tu jeho dokonale přesladkou tvář, vyšinuté zelené oči a úsměv dokonalé panenky, ve které je skrytý vraždící démon. Už tehdy jeho srdce udělalo dva přemety vzad a krev putovala dolů.