Twins

12.Ne, já s nimi nesouhlasím...

"Takže...Hedr tě zachránila?"zeptá se Ian už snad po sté a ani teď mu nevěřícný výraz nezmizí z tváře. Možná bych se měla cítit výjimečně, protože tohle zjevně Hedr tak často nedělá.

"Ano."odpovím znovu trpělivě a zavrtím blaženě prsty a užívám si tepla ohně. "To je to tak neuvěřitelné?"

Ian se zamyšleně podrbe ve vlasech a zadívá se do ohně. "Vždycky jsme si pomáhali navzájem. Nepochybuju o tom, že by mi pomohla, kdybych měl umřít, ale že by chtěla zachránit tebe...Svoje vlastní dvojče..." Zřejmě mu to pořád nedává smysl, protože se na mě znovu otočí a chce ještě na něco doptat, ale nenechám ho promluvit.

"Ano jsem si jistá, že to byla ona. Ano, skočila z vlastní vůle. Ne, nepokoušela se mě spíš zabít."

Ian zaklapne čelisti a svraští obočí. "Divné. Myslel jsem, že se nenávidíte."

To mě přiměje se zamyslet. Ano, Hedr mě nejspíš nenávidí. Nebo jsem si to aspoň myslela. Proč by mi ale v tom případě zachraňovala život? Bylo to čistě jen vyrovnání dluhů? Něco za něco? Já zachráním život jí a ona na oplátku mně? Nebo v tom bylo ještě něco jiného?

Ale že já bych ji nenáviděla? Možná k ní necítím zrovna kladné city, a to nemluvím ani o tom, že pomáhala zabít Briana, ale zároveň moje nelibost k ní nedosáhla úrovňě nenávisti. Navíc mi zachránila život...

"Ne...Ne, myslím, že tak to není."odpovím nakonec.

Ian se na mě zkoumavě zahledí a pod jeho pohledem si připadám jako rozpitvaný mravenec pod mikroskopem. "To seš si tak jistá, že tě mají všichni rádi?"zeptá se nakonec a přimhouří oči.

Prudce se narovnám a nakloním hlavu na stranu. "Cože?"vyjeknu.

Ian protočí panenky. "Jsi takový ten typ holky, co si hraje na nevinnou, bezmocnou a slabou a která potřebuje od všech zachraňovat. Myslíš, že když nikomu neškodíš, nikomu neubližuješ, tak tě budou mít všichni rádi."

Vyjeveně na něho kulím oči a nezmůžu se na slovo. Nakonec ale mi konečně dojde smysl těch slov. Ale já jsem nevinná, bezmocná a slabá... pomyslím si.

"Já-já po nikom nechci, aby mě zachraňoval. A nemyslím si, že mě musí mít všichni rádi."dostanu ze sebe zaraženě.

Ian nakloní hlavu na stranu jako zvědavý pes. "Ty si to ani neuvědomuješ, co?"povytáhne obočí z jizvičkou.

Zmateně zamrkám a vystresovaně si brohrábnu vlasy. Kde na to přišel? "Co si neuvědomuju?! Já-já ti nerozumím-"

"To je jedno, nech to plavat."přeruší mě a mávne nad tím rukou.

Najednou se zahledí za mé rameno a já se ohlédnu tím směrem. Hedr už se probrala a teď si protírá oči a mžourá na nás krz plameny. "Akce úspěšně dokončena?"zeptá se ochraptěle.

Nejdřív mi nedojde, co tím myslí, ale pak se zahledím na Ianův bok a hned si vzpomenu. "Er-jo."odpovím a Ian si pro potvrzení mých slov poklepe na bok, přičemž na síle nešetří. Polekaně sebou trhnu, ale naštěstí mu obvazem žádná krev protékat nezačne.

Hedr se zašklebí, ztěžka se zvedne a sedne si z druhé strany vedle Iana, přestože moje strana je blíž.

"Takže ona to zvládla?"zeptá se kousavě Hedr a prohlédne si pořádně zblízka Ianův obvázaný bok.

Náhle dostanu chuť jí vlepit facku. To si to rovnou mohla udělat sama, když si tak stěžuje, ne? Ale příval zlostných slov hned spolknu a zůstanu v klidu sedět a nastavím dlaně teplu ohně. Tma kolem je skoro hmatatelná, čemuž nepřispívají temná mračna na obloze věčně zakrývající daleké hvězdy. Oheň vrhá na tvář těch svou temné stíny.