Chůva na hlídání? Ani Omylem! Cullenovi!!!

10. kapitola

Omlouvám se, že jsem tuhle kapitolu napsala až teď. Všechno se změní a pomalu se z prázdnin ve Forks stane horor. Hezké čtení přeje vaše Peťul. :) 

Petra:

S trhnutím jsem se vzbudila a chvíli byla zmatená, posadila jsem se na posteli a všude už byla tma, jediné světlo vycházelo z digitálního budíku. Neskutečně mě tlačila ortéza na ruce, ve které jsem usnula, byl to už týden, co jsem ji nosila a zápěstí přestávalo bolet, sundala jsem si ji, abych povolila ruku, snad se nic nestane, protáhla jsem zápěstí, už to skoro nebolelo. Rozespale jsem se podívala na digitální budík, bylo deset hodin večer, rozsvítila jsem lampu na nočním stolku a vstala, cítila jsem na sobě vyčerpání a zklamání k čemu moje konverzace s Jasperem došla, měla jsem vztek a zároveň se mi chtělo i brečet.

Nikdy pro ně nebude nic znamenat další člověk navíc, i kdyby mě teď měli odtáhnout Volturiovi nikomu by to nevadilo. Zvedla jsem se z postele a snažila se z toho na nic nemyslet, protože ta představa mě neskutečně zraňovala a bolela přesto už jsem dál na to nechtěla myslet.

Převlékla jsem se do letního pyžama, abych dál nespala v teplácích a zavázala si svoje černé conversky, aby mi zas na těch schodech nepodjely nohy. Měla jsem žízeň a já vyšla z pokoje, v celém domě to vypadalo zlověstně a já měla pocit, jako kdybych se ocitla uprostřed hororu. Všude se svítilo, ale dům působil zlověstně tichým dojmem, sešla jsem schody a vběhla do kuchyně, kde jsem si nalila do sklenice pomerančový džus a hltavě se napila, když v tom najednou se za mnou ozvalo zakašlaní. Hrůzou jsem málem pustila sklenici a vyděšeně se otočila, už jsem málem zaječela zděšením, když jsem si všimla, že na mě zírá Seth Clearwater. Jeho obličej bych poznala kdekoliv a před týdnem jsem ho viděla na té pláži, na sobě měl tmavě modré tričko a kraťasy, zřejmě byl překvapený ze mě jako já z něj, nedůvěřivě jsem se na něj dívala, byl vyšší než já.

„Málem jsem dostala infarkt, díky," řekla jsem sarkasticky a probodla ho pohledem, když jsem se vzpamatovala z počátečního šoku.

„Jo to vidím, málem si po mně hodila tu sklenici." Rozesmál se na celé kolo, zřejmě byl pobavený mojí reakcí.

„Haha vtipné," zamračila jsem se, až teď mi došlo, co tu dělá on a že nikde nejsou Cullenovi poblíž. „Kde jsou Cullenovi? Teď mi dělají chůvu na hlídání vlkodlaci? Střídání stráží? Nezvládla bych to tu sama?" Bylo mi jedno, že to říkám tak jak to je a vím jeho tajemství, evidentně překvapený nebyl. Hádala jsem, že Jacob si pustil pusu nebo myšlenky na špacír.

„Šli na lov, pověřili mě a Jacoba, že tě máme hlídat, dokud se nevrátí, mimochodem já jsem Seth, ale to už asi víš, a ty si Petra ta z Evropy na hlídání u upírů," pokračoval v mluvení dál a dál a já se jen mračila, jak to říkal, mojí poslední otázce se vyhnul.

Má intuice se ozvala, proč by mě nechali hlídat vlky? Co se vůbec dělo? Odkud mi hrozilo nebezpečí?

„Proč jsem pod dohledem? Co se vlastně děje?" Můj hlas mi začal přeskakovat a v hlavě mě napadaly různé scénáře jaké by mi mohlo hrozit nebezpečí.

On se tomu jen pobaveně zasmál.

„Je to jen opatření, neber si to osobně," odpověděl naprosto klidně, jako kdyby o nic vůbec nešlo.

„Fajn, to ti určitě věřím," řekla jsem ironicky a vůbec tomu za žádnou cenu nevěřila, neměla jsem k tomu žádný důvod, odložila jsem sklenici zpátky a pokrčila rameny. „Tak hlídejte," zamumlala jsem směrem k němu a odpovědi mi byl pobavený smích.

Vrátila jsem se zpátky do pokoje po schodech a dávala pozor kam šlapu, šla jsem se umýt do koupelny a pak se rozhlédla po pokoji, dveře na terasu byly otevřené, měla jsem pocit, že jsem je zavírala. Cítila jsem, jak mi přejel mráz po zádech, nepamatovala jsem si, že bych ty dveře otevírala. Bylo to divné a moje ospalost byla okamžitě pryč. Otáčela jsem hlavou, dívala se po pokoji a snažila se na něco kloudného přijít, ale žádný rozumný důvod mě nenapadal, přešla jsem k zrcadlu a můj výraz vypadal vyděšeně, možná jsem zbytečně jen panikařila. Vypadalo to, že v pokoji nikdo není, znovu jsem se podívala do zrcadla a já v něm uviděla rozmazanou šmouhu a rudé oči. Krve by se ve mně nedořezal. Polila mě obrovská hrůza a děs.

Chtěla jsem se otočit, abych zakřičela na Setha, ale bylo pozdě, najednou mě něco praštilo do žeber obří silou až mi to vyrazilo dech, cítila jsem, jak se mi jich pár určitě zlomilo až jsem zařvala nelidskou bolestí a klesla v kolenech na zem lapající po dechu. Myslela jsem, že to horší už být nemůže, najednou mě dost tvrdě chytly něčí studené ruce, postavily mě na nohy, a dost rychle mě strčily na zrcadlo, bránit se bylo marné a byl to předem prohraný boj. Snažila jsem se rukama zbrzdit ten děsivý pád – bylo už příliš pozdě. Vrazila jsem do zrcadla, které se vysypalo a rozbilo, hrozně to bolelo, když mi kusy skla projely rukama a já spadla do těch střepů. Bolelo mě celé tělo a cítila jsem krev, jak mi teče všude po těle. Někdo mě popadl a otočil mě na záda, tekly mi slzy bolestí, věděla jsem, že umřu rukou nějakou bláznivého upíra a vlci byli k ničemu. Přes bolest jsem viděla hnědovlasého upíra, který měl ve tváři pomstychtivý výraz. Viděla jsem na něm, že měl žízeň a určitě mě dorazí.

„A teď zaplatíš za chyby Carlislea Cullena, tak jako zaplatila jeho žena," zasyčel mi u ucha děsivý hlas. „Čas zúčtování, kotě," chytil mě za ruku a snažil se mě kousnout, zavřela jsem oči v naději, že to třeba bude rychlé a dokázala se soustředit jen na bolest.

Najednou jsem uslyšela vykopnutí dveří a otevřela jsem vyčerpaně oči, uviděla jsem Setha, tomu se říká záchrana na poslední chvíli.

„Padej od ní ty hnusná pijavice!" rozzuřil se, skočil po něm a jedním pohybem ho vystrčil ven, oba dva rozbili celou prosklenou stěnu a útržkovitě jsem viděla, jak se Seth přeměnil v obrovského vlka za letu. No aspoň mě pomstí, když už nic jiného, rychle mě opouštěly síly a já upadala do bezvědomí, všechno mě hrozně bolelo.

Nevím, jak jsem tam dlouho ležela, ale najednou jsem z dálky uslyšela hlasy. Hlasy, které zoufale volaly moje jméno, s námahou jsem otevřela oči a dívala se na blonďatého zděšeného anděla a s ním další, slyšela jsem, jak vyděšeně křičí moje jméno.

„Petro!!! Zatraceně! Tohle se nemělo stát," vnímala jsem ten hlas z velké dálky. Jeho hlas byl hrozně zoufalý a já cítila na sobě studené ruce a pak na svých žebrech, zařvala jsem bolestí.

„Promiň," vydechla jsem námahou a otevřela na chvíli oči. Mluvit mě neskutečně bolelo a zavíraly se mi.

„Není kousnutá?" slyšela jsem vyděšeného Edwarda. On byl vyděšený? Cože? Určitě jsem se hodně musela praštit do hlavy.

Něčí studené ruce mi přejížděly po těle a nadzvedávaly mi ruce, asi aby zjistily zranění.

„Díky bohu, nestihli ji kousnout," slyšela jsem úlevu v něčím hlase.

„Aspoň ti psi jsou v něčem užiteční."

„Co máme dělat?" ptal se další hlas. „Zaškrtit rány, Carlisle?"

„Ne, má tam plno střepů, Alice, musím střepy vyndat a rychle zašít, má i zlomená žebra a otřes mozku."

„Kdo to byl?" ptala se a byla totálně naštvaná.

„Já vážně nevím... Je to moje chyba. Snad to není ta, která mi slibovala mizerný život a jestli jo tak si ji najdu a osobně jí utrhnu hlavu. Petru to málem stálo život." Zavrčel a pro mě ta slova byla neskutečnou záhadou, Alice zavrčela, nechápala jsem proč tak všichni vyvádí. Najednou mě zvedly ty ruce a rychle někam nesly a pak položily. Někdo mi něco píchnul do ruky a já ztratila vědomí, pohltila mě černá temnota.