Já a Vaďák [Story]

#27

Z pohledu Martina:

Zaklepal jsem na dveře jejího bytu a čekal, než mi přijde otevřít. Uslyšel jsem kroky a nasadil úsměv, ale jak se dveře otevřely, úsměv mi zase opadl. ,,Ahoj Martine, co tu děláš?'' zeptal se otráveně. ,,Ehm jdu Kris připomenout, že nám za 3 hodiny letí letadlo, takže nás Kovy vyzvedne za hodinu'' řekl jsem mu a sledoval další jeho postupy. ,,Počkej, moc informací, zavolám ti Kris osobně'' odběhl a přitom zabouchl dveře. Protočil jsem očima a čekal. Po chvilce se dveře znova otevřely a v nich Kris se zářivým úsměvem. Nasadil jsem teď už upřímný úsměv a Kris mi skočila kolem krku a pořádně mě stiskla. Já ji objetí oplácel, ale míň bolestivě. ,,Ahoj Kris, jen jsem...'' začal jsem ale byl jsem přerušen. ,,Jo jasně, ohledně toho letu, tak v kolik to letí?'' zeptala se s mírně povytaženým obočím, když se ode mě odtáhla. ,,Letí to za tři hodiny, takže pro nás Kovy přijede za hodinu, doufám že už máš sbaleno'' odpověděl jsem a sledoval její modré oči. ,,No poslední věci dobaluju, chceš jít dál?'' zeptala se a já zakroutil hlavou. ,,Musím ještě dobalit, tak za hodinku venku, ahoj'' obejmul jsem jí a ona mi zašeptala pozdrav a pak zmizela v bytu. Nijak jsem nelenil a vydal se zpátky do bytu. ,, Kovy pro nás přijede za hodinu'' zařval jsem na taťku, když jsem vešel do bytu. ,,Ok a kdo že je Kovy?'' zeptal se podezíravě. ,,Však Karel, ty si ho nepamatuješ? Z dětství'' protočil jsem očima a zalezl do pokoje. Na posteli ležel sbalený, ale pořád nezavřený kufr, kdybych si tam chtěl ještě něco přihodit. S sebou na cestu do letadla si beru do batohu kameru, selfie stick, mobil, sluchátka, gopro, nějaké sušenky, kdyby mě přešel hlad a pití, které na letišti musím vyhodit. Sluneční brýle, peněženku jak s českýma pěnězma tak s eury a nějaký polštářek na hlavu. Zkontroloval jsem čas a přijede zhruba za půl hodiny, takže se ještě stihnu osprchovat, abych v letadle nesmrděl a aby mě tam vůbec pustili. Vlastně sprchu bych stihnul, i kdyby mi zbývaly poslední dvě minuty. Klučičí rychlá sprcha je jen tak, že vejdeme pod sprchu, otočíme se a zase vylezeme. Někdo si ve sprše může zpívat a ten někdo jsem i já. Ale teda jen když tam trávím víc času, což se moc často nestává. Rychle jsem se teda osprchoval a převlekl do čistého oblečení. Upravil jsem si vlasy z rozcuchaných na ještě víc rozcuchané. Začal mi zvonit mobil, tak jsem se k němu vydal. Volal mi Kovy, s tím že tu bude za chvilku, tak jsem mu to jen típl a zavolal Kris novou informaci. Neumíte si představit, jak moc se do Itálie těším. Jsem natěšený už od června, sice to tehdy ještě nebylo jisté, jestli pojedeme ale stejně. Kufr, do kterého jsem nic nepřidal, tak jsem zavřel a postavil na zem. Batoh jsem si vzal na záda a kufr do ruky. U dveří jsem se ještě otočil a hlasitě vydechnul. Usmál jsem se a prošel jsem kolem kuchyně, kde jsem zavolal jen že už jedu tak ahoj. Taťka na mě jen zavolal ať si to užiju a už jsem zabouchl dveře. Šel jsem po schodech dolů a před vchodem už čekalo auto. ,,Ahoj Kovy'' zařval jsem n osobu stojící před autem. ,,Čau Martine'' řekl svým ‚Hruškovým' hlasem a obejmul mě slapským objetím. Klíčkem mi otevřel kufr já do něj dal zavazadlo. Šel jsem si sednout na místo spolujezdce a Kovy už seděl na svém místě a startoval. ,,Tak kde bydlí Kris?'' zeptal se. ,,Támhle'' ukázal jsem prstem na panelák. Jen se uchechtnul a vyjel. Po dalších padesáti metrech zastavil před panelákem, kde už za dveřmi stal Vadim s kufrem a za ním Kris. ,,Ahojte'' pozdravila nás Kris. Kovy odpověděl a já se jen usmál. Kovy otevřel tlačítkem kufr a čekal, než tam Vadim dá zavazadlo. Kris přišla k mému staženému okýnku, naklonila se a dala mi pusu na tvář. Sám pro sebe jsem se usmál a Kris to samé udělala i na druhé straně u Kovyho. Pak přišla k zamračenému Vadimovi a něco mu pošeptala do ucha. On se hned usmál a pak se vykousli. Naposled se obejmuli a Vadim mířil někam za panelák a Kris si sedla dozadu. ,,Další zastávka letiště'' vykřiknul Kovy, ale Kris ho přerušila. ,,Kdepak další zastávka hotel Diamant'' zasmála se a já s ní. ,,Dobře a víš kde to je?'' zeptal se jí ne moc pobaveně Kovy. Jen se usmála a podala mu mobil. Kovy se zasmál a mobil upevnil do stojanu na mobily. Pozorně jsem se zakoukal na navigaci a pak prohlásil. ,,Jo dobrý, je to po cestě'' a všímal jsem si krajiny za oknem, teda spíš města. Po necelých deseti minutách jsme dorazili již před zmiňovaný hotel, před kterým čekaly nějaké dvě holky, které seděli na kufrech a hlavy si podpírali rukama. Kris vyskočila z auta a mířila si to k nim. Asi to jsou ty dvě její kmošky, se kterýma se zmiňovala. Jednu objala a s druhou se jen pozdravila. Kovy, jako džentlmen šel otevřít kufr a pomoct jim je tam dát. ,,Kluci tohle je Michaelle'' ukázala na holku už sedící vedle ní. ,,A tohle je Bethany'' řekla otráveně a ukázala na holku, která seděla vedle Michaelle u okna. ,,Ahoj, jsem Martin'' podravil jsem a Kovy to zopakoval. Ta Bethany se natáhla a dala mě i Kovymu pusu na tvář. ,,Divný'' zašeptám si pro sebe, ale Kovy to nejspíš slyšel, protože přikyvoval. Dojeli jsme na letiště, kde jsme si všichni vzali kufry a šli do letištní haly. Vyzvedli jsme si už zabukované letenky a odevzdali kufry. Pak jsme všichni prošli kontrolou, ale Kris myslím pípala a tak ji nějaký chlap dělal osobní prohlídku a vypadalo že si to užíval, i když by se tak chovat neměl. Nakonec se ukázalo, že pípal prstýnek, který měla v kapse, tak jsme si pobrali všechny věci, co si bereme do letadla a šli si sednout. Do mobilu jsem si zapojil sluchátka a sedl si k ostatním.

Ahoj! máme tu další díl :) Doufám že se líbil a děkuju moc za votes a reads :3