Young pup

Part 19

"Dobrý ráno lásko." Ucítím polibek na rtech. "Tobě taky." Oplatím mu to. "Jak pak ses vyspala?" Leží na boku a usmívá se na mě. "Jak sem se vyspala? Zatím nejlíp než kdy jindy." Zašeptám. "To mě těší. Doufám že máš hlad, udělal sem nám k snídani vajíčka se slaninou a k tomu pomerančový džus." Cvrnke mě do nosu a rychle odejde. Zvednu se z postele a oblíknu se pouze do spodního prádla, protože zbytek oblečení je někde v obyváku. Tudíž sem se na to vyprdla a šla ke stolu jen ve spodnim prádle. "Hmm nádherně to tu voní." Obejmu Milese ze zádu kolem krku. "Děkuju." Řekne a otočí se ke mně. "To mě musíš provokovat už od rána?" Sjede moje tělo od zhora až dolu. "To víš...oblečení ke někde tamhle na gauči a ještě k tomu to jsou nepohodlný šaty a proč se oblíkat když tu je riziko že znovu skončím nahá?" Skousnu si ret. Pevně mě chytne za zadek a zvedne mě tak že jediný co mi zbyde je obmotat nohy kolem jeho pasu. "Takhle se mi líbíš." Kousne mě do ucha. "Myslíš jako když se chovam jak děvka?" Kouknu na něj. "Ne, myslel jsem to tak že si u mě a právě že se nechováš jak děvka." Pohladí mě po tváři. "Promiň že dělam hned ty nejhorší varianty." Zabořím mu hlavu do ramene. "To ke v pohodě lásko a teď už jdem jíst." Postaví mě na zem a plácne mě po zadku. "Heeej to je osobní majetek!" Vypísknu. "Teď už je jenom můj." Plácne mě znova. Jen se smíchem dojdu ke stolu a začnu uždibovat. "Tak si k tomu sedni ne?" Kouká se na mě divně. "Noo a co když chci dělat tohle?" Vezmu si do pusy kis osmažený slaniny a kousek čouhá ven. Našpulím rty k němu a čekám co udělá. "Ty jsi neuvěřitelná." Přejde ke mně a znova mě chytne za zadek. Ten kousek slaniny ukousne a jak to máme dožvejkaný tak mě začne líbat. "Takovouhle snídani si nechám líbit." Zašklebí se na mě. Než stačím nějak odpovědět tak se bytem rozlehne vyzvánění mího mobilu. "Promiň lásko." Usměju se a začnu hledat mobil. Když se kouknu na mobil tak mě polije horko. Je to Zach. Zhluboka se nadechnu a nakonec to vezmu. "A-ahoj Z-zachu." Zakoktam se. "Ahoj, hele věř mi, neměl sem chuť ti volat ale Jack ani tvoje máma teď nemaj čas protože se před hodinou narodil tvůj bratr." Řekne hned na rovinu. Nevím jestli mam brečet z toho jakej má ke mně Zach přístup a z toho že sem teď taky mohla mít dítě nebo jásat z toho že mam bratra. "Z-zachu...já..promiň ale před.." Nestihnu to ani doříct protože to Zach típne. "Doprdele!" Vyjeknu a složím se na zem. "Christie co se děje." Přejde ke mně rychle Miles a přitiskne mě k sobě. "Všechno sem skazila....kluk s kterym sem chodila se teď ke mně chová jak k nevim čemu a to kvůli tomu že sem ho podvedla a moje máma dneska porodila mýho bratra. Kdyby se nic nezkazilo tak bych teď někdy taky už mohla bejt mámou ale přišla sem o to." Plácam všechno dohromady. "Počkej zpomal. Ty si byla těhotná?" Zeptá se. "A jak si o to přišla?" Kouká se na mě. "Můj druhej ex mě v šestym měsíci schodil ze schoů a byla tři tejdny v komatu a pak se ze mě skoro stala anorektička pokuď bych nepoznala právě toho Bena." Řeknu mu i pár věcí na víc. "Lásko to mi je líto...a ty chceš dítě i teď?" Kouká se mi přímo do očí. "Já ani nevim....bojim se že by se zase něco pokazilo a já už znova nechci prožít tu bolest." Vzlyknu. "Lásko věř mi že by se nic nepokazilo. Dej tomu ještě tak dva měsíce čas a pak se nad tim zamyslíme ano?" Pohladí mě po tváři. "Ty chceš dítě?" Zeptám se překvapeně. "Dá se říct že nad tim často přemejšlim. Jak musí bejt fajn s nim dělat kraviny, učit ho chodit, mluvit a spousta dalších věcí." Usměje se. "Jednou z tebe bude skvělej táta." Dám mu pusu. "A z tebe skvělá máma a manželka." Oplatí mi pusu. "Teď pojď, jde se dojíst snídaně." Pomůže mi se postavit a jdem ke stolu.

Po třech měsících:
"Lásko!!" Křičím přes celej dům. "Christie co se stalo?!" Přiběhne rychle viděšenej Miles. "J-já..." nevím jak ti říct tak mu ukážu test. "Budeš táta!" Vypísknu nadšeně. Stojí překvapeně na místě a pak mě prudce obejme a zatočí se mnou dokola. Před dvouma měsícema sem na Milesovo přání vysadila prášky a po dvouch měsících máme 100% úspěšnost. "Lásko." Zašeptá. " Všichni by řekli 'ste blázni znáte se jen 4 měsíce' ale podle mě to byl skvělej nápad. Sem strašně šťastnej. Miluju tě." Usměje se a začne mě líbat. "Já tebe taky." Zašeptám mezi polibky. Celej den se chová strašně mile, pořád mi opakuje jak mě miluje a se všim mi pomáhá. "Lásko musim na chvíli odejít, protože musim něco zařídit ale do hodiny sem zpátky." Dá mi pusu a se sakem v ruce odejde pryč. S úsměvem se natáhnu na gauč a vezmu do ruky mobil. "Ahoj Christophere." Řeknu s úsměvem. "No ahoj cizinče! Jak se máš Christie?" Směje se. "Sem těhotná!" Vyjíknu a začnou mi téct slzy šťestí. "Proč brečíš? Prosím že tě zase kvůli tomu nenechal nějakej kluk,..víš že ke mně můžeš kdykoliv přijet." Zašne se hned starat. "Ne nechal já brečím štěstím. Našla sem toho pravýho." Usmívám se jak magor ikdyž vím že to nevidí. "To ti gratuluju Christie. Já budu končit nemam moc teď náladu bavit se o vztazích." Odpoví a je z toho slyšet smutek. "Co se stalo Chrisi?" Zeptám se se zájmen a starostí. "Měl sem devět měsíců holku ale před čtyřma dněma se předávkovala.....Byla to Amanda..." Dodá ještě. "N-ne Chrisi to není možný...to by nikdy neudělala....bože to mi je líto." Vzlyknu. Amanda je moje kámoška ze školy. Byla při mně když mi ve škole bylo špatně kvůli tomu jak sem byla těhotná. Vždycky při mě stála. Měj se hezky Christie a užívej si života...." Šeptne. "Ne! Christophere!" Vyjeknu. Koukám se na display mobilu a pořád dokola opakuju jeho jméno. Vyťukám číslo jeho matky a čekám než to zvedne. "Dobrý den, prosím jděte ihned za Christopherem a nespouštějte ho z očí!" Řeknu hned na rovinu. "Ahoj Christie, víš to bude problém, já sem momentálně teď ve španělsku. Děje se něco?"Ptá se mírně vyděšeně. "Ne všechno je v pořádku jen mu nebylo dobře. Nashledanou." Ihned jí to típnu a vytočím Milesovo číslo. "Ahoj lasko. Copak potřebuješ?" Říká vesele. "Potřebuju se rychle dostat do Sydney." Vyhrknu. "Co se děje?" Ptá se už vážnym hlasem. "Myslim že se muj kamarád vezme život." Vzlyknu. "Hned sem u tebe a pojedem. Osobnim letadlem by sme tam měli bejt za čtyři hodiny." Oznámí a típne to. Ještě několikrát se snažim zavolat Christopherovi ale nic. "Sem doma lásko, můžem jet." Položí sako přes gauč. "Bojim se Milesi..." Obejmu ho. Uvidíš že všechno bude v pohodě, hlavně se nestresuj. Neprospívá to tobě ani malýmu." Dá mi pusu na čelo. Během deseti minut sme byly na letišti a soukromim letadlem sme letěli směr Sydney. "Lásko chtěl bych tě teď někdy  v nejblišší době pozvat na večeři. Mám pro tebe překvapení." Hladí mě po ruce. "Těšim se ale jen pokuď bude Christopher v pohodě." Povzdechnu si. "Lásko to bude v pohodě. Pojď sem." Přitáhne si mě k sobě. Položím mu hlavu na rameno a nechám se unést do říše spánku. "