Láska jako lék

5. Miluju tě

Uběhl asi měsíc a půl, od doby co se ti dva poznali při náhodném setkání v nemocnici. Ani jeden z nich netušil, že celá tahle chvíle navždy změní jejích životy. Od doby co se znali, trávil Stiles každou volnou chvíli v nemocnici s Tiou. Užívali si společných chvilek, vzniklo tak mezi nimi velmi silné pouto, které se proměnilo v lásku. Sice trávil čas s ní, ale ani tak nezapomněl na své staré přátele. Hlavně Scott věděl, jak se věci mají. Přál to svému kamarádovi, na druhou stranu se o něj i bál, nechtěl, aby jeho nejlepší přítel trpěl, pokud by se Tia neuzdravila.

I Stiles někdy přemýšlel, co by bez ní dělal. Bál se, že ji jednoho dne ztratí. Ovšem poslední týdny se jí zázrakem nemoc jako by zastavila. Bylo jí mnohem líp a dokonce dostala i zdravou barvu. Těšil se z toho. Už od rána měl dobrou náladu. Dneska měla jeho milá narozeniny a on jí chtěl potěšit malým dárkem. Proto se už asi hodinu potuloval v obchodním centru a hledal vhodný dárek. V koupi dárku nebyl moc zběhlý, vlastně mu to nikdy nešlo. Ale chtěl se snažit už kvůli ní.

„Tak už jsi něco našel?" zeptal se ho jeho nejlepší přítel, který se k němu připojil.

„Ne, vůbec nevím, co jí mám koupit," povzdechl si a procházel už asi pátý obchod.

„No a co třeba nějaký romantický víkend?" poradil Scott s úsměvem.

„Romantický víkend? No zní to dobře, ale nevím, jestli jí pustí," povzdechl si.

„Tak poslední dobou je jí už lépe, myslím, že by to mohlo vyjít," mrknul a oba si to zamířili do cestovní kanceláře vybrat pro Tiu dárek.

„Asi máš pravdu," usmál se Stiles a vybíral něco, co by se jí líbilo. Něco poblíž, v romantickém prostředí, kde by mohli relaxovat a užívat si jeden druhého. Listovali katalogem, až narazili na jeden malý hotýlek u jezera. Podle recenzi měl ty nejlepší ohlasy, proto neváhala ani chvíli a rezervoval dva místa na nejbližší víkend. Když vyřídil vše potřebné, s dobrým pocitem a úsměvem na tváři vyšli ven.

„Tak to by bylo, ještě tu nejkrásnější kytici a mám všechno," zamířil si to rovnou do květinářství následován svým kamarádem.

„Ehm páni, ty ses do ní fakticky zabouchl," usmál se Scott a pozoroval ho.

„Jo, už to tak vypadá," culil se Stiles a čekal, až mu svážou kytici, kterou si objednal. Poté hned zaplatil, vzal si jí a oba se odebrali k jeho autu.

„Jedeš za ní?"

„Jo jedu, chci jí překvapit," usmál se Stiles.

„Ona neví, že přijdeš?" zeptal se Scott zvědavě.

„Ne, řekl jsem, že dneška nemůžu, protože musím pomoct něco tátovi."

„Asi nebyla moc nadšená co."

„No byla smutná, ale řekl jsem jí, že hned druhý den jí vše vynahradím, takže až se dneska ukážu, bude to velké překvapení," mrknul, byl rád, že to tak dobře vymyslel.

„Jo ták, tak ať ti dnešek vyjde. Já zajdu za Kirou," rozloučili se, Stiles se poté vydal k autu a rozjel se k nemocnici.

Tia si rozčesávala vlasy, přemýšlela, co by dneska dělala. Měla narozeniny, ale bohužel je trávila sama. Stiles nemohl přijít a Melissa měla po noční. Povzdechla si a zaplétala si copánky. Když byla hotová, vstala a popošla k oknu, otevřela jej a pustila dovnitř trochu čerstvého vzduchu. Chtěla se už vrátit zpátky do postele, když někdo zaklepal na dveře.

„Dále," řekla jen a posadila se na křeslo u okna, vzala do ruky jeden časopis, co jí tu sestry nechaly a začala v něm listovat. Nevšimla si, kdo to vlastně vešel do pokoje do doby, než se jí před tváří objevila obrovská kytice rudých růži. Vyjekla překvapením a vzhlédla do tváře usmívajícího se Stilese.

„Všechno nejlepší miláčku."

„Ty jsi přišel," skočila mu kolem krku a pevně ho objala.

„To víš, že přišel, přece si nenechám ujít tvoje narozeniny," usmál se a políbil jí na čelo.

„Říkal jsi, že nemůžeš," mírně se odtáhla a pohlédla mu do tváře.

„Ano říkal, ale chtěl jsem tě trošku zmást, abys pak byla více překvapená. Doufám, že se mi to povedlo," pousmál se nervózně.

„To víš, že povedlo, ta kytice je nádherná," sladce ho políbila.

„A to není všechno, mám pro tebe dárek," vytáhl z kapsy obálku, kterou jí podal.

Vzala si jí a opatrně vyndala její obsah. V rukou držela pozvánku na romantický pobyt ve dvou v úžasném hotelovém resortu. „Zlato, tohle je... já nemám slov," šťastně vydechla a znova mu skočila kolem krku.

„Doufám, že tě pustí."

„Je mi teď líp. I výsledky vypadají slibně, takže je možné, že jo a kdyby ne, Melissa se přimluví," už teď se těšila.

„V tom případě, nás čeká ten nejlepší víkend vůbec," objal jí a políbil, „miluju tě miláčku," zašeptal jí něžně do ouška.

Sama to cítila stejně, chtěla to říct už dávno, ale bála se, že by to bylo příliš brzo nebo to necítil stejně, teď už se však bát nemusela. Miloval jí, stejně jako ona jeho. „I já miluju tebe, lásko," vyslovila to nahlas.

Pohlédli si do očí a políbili. Polibkem plným lásky a něhy.

„To jsou ty nejkrásnější narozeniny, jaké jsem kdy zažila," řekla zasněně.

„Počkej si ještě na náš společný víkend, to bude teprve super," mrknul a vzal si jí do náruče. Přešel s ní k posteli a oba si lehli, přivinul si jí do náruče. Svou hlavu si položila na jeho hruď a objala jej pevně. Spokojeně přivřela oči a nechala se zase rozmazlovat.

„Jsem rád, že už je ti lépe. Říkal jsem, že spolu to zvládneme. Zase budeš zdravá a všechno bude úžasné," hladil ji po vlasech a spokojeně oddechoval.

„To ano, už jsem přestala věřit, věděla jsem, že jsi můj strážný anděl," přivinula se k němu ještě víc.

„Budu vše co si jen budeš přát," pevně jí objal.

„Teď když je mi líp, ti můžu ukázat nějaké to kouzlo," koukla na něj. „Teda jestli budeš chtít."

Souhlasně přikývl, chtěl něco vidět, ale zase ji nechtěl zatěžovat. Posadila se, natáhla se pro svíčku do šuplíku a položila jí na stolek před sebe. Plně se soustředila, když v tom vzplál plamínek sám od sebe.

„Páni," posadil se a sledoval tu podívanou.

„Počkej ještě, to není všechno," usmála se a roztrhla jeden ze svých polštářů. Než se však stihla pírka dotknout země, vznesla se do vzduchu a poletovala po pokoji. Celý pokoj se rázem změnil v kouzelné místo. Stiles to jen se zatajeným dechem pozoroval. Usmála se, když viděla jeho výraz. Tolik se mu to líbilo. Po chvíli, kouzla zrušila a vše se vrátilo zpět do původního stavu. I když se cítila dobře, přece jen jí to oslabilo. Pírka nechala odfouknout z okna ven a svíčku schovala zpátky do šuplíku.

„Děkuju, vážně to bylo dokonalé, ale teď si odpočiň zlato," přivinul si jí do náruče.

Opět si oba lehli do postele, přikryl jí dekou a lehce hladil po zádech, zatímco ona mu ležela na hrudi a odpočívala. Lepší narozeniny si přát nemohla. Teď už měla vše, po čem toužila. Teda skoro vše. Ještě se musela uzdravit.