Já a Vaďák [Story]

#12

Z pohledu Martina:

,,Jasně  že to byl kompliment, co jinýho by to bylo?'' řekl jsem a usmál jsem se. Kris se otočila zpátky k plotně a já jsem se mezitím posadil za stůl. Po deseti minutách Kris už došlo těsto, tak zaběhla pro nutellu a s lívanečky se posadila ke mně. Měla dva talíře plné lívanečků. Vzal jsem si první a natřel si ho řádnou dávkou nutelly. Talíř jsem snědl jako nic. Kris snědla asi 5 lívanečků a na tom talíři jich bylo asi dvacet. ,,Vaříš výborně'' pochválil jsem její 'kuchyni'. ,,Děkujuu'' řekla a usmála se. ,,Jsem ráda, že ti chutnalo'' dořekla. Šel jsem se oblíct, protože jsem měl na sobě pořád jen boxerky. Za chvilku vyrážíme za Vadimem, takže si od něj musím vyptat klíče, aby jsem tu nesmrděl ve stejným oblečení. ,,Martine pojď'' zakřičela na mě Kris, tak jsem šel. Zase jsme šli pěšky. K nemocnici jsme dorazili o půl hodiny později. ,,Vadime co jsi proboha dělal?'' vypadlo z Kris, když jsme vešli do Vadimova pokoje. ,,Mnooo já.. nevim'' řekl Vadim. ,,Jo a mimochodem taky tě rád vidim'' řekl a zakřenil se. ,,Promiň já jen měla o tebe strach..'' smutně se na něj podívala. ,,Hele já jsem tu taky'' řekl jsem s úšklebkem. ,,Čau Martine'' usmál se na mě Vadim. ,,Jak ti je?'' zeptal jsem se ho. ,,No trochu mě ještě bolí hlava, ale jinak je to v pohodě.'' ,,To je dobře'' usmála se Kris. Takhle jsme si tam povídali ještě další dvě hodiny. ,,Tak mládeži, rozlučte se, návštěvní hodiny končí'' přišel za námi doktor. ,,Dobře, aa Vadime? Půjčil bys mi klíčky od vašeho bytu? Víš nechci tady smrdět, protože všechny věci mám u tebe.'' ,,Jo jasně tady ve skříňce, první šuplík z leva'' řekl Vadim a ukázal na skříňku. ,,Díky bro a ať už tě ta hlava nebolí.'' Došel jsem, ke skříňce a otevřel první šuplík z leva. Vadim tu měl klíče od bytu, paneláku, peněženku, občanku a řidičák. Vzal jsem klíče od bytu a paneláku a nechal jsem Kris a Vadimovi soukromí. Mezitím jsem si koupil kafe, a málem bych ho i vylil, protože mě Kris vystrašila. Prostě se ke mně připlížila zezadu a skočila mi na záda. No chápete to? Ale hned jsem na to přestal myslet, protože mou mysl zaplnila její roztomilost. Normálně se mi z ní začaly podlamovat kolena. 

Z pohledu Kristine:

Dala jsem mu polibek na rozloučenou a vydala se za Martinem. Stál ke mně zády a tak jsem využila příležitosti a připlížila se blíž. Asi dva metry od něj jsem se potichu rozběhla a skočila mu na záda. Málem jsem skončila politá, protože Martin měl kafe. Ale nevypadal nijak naštvaně, spíš jako by viděl jednorožce. Jednoduše zfetovaně. A čuměl do blba. ,,Martinee'' zakřičela jsem a zatřásla jím. ,,Mno.. copak potřebuješ?'' zeptal se. ,,Nic, já jen že tady stojíš, vypadáš jako bys viděl jednorožce a byl zfetovaný. Navíc jsi ještě čuměl do blba.'' ,,Kam do blba?'' zeptal se mě znova. Vzala jsem si prst a ukázala na můj obličej, přesněji na moje rty. Martin se začervenal  nervózně si odkašlal. ,,Promiň'' zamumlal, že ho bylo sotva slyšet, ale já ho slyšela. ,,To je v pořádku, jen jsem o tebe měla strach'' řekla jsem a cukaly mi koutky úst. Vydali jsme se směrem k východu z nemocnice a potom rovnou do paneláku. Martin si šel pro věci na spaní a na další den a já jsem zatím nachystala gauč a film. Po půlhodině přišel Martin.

Ahoj lidi, omlouvám se že opět delší dobu nebyl díl, ale to z důvodu že jsem na několik dní byla mimo internet a taky hodně venku. Musela jsem napsat další díl, protože tuhle sobotu (25.7) odjíždím na tábor až do další soboty a tam díly psát nemůžu. Zítra a pozítří se pokusím vydat part :) Jinak strašně moc děkuju za 1.75k reads a za skoro 150 votes. Jste boží :3 (569 :33) Jo a můžete psát nápady do zpráv a tím ovlivnit příběh. Papa :*