Láska jako lék

11. Problém s proměnou

Vrtěla se snad celou noc, budila jí ostrá bolest v místě kousnutí. Nakonec se posadila na posteli a snažila se svůj zrak přizpůsobit tmě. Po pár sekundách uviděla spící siluetu na křesle vedle postele, ihned poznala, kdo to je. Měla hroznou žízeň a nechtěla ho budit, proto tiše vstala a odcupitala do koupelny. Postavila se před umyvadlo a pohlédla na sebe do zrcadla. Něco však bylo jinak. Něco se jí nějak nezdálo. Opláchla si tvář a napila se vody. Doufala, že se už bude cítit lépe, ale místo toho se cítila stále stejně, ba dokonce o něco hůř. Ještě jednou na sebe koukla do zrcadla a pak se vrátila zpátky do pokoje. Stiles stále spal. Tichými kroky jej obešla a posadila se na okno z kterého koukala ven. Byla unavená, ale nemohla spát. Cítila se zvláštně. Její kůže byla na dotek studená, ale uvnitř hořela. Zatočila se jí hlava a tak se opět vydala ke své posteli, do které si raději lehla.

„Stilesi," zašeptala, ale s ním to ani nehnulo, „Stilesi," zkusila to znova trochu silnějším hlasem, ale on se jen zavrtěl. Proto se rozhodla zkusit zazvonit na sestru, věděla, že bude mít službu Melissa. Potřebovala jí. Vůbec se totiž necítila dobře. Ležíc na posteli se zavřenýma očima čekala, než Scottova máma přišla do pokoje.

„Děje se něco?" zeptala se hned, když došla k posteli.

„Mám pocit, že hořím," odpověděla jí dívka.

Melissa položila svou ruku na její čelo a zamračila se. Poté jí podala teploměr. „Proč jsi nevzbudila Stilese?"

„Spí jako zabitý, nechtěla jsem ho otravovat, už tak mu jen přidělávám starosti," povzdechla si smutně.

„Ale nepřiděláváš, na to ani nemysli," podala ji teploměr a čekala, než bude vědět jak vysoká je její teplota. Zatím co vyčkávala, začal se probírat i Stiles. Promnul si ospalé oči a protáhl ztuhlé kosti, pak se na obě podíval. „Co se děje?" zeptal se zmateně.

Mel se koukla na teploměr, který ukazoval skoro 40 °C. „Tohle se mi nelíbí, je normální, aby u proměny měla horečku?" zeptala se. Dobře totiž věděla, co kluci chystají a souhlasila s tím, pokud jí tedy vážně zachrání, ale tohle se jí nelíbilo, horečka byla až příliš vysoká a na pohled i kousnutí vypadalo, zvláštně. Jako by se celé zanítilo. „Je to normální?" koukla na Stilese.

„Pokud vím tak ne," poškrábal se mladík na hlavě, „já... hned jsem tu," řekl a zmizel na chodbě.

„Ono to nefunguje, že?" vzlykla Tia a po tváři se jí skutálelo pár slz.

„Musíme počkat na Stilese, co zjistí. Neboj, třeba se to ještě nějak vysvětlí," chlácholila jí sestřička. V tomhle nadpřirozenu byla nová, takže moc informací ještě ke všemu neměla. Ale i tak jí její syn už stačil do lecčeho zasvětit. Donesla dívce studený obklad na čelo a posadila se k ní. Po chvíli se k nim vrátil i Stiles a nevypadal zrovna moc vesele. „Tak?" zeptala se tiše mladíka Melissa, protože Tia opět usnula.

„Deaton tady hned bude a vezme nějaké knihy, není si jistý," odpověděl a posadil se na židli. Byl unavený a bál se o ni. „Co když jí to jen ublíží," zašeptal po chvíli smutně.

„Nemyslím si. Byla hodně nemocná a možná to jen mezi sebou bojuje uvnitř v jejím těle a ráno bude v pořádku. Neztrácej naději," položila mu ruku na rameno a lehce se pousmála.

Oba u ní seděli, dokud nedorazil Deaton. Poté je Melissa nechala o samotě a vydala se znovu pracovat, přece jen Tia nebyla jediná z pacientů.

„Pořád má horečku?"

„Jo skoro 41, úplně celá hoří a koukni na ty rány, jsou zanícené. Co se to sakra děje. Mělo to jít hladce. Já o ni nemůžu přijít," začal se mladík hroutit, už toho na něj bylo příliš, než mohl unést.

„Uklidni se, bude v pořádku, slibuju," dodal Alan a listoval v knize, kterou celou dobu měl u sebe. Na chvíli zavládlo v pokoji hrobové ticho, teď by klidně mohli slyšet i špendlík, který by spadl na zem. Nikdo ani nedutal. Deaton pročítal knihu, Stiles se snažil uklidnit a dívka zatím spala.

„Už něco máš?" zeptal se po chvíli zvědavě, kdy už to ticho nemohl vydržet.

„Ne nic, ale nezoufej, zajdu ještě do ordinace a kouknu do starých papírů, něco se najde," dořekl to a odebral se z pokojen pryč.

Tia se zavrtěla a spala dál. Stiles si povzdechl a lehl si k ní, objal jí a políbil na čelo.

„Miluju tě, lásko, zvládneme to," zašeptal jí do ucha a i když původně nechtěl, nakonec přece jen usnul.

***

Deaton dojel k sobě a hned se začal prohrabovat v papírech, cestou si vzpomněl, že už někde něco podobného četl, ale nemohl si vzpomenout kde. Vytáhla snad všechny věci ze stolu a hledal. Už ztrácel naději, když konečně objevil arch papíru, který se tak toužebně snažil najít. Nasadil si brýle a posadil se k tomu. Pročítal to stále dokola, až našel pasáž, která hovořila právě o tomhle. Když dočetl poslední větu, vytočil Scottovo číslo a čekal, až se mu ozve.

„Ano?" zamumlal rozespale.

„Víš, jak jsem říkal, že pro ni nestačí jedno kousnutí, ale vás obou?" začal opatrně.

„Ano vím, proto jsme to taky udělali," řekl mladý vlkodlak.

„No mám asi špatnou zprávu. Ano vaše kousnutí jí má proměnit, ale je tu i druhá strana toho všeho."

„Moment, jaká druhá strana, o čem to mluvíš?" zvážněl mladík na druhém konci.

„Buď proměna proběhne v pořádku anebo ne. Bohužel v tomhle případě, je to ta druhá varianta. Tiu to kousnutí zabíjí, no předtím jí čeká...," na chvíli se odmlčel.

„Čeká jí co?" ozval se Scott nervózně.

„Jed, který má v sobě z toho kousnutí jí přitíží. Bude mít bolesti, halucinace, horečky, bude se to zhoršovat, až nakonec zešílí a ublíží sama sobě," dořekl Deaton ortel, který vyčetl z papírů.

„Tohle...," ozvalo se povzdechnutí. „Stilese to zničí, bude si to vyčítat, že to byl jeho nápad. Není tam způsob jak, to napravit? Jak tohle obejít?" zeptal se Scott svého šéfa.

„Zatím žádný nemám, ale zkusím ho najít. Pro Stilese. Pro ni," řekl zvěrolékař.

„Díky," dodal jen vlkodlak a položil.

Deaton na nic nečekal a dal se do hledání. Bude to boj s časem, ale oni musí vyhrát.