Já a Vaďák [Story]

#29

*o další týden později*

Z pohledu Kristine: 

,,Beep-beep'' křičel na mě budík. Ta ďábelská věc mě probudila zrovna z úchylného ehm chci říct hezkého snu o Váďovi. ,,Ach jo'' povzdechla jsem si a vyškrábala se z postele. Za poslední týden se toho moc nestalo. Váďa byl celou dobu u mě, ale předevčírem odjel, aby se psychicky připravil že se nebudeme často vídat a taky aby se nachystal na školu, ale to už je vedlejší. Došla jsem do koupelny, ale jelikož jsem ještě nebyla rozkoukaná zakopla jsem o prah a vrazila čelem do podlahy. Sprostě jsem zařvala a šla si to omýt vodou. Když jsem se koukla do zrcadla, tak jsem vyvalila oči. Na čele jsem měla červenou skvrnu, která se pomalu ale jistě začínala zbarvovat do fialova. ,,Sakra'' zašeptala jsem a začala hledat kosmetickou tašku. Já jsem sice říkala, že makeup nepoužívám - pravda. A proto ho mám v taštičce přesně pro tyhle případy. Nejdřív jsem si opláchla celý obličej a pořádně rozlepila oči. Pleťový krém si dneska dát nemůžu, protože by pak ten makeup stál za nic. Nanesla jsem si na tvář makeup mého normálního odstínu a rozetřela si ho po celém obličeji, ale hlavně po čele. Pak jsem na to dala ještě tekutý korektor abych tomu co nejvíc pomohla se zakrýt. Všechno jsem zapudrovala a koukla se do zrcadla, jestli náhodou nevypadám jako zmalovaná štětka. Naštěstí ne, tak jsem si dala jen maskaru a šla se obléct. Dlouho jsem se nelíčila, takže jsem zapomněla, že se líčí až po tom co se obleču, aby se celej makeup neutřel do trička. Tak jsem našla zahrabaný a moc nepoužívaný croptop, který je na zavazování, takže bych se utření makeupu do trička měla vyhnout. Moje oblíbené černé skinny džíny s dírama na kolenou a mikinu. Sundala jsem si pyžamo a rychle si oblekla spodní prádlo a už připravené oblečení. Ze zadu šatny jsem vytáhla školní tašku a dala si do ní nějaký zápisník, co jsem koupila při včerejším nakupování v papírnictví. Teda, ne že bych si brala sešity nebo tak, jen jsem si vzala nové pouzdro, hromady propisek a zvýrazňovačů, ten zápisník a malý šanon, kde si budu dávat papíry. Dala jsem do ní ještě poudro, které bylo přeplněné od propisek, tak jsem z něho rychle půlku propisek vysypala a dala zpátky do tašky. Mobil, který se už nabíjel od doby, kdy jsem se ve tři ráno probudila, protože jsem si ten mobil prostě zapomněla dát na nabíječku  jsem dala do postranní kapsy a přemýšlela, co si tam ještě vezmu. Po chvilce dumání jsem si vzpomněla že nemám peněženku ani sluchátka, tak jsem je asi deset minut hledala. Sluchátka jsem, ostatně jako vždycky našla zamotaný a peněženku málo přecpanou. Všechno jsem dala do tašky a spokojeně se usmála. Ozvalo se zvonění, tak jsem se šla kouknout. Ukázalo se, že je to Martin, na kterého jsem málem zapomněla. Ještě včera, když jsme byli venku a jen tak blbli, tak jsme si domluvili, že mě o půl osmé bude čekat dole u dveří. Nad tím jsem se zasmála, protože už tam čeká asi čtvrt hodiny. Rychle jsem si obula boty a vyšla ze dveří, které jsem následně a spěšně zamknula. Rychle jsem to vzala po schodech dolů a po ani ne půl minutě jsem otevírala dveře, za kterými stál netrpělivý Martin. ,,Ahoj'' usmála jsem se na něj zářivým úsměvem a obejmula ho. ,,Čau'' zasmál se ,,hele, jestli to takhle bude chodit častějc, budeš pro mě chodit ty a já se schválně budu zdržovat'' vyplázl na mě jazyk. ,,Tak jo no, promiň'' udělala jsem psí kukadla a šli jsme do školy.

Škola byla v pohodě, spolužáci i spolužačky milí. Mají hrozně dobrý kolektiv, protože je jich tu celkem málo. Je jich tu dvanáct, ale kdyby jich bylo třeba třicet, tak dobrý a hezký kolektiv by asi neměli. Jsem ráda, že se nechovají, jak kdyby uviděli nějakou celebritu, nebo s ní chodili do třídy. Myslím to kvůli Martinovi, protože si ani nemyslím, že by mě znali. Možná z toho sdílení ale prostě je tu hrozně uvolněné prostředí, jiné než v Itálii. Usmála jsem se při vzpomínce na první školní den, kdy jsem poznala Beth a Michaelle. I když mi Beth ublížila, pořád je to moje nej kámoška. 

Celý školní rok proběhl bez větších problémů, ale celkem mě mrzelo, že se mnou na maturiťák nemohl jít Vadim. Obě školy totiž měli maturiťáky ve stejný den, tak jsem musela jít s Martinem, teda musela. Spíš jsem chtěla radši jít s Martinem, než jít s klukem ze třídy, kterýho moc neznám. Všichni ze třídy maturitu udělali a já nebyla vyjímkou. Vadim taky maturity zvládl, ale s odřenýma ušima, aspoň nemusí dělat maturitu znova v září. Už se těším, až celé prázdniny procestuju, doufám že i Vadim pojede se mnou. Během roku jsme se vídali každý druhý víkend, to bylo pravidelné, ale někdy se jeden z nás ulil z odpoledního vyučování, aby mohl přijet a podobně. Každopádně nám to vydrželo a jsem za to moc ráda, protože ho miluju.

Doufám že se díl líbil :) příště to už bude epilog* :) děkuju moc za reads a votes :) <3