Twins

3.Slib mi, že se vrátíš...

"Briane LaGriane, opakuj má slova." vyzve ho suše starosta. Tyto obřady jsou pro něho jen titěrné maličkosti, do kterých nemusí vkládat nějaký vyšší zájem a obřadnost. Tyhle obřady se konají téměř každý den, záleží, kdy má kdo narozeniny a už se to stalo celkem všedním programem dne, kdy se celé společenství setká u Mostu a dívá se, jak dotyčný schází tunelem pod moře. Někdy je oněch puberťáků víc, tudíž nad tím starosta ještě více hází otrávenými pohledy na svoje spolupracovníky, jenž stojí vždy za ním, jako městská rada. Dnes však uprostřed pláže stojí jen Brian, napjatý jako struna od kytary. Nervózně přenáší váhu na špičky a potom zase na paty pořád dokola. Teď ale pozorně poslouchá, co bude muset opakovat. "Najdu svého dvojníka se srdcem na nepravé straně." řekne starosta znuděně a Brian to zopakuje. "Nenechám se zmást jeho intrikami a budu za každou cenu prahnout po jeho smrti."pokračuje starosta a protáčí panenky. Brian zatne čelist, aby potlačil nával hněvu ze starostovy neloajality, ale přesto slova poněkud přiškrceně zopakuje. "Nevzdám se, dokud ho nedostanu!" Brian opakuje. "Vrátím se hrdě s důkazem výhry. Zlé duše musí padnout!" Poslední věta je heslo  celého světa. A pokud šlo o to, 'Najdu svého dvojníka se srdcem na nepravé straně' není myšleno obrazně. To se vědcům, jenž vytvořili Buňku, nepovedlo. Celý organismus mají zrcadlově otočený, tudíž mají srdce na pravé straně. A vědcům se podle všeho nikdy nepodařilo vytvořit úplně přesnou kopii člověka. Vždycky se našel nějaký rozdíl. Barva vlasů. Barva očí. Výška. Váha. Barva kůže. Zvláštní znamínka. Tvar rtů. A 'Vrátím se hrdě s důkazem výhry' znamená nejhorší. Ti největší zazobanci, děti politiků na důležitých a až moc dobře placených místech, si mohou dovolit výcvik boje a samozřejmě zbraně. Každý člen společnosti dostane nůž. To je standartní výbava. A jak říkám, ti bohatší, co si mohou takový luxus dovolit, dostávají i sekery, ale většinou si vyberou střelné zbraně. A co myslíte, že většinou ty děcka přinášejí? Srdce. Ti horší sebou vláčejí i hlavy. Takhle to prostě je. Seber si nůž, vypadni odsud, najdi zlé dvojče, zabij ho pouhou kudlou a vyřež mu srdce a vrať se se vší důstojností. Vážně skvělý. Jeden bodyguard podá starostovi obyčejný dlouhý nůž a starosta ho předá Brianovi, kterému pobledne obličej. Samozřejmě, že věděl, že dostane nůž, ale on na tohle nikdy nebyl. Máme spolu společnou jednu věc. Nesnášíme pohled na krev. Opravdu. A někoho zabít? Ježíšku na křížku smiluj se... Nevím, co bude dělat Brian a nevím, co budu dělat já, až se ocitnu na jeho místě. Starosta mu ještě předá batoh s lahvemi s vodou, jídlem, plachtou, provazem, zapalovačem a dekou. "Máš pět minut na to, aby ses rozloučil se svými blízkými." vyzve ho starosta tónem, který naznačuje, že už to chce mi z krku. Brian si zastrčí nůž za opasek a otočí se ke svým rodičům a obejme svou tmavovlasou matku a otce, který vypadá jako jeho o čtyřicet let starší kopie. Potom si k sobě přitáhne i obě dvě sedmileté holčičky, které se na něho nalepí jako pijavice. Víte, jaký to bude pro ně zmatek, když obě dvě vypadají stejně a každá má ještě někde tam za Mostem stejné dvojče? Hrůza. Brian je obě dvě políbí na čelíčka a naposledy se rozloučí se svými rodiči, zatímco děvčátka pláčou. Zamíří ke mně a ke Kaile. Stojím tu se svým otcem, který drží Olivera za ručku a Kaila se svou rodinou. Brian má v obličeji výraz neskrývaného strachu, ale nikdo mu to nevyčítá. Přistoupí ke mně a přitáhne si mě do medvědího objetí. Vzlyknu a schovám si obličej pod jeho krkem a moje slzy máčejí jeho maskáčové tričko. Pohladí mě po zádech a najednou ucítím jeho rty na svém čele. Vzhlédnu a se slzami v očích řeknu jen:"Vrať se živý." Trochu mu zacukají koutky. "Vrátím, neboj." Hruď se mi nekontrolovatelně otřásá vzlyky, které se snažím zdržet. "Slib mi to."zašeptám. Pohladí mě po vlasech. "Slibuju."řekne klidně a vážně. Znovu vzlyknu. "Děláš, jako bys byla na mém pohřbu."prohlásí v pokusu o vtip. Jenže to je skoro stejné, jako kdybych byla na tvém pohřbu, pomyslím si, ale nahlas to neřeknu. Nevím, co by to s ním udělalo. Naposledy se mu podívám do očí a políbím ho na tvář. Trochu se začervená, což působí opravdu roztomile. Pak se obrátí ke Kaile a bez jediného rozmýšlení si ji taky přitáhne do náruče. Ta vzlyká ještě více než já. A ještě více mě překvapí, když k němu zčistajasna vzhlédne, jen se zalesknou její zelené oči, vytáhne se na špičky a políbí ho na rty. Brian očividně ztuhne, ale potom ji trošku nadzvedne ze země a očividně si polibek užívá. Kailini rodiče jen vrtí hlavami. Ti dva se od sebe odtáhnou a Kaila ho udýchaně slzami v očích postrčí vpřed. Brian jí naposledy pohladí po ruce, rychle se rozloučí s mými a Kailinými rodiči, zamává jeho rodině a na mě s Kailou se usměje. A pak už si pohazuje batoh na zádech a zamíří schodama vedoucíma pod dno oceánu, kde nastoupí na podmořský vlak a pojede do severní Ameriky.

No, tak tahle kapitola byla trochu kratší, ale co nadělám, příště už bude delší a zajímavější. Jinak napiště váš názor a jestli si myslíte, že se Brian a Amber na druhé straně potkají ;)