16. kapitola

50 5 4
                                    

Petra:

Bylo tady den D, ale ne můj ale Belly a Edwarda a jejich slavná svatba. Byla jsem na nohou už od šesti ráno kvůli přípravám. Už jsem díky Alice vypadala jako člověk, který je připravený na svatbu. Měla jsem kratší vínové krajkové šaty s krátkým rukávem a baleríny. Měla jsem makeup a vlasy v účesu, radši jsem se do zrcadla na sebe moc nedívala.

Nechtěla jsem riskovat, že se na podpatcích rozsekám a udělám si ještě na rozloučenou parádní ostudu, už tak jsem byla nervózni z tolika lidi a celého Forks. Lehce jsem si prohrábla vlasy a svůj účes a koukala přes zábradlí dolů, jak všechno chystali. Bylo to fascinující, jak jim ty přípravy lehce a rychle šly. Snažila jsem se myslet na něco jiného a potlačila zívnuti, pár noci jsem měla probděných a špatně jsem spala.

Šla jsem si sednout do kuchyně na barovou židličku ke stolu a napila se své studené kávy, která už tam byla poměrně dlouho, přemýšlela jsem co mě tady za tak krátkou dobu potkalo a věděla, že tímhle to pro mě skončí, že můj příběh bude mít konec. Takový konec, na který se brzo zapomene. Bylo mi z toho úzko a smutno a Carlisle se mi povědomě vyhýbal, jako kdyby věděl, kdy je lepší vycouvat. Polkla jsem a bylo mi z toho docela úzko.

No můžu to nechat být, Sue slavila, že za chvíli vypadneme domů. Nesnášela upíry, tohle město a dávala to docela dost najevo. Bylo to pro ní peklo na zemi. Dlouhé hodiny i teď, co jí Alice nastrojila do šatů si sestra zalezla do pokoje a četla si knihu, aby jim dala najevo, co si o upírech myslí. Místo upírů milovala vlkodlaky a Jacoba Blacka, docela bych ráda viděla její reakci, když jsem jejího milého poslala napřed na cvičák a pak jsem ho právem za ty drzé řeči uhodila a narazila si přitom pravé zápěstí. Asi by se jí to nelíbilo, ve všem jsme se odlišovaly a shodly se málo v čem.

Milovala jsem upíry a ona vlkodlaky, poslední dobou jsme byly na nože a ona utíkala před hádkami. Sue bylo devatenáct, byly jsme od sebe jen tři roky, bylo to zvláštní. Rodinu si nevybíráme. Horší už to stejně nebude, vždy může ještě být hůř. Přišla mi to jako chvíle, co Alice na mě ječela, že je čas se posadit mezi hosty, a vystrkala i tak sestru z pokoje a vzala jí knihu s ostrým pohledem. Sue Alici zabíjela pohledem, ale šla s námi.

Sešla jsem schody a vnímala každý schod, po kterém jsem šla, moje dny a konec tohohle příběhu byl u konce. Zvedla jsem zrak a mávla jsem krátce na Bellu, která tam stála se svým otcem a ten se při pohledu na mě a Sue mračil. Ušklibla jsem se automaticky a vyšla ven ze dveří. Zvedla jsem zrak a venku bylo tolik lidí. Celé Forks. Nechala jsem se vést Alici a dívala se pod nohy, zvedla jsem najednou hlavu a hledala ho pohledem, přesto mi to nedalo.
Stál s dalšími upíry před oltářem a zaujatě se s nimi bavil, dokud jsem nepřišla já a on se zarazil a ztuhnul a já taky, v tom obleku mu to nehorázně slušelo a já jsem šla málem do kolen. Uhnula jsem pohledem a sklopila zrak, cítila jsem jak rudnu, napomínala jsem se, že se musím uklidnit. Alice mě posadila ke Cullenovým a Sue mezi nějaké vlkodlaky, jako kdyby to vše nějak věděla.

Divila jsem se, že pro tentokrát spolu vychází a jsou jednou za dobře a nesnaží se pobít před lidmi, no aspoň tentokrát. Nebyla jsem ve své kůži, všichni se posadili, Bella přišla k Zrzounovi a můj mozek v tu ránu vypnul, odmítala jsem poslouchat jejich sliby. Sliby se slibují, blázni se radují...
Najednou bylo po všem a díky bohu za to. Každý kousek mě cítil, že tu nepatří. Nikdy jsem tu nepatřila. Jak bych mohla? Tohle byl jen něčí příběh a ne ten můj, ani jsem nešla gratulovat, i když jsem se po tom všem chovala jako nejvíce nejvychovanějši drzoun na světě. Alice nas odvedla ke stolum a mě vše splývalo.

Byla jsem zamyšlená ve svých myšlenkách a já věděla, že je všechny už vidím naposledy.
S nikým jsem se nebavila ani se Sue, obě jsme trucovaly na tu druhou. Sotva jsem se dotkla jídla. Byla jsem pobledlá a necítila se ve své kůži. Najednou mě ze zamyšlení probudil jeho hlas, trhla jsem sebou. Ale ne! Už zase, Cullene? Nevnímala jsem na co se mě ptal a byla jsem vykolejená.
„Na co ses ptal?" zopakovala jsem znovu a koukala na něj, ignorovala jeho pohled, anebo přes narůstající bolest z odloučení jsem prostě už zkrátka vypnula.

„Smím prosit o tanec?" Lehce se pousmál a natáhnul ke mně ruku. Spadla mi čelist. Cože? Sklaplo mi, ale naštěstí jsem se rychle vzpamatovala a pusu zavřela.

„Samozřejmě," zvedla jsem se, ale připletla se mi pod nohy židle, ale nezakopla jsem, protože mě chytily jeho ledové ruce, koukla jsem se na něj a vše bylo ztracené, měla jsem neskutečnou chuť ho políbit, naštěstí jsem včas trhla hlavou, abych neudělala něco, čeho bych později litovala a odešli jsme tančit na parket.

Mlčeli jsme a tančili v rytmu pomalých pisniček, aspoň na chvíli jsem byla šťastná a vlnili jsme se do rytmů. Byl to jako sen, ze kterého jsem se nechtěla probudit a bála se na něj podívat, přesto jsem neodolala a podívala se na něj a nadechla se, najednou jsem ho obejmula a tančili jsme dal, naštěstí si nás nikdo nevšímal. Tohle byla konečná.
„Tohle je naposledy," promluvila jsem tiše. „Za pár dní odjíždíme." Zesmutněla jsem a zadívala se do jeho posmutněle tváře.

„Vím to a jinak to nejde, nechci tě ohrozit ze strany Italů," odpověděl tiše. „Bude to tak nejlepší. Jako kdybychom nikdy nebyli." A tím moje naděje sny všechny umřely a v tu ránu se mi zlomilo srdce. Už jsem neměla žádné pochybnosti a argumenty. Nebylo proč a třeba.

Písnička dohrála a já ho pustila a ignorovala slzy a protáhla se kolem parketu a vrazila do Sue, která tančila s Jacobem, měla jsem vztek a obořila se na ni.

„No bezva, jako kdyby toho nebylo málo," odsekla jsem ji. „Nikdy nas nechtěli!"

„To není pravda!" lehce do mě strčila, ale uhnula jsem jí.

Slyšela jsem za sebou jeho a utíkala a s prasknutím vyběhla do svého pokoje a sedla si na postel, převlékla jsem se do pyžama a lehla si na postel. Najednou se to celé změnilo v noční můru, která teprve měla následovat a nebezpečně se plížila kolem.

Carlisle:
Musel jsem ji odradit, aby mě milovala a nešlo to vážně jinak. Chránil jsem ji před sebou samotným a před Volturiovym, sotva jsem ty slova řekl, uviděl jsem její zraněný výraz, volal jsem za ní, ale ignorovala mě, utekla mi a já věděl, že jsem to vážně podělal. Byl jsem nešťastný a měl depresi.

„No to se ti vážně povedlo, chceš za to medaili?" rypnul si Emmett a já měl chuť mu zakroutit krkem.

„SKLAPNI, Emmette!" zavrčel jsem naštvaně a koukl na Alici. Ten výraz jsem znal. Najednou se noční můra brzy stane skutečnosti. Volturiovi šli na nás. Nestihneme ty dvě včas dostat do bezpečí. A co dělat teď? Alice už výsledek vyjednávani znala.



Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Oct 29 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Chůva na hlídání? Ani Omylem! Cullenovi!!!Kde žijí příběhy. Začni objevovat